Réžia:
Brian PercivalScenár:
Michael PetroniKamera:
Florian BallhausHudba:
John WilliamsHrajú:
Sophie Nélisse, Geoffrey Rush, Emily Watson, Nico Liersch, Ben Schnetzer, Joachim Paul Assböck, Carina N. Wiese, Kirsten Block, Georg Tryphon (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V roku 1938 zomrie dospievajúcej Liesel (Sophie Nélisse) braček a opustí ju matka (Heike Makatschová), pretože nechce ublížiť svojmu dieťaťu. Je totiž komunistka. Úrady umiestnia Liesel do pestúnskej rodiny Hansa Hubermanna (Geoffrey Rush) a jeho ženy Rosy (Emily Watsonová), aby u nich začala nový život. Liesel sa snaží zapadnúť doma aj v škole, kde si z nej spolužiaci uťahujú, pretože nevie poriadne čítať. S posadnutosťou rodiaceho sa učenca Liesel vykoná rozhodujúci krok, aby situáciu zmenila - v dome miestnych zbohatlíkov kradne knihy a učí sa čítať. Navyše získa aj podporu svojho nového dobrosrdečného otecka Hansa, ktorý sa s Liesel učí dni aj noci. Liesel sa snaží podrobne preštudovať svoju prvú knihu, Hrobárovu príručku, ktorú si tajne "odniesla" z pohrebu svojho brata. Liesel sa spriatelí s ich novým rodinným hosťom, židovským utečencom Maxom (Ben Schnetzer), ktorého pred nacistami skrývajú v pivnici. A práve Max je ďalší, kto ju povzbudzuje v čítaní a v túžbe po vzdelaní. Postupne sa vyvíja aj jej priateľský vzťah s mladým susedom Rudym (Nico Liersch), ktorý Liesel síce podpichuje, ale pritom sa do nej zamiluje. Dobu plnú utrpenia potom všetci spoločne prekonávajú pomocou kníh, ktoré Liesel kradne z knižnice miestneho starostu Hermanna (Rainer Bock). A to nielen pre seba... Mladí ľudia sa postupne naučia vážiť si nielen silu slov, ale aj schopnosť ich ovládať a používať. (TV JOJ)
(viac)Videá (19)
Recenzie (657)
Po Památkářích již druhý totálně mdlý a uchcaný film z druhé světové, v němž se za dvě hodiny (!!!) téměř nic nestane a celý děj tak putuje od nikud nikam. Kniha má zřejmě čtenářům co nabídnout, její okleštěná verze však nedá divákům absolutně nic. Režie se šine tak pomalým tempem, že budete bojovat se spánkem, John Williams jede na automat a hlavní představitelka také moc talentu nepobrala. Voice-over smrtky zde navíc působí jako velké WTF. Už by to nějaký kvalitní dobový film ale po delší době opravdu chtělo. ()
Jsou některé filmy, kde jde všechno stranou a zůstává jen na srdci, co vám napoví přes všechny momenty, kdy by jste jindy měli hned několik důvodů, proč hodnotit méně (možná o dost). Tak tenhle patří mezi ně. Čekala jsem málo, ale dostala se ke mně velká dávka lidskosti, hřejivého tepla, moudrosti, smutku, opravdového přátelství a bylo toho ještě mnohem, mnohem víc v podobě velmi příjemného stylu vyprávění a s kouzelně podmanivou hudbou Johna Williamse. Srdce jde tudíž dneska na pět hvězd nejen za všech pět hereckých hvězd, ale i za opravdu velmi intenzivní zážitek. Souhlasím s komentáři HonzaBez a Alex126. ()
Jakkoliv to pojednává o těžké době, která krutě zasáhla miliony životů, a jakkoliv vážně se o blížícím počátku války na plátně mluví, ve finále nám z rovnice vypadne pozitivní kousek plný dojemných momentů o síle lidskosti a psaného slova. Nic víc, nic míň. Myslím to tak, že ta nálož tragična nikdy nejde skutečně na krev. Když se s čistou hlavou ohlédnu zpět, Zlodějka knih je schématická a bohužel i plochá podívaná, která se bere nesmírně vážně a má nespočet utahaných pasáží. Jsem přesvědčený, že si život uprostřed nacistického Německa zasloužil větší péči. Podivná je v téhle dražší televizní adaptaci i angličtina se zřetelným německým přízvukem. Moc jsem se ve smyslu neorientoval. Kameraman Florian Ballhaus (syn renomovaného Michaela Ballhause – Mafiáni, Spáči, Gangy New Yorku) předkládá patřičnou výpravnost, John Williams zase křehkou hudbu, která se musí líbit. Herecky přichází kromě dětských herců kvalita hlavně s Geoffreym Rushem a Emily Watson. On má srdce na dlani, ona hroší kůži. Ale zase jen na oko. Její tvrdá slupka stejně jako u samotného filmu není opravdová. ()
Uhlazenost a načančanost snímku místy hraničí s patosem. Příběh je odvyprávěný poutavě, ale nevěrohodně. Rušivě na mě působilo, že Liesel čte knihy v angličtině. Vzhledem k nosnému tématu jsem srovnával s českým filmem Musíme si pomáhat. Zlodějka knih mi přišla na rozdíl od Hřebejkova snímku nevěrohodná. Myšlenky o slovech jsou zajímavé. Očekával jsem, kdo z ústředních hrdinů zemře, a vypravěč - Smrt - celkem překvapil. Jsem zvědavý na knižní předlohu. ()
Plytké a přísně mainstreamové poudání o holčičce, která těžký život měla, ale na konci se i smrt na ni usmívala. Ve zkratce asi takhle: "Milé děti, i za války byla spousta hodných lidí, víte? A to i v Německu! No, co vám budu povídat, bylo to těžké, všichni se báli a chleba bylo málo. Ale i tak si někteří dokázali uchovat svou lidskost a někteří i víc! Zachránit v té době lidský život, navíc židovský, to byla velká odvaha! Bohužel se totiž i umíralo. A v tom dospívejte. Strašný. A dál? Dál už naštěstí jen samá pozitiva a životní jistoty. Zasloužila si to, holka, že jo?" Vcelku neškodná pohádka na stokrát zpracované téma, nehledáte-li hloubku nebo ostré hrany, dokáže potěšit. Já je zrovna hledal, sorry. Filmová Výzva 2015 od tatanapope ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (13)
- Pokud byste pátrali po knihách, které malá Liesel (Sophie Nélisse) čte, zjistíte, že naprostá většina jich je fiktivní. (sator)
- V kategorii nejlepší hudba byl za svou práci na Oscara nominován John Williams. (Ivet.K)
- Sophie Nélisse, která ztvárnila dospívající Liesel, trénuje gymnastiku od 3 let a v době uvedení filmu dosahovala národní úrovně. Když jí zavolal její agent s nabídkou role Liesel, právě se připravovala na Olympiádu v Riu, díky zranění však roli získala a do role se dle vlastních slov zamilovala. (Epistemolog)
Reklama