Som tvoja

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Příběh nezodpovědné a emocionálně nevyrovnané mladé matky, naturalizované Indky v Norsku, která marně hledá nového partnera a hereckou roli, a kašle na své dítě. Proto ji odvrhne původní rodina a ona se vzdává syna, doslova jej odkládá jako kufr přede dveřmi otce. No síla, co vám budu říkat. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (21.04.2015)

Táto žena nepatrí nikam. Jej rodina ani ona sama nepatria do krajiny, v ktorej žijú. Ona zase nepatrí do rodiny, ktorá ju do tejto chladnej krajiny vzala. Vyberá si mužov, ktorí k nej vôbec nepatria. Nedá sa jej držať palce, bohužiaľ. Vzťah na dlhé lakte, k tomu nezáujem o svoje dieťa a absolútne neprimeraný životný štýl. Takéto veci ma dokážu slušne rozhodiť, napriek tomu odporúčam. Len neviem komu. (25.04.2017)

Kometáře k tomuto filmu se shodují na tom, že to byl "film o osamělosti a touze po lásce". To jistě, škoda jen, že se nikdo nezamýšlí nad tím, co bylo příčinou častých zkratových jednání a celkově neuspořádaného života hrdinky, o níž mohl říct John Lennon: "Just a smile would lighten everything". Myslím, že hlavním důvodem je multikulturální zmatek, neschopnost se identifikovat ani se svým zázemím, který je pro ni nezbytné, protože nemá kam jinam odložit dítě, a pro níž je její chování naprosto nepřijatelné, ani s hostitelskou zemí, jejíž kulturní kořeny jsou pro ni nepochopitelné. Díky této "hysterické" rozdvojenosti nenabyla také žádné vzdělání, nezná žádné řemeslo (zřejmě neumí ani šít, vařit a starat se o kytky), nemá žádný vnitřní zájem (kromě tancování a sexu). A tak v samé podstatě představuje "ohrožení" obou společností, ve kterých se pohybuje. (05.12.2014)

Sympatizování publika s postavami připomíná horskou dráhu, hlavně u hlavní hrdinky. Přesto jsem s ní soucítil, zejména kvůli zcela na hlavu padlé rodině. Při vztahu s princem ze Stockholmu se pak ukážou všechny její problémy. Ač se snaží pomocí kompromisů rozdvojit pro partnera Jespera i syna Felixe, nefunguje to, oba si žádají pozornost na úkor toho druhého (nepřidá ani to, že se Jesper vybarví jako pěkný debil, a Felix není ničím jiným než zpovykaným smradem zasluhujícím místo lítosti převýchovu). Režisérka se tak ve svém debutu dotýká palčivé otázky, jak si má rozvedená žena s dítětem najít stálého partnera. To, že Mina neumí být sama, její strach ze samoty je až patologický, a vede k neustálé volbě mezi tím být matkou, anebo milenkou, jen umocňuje celý problém. A rozkol mezi sympatiemi a současně nepochopením hlavní hrdinky mi vydržel až do konce. Přesto si nemyslím, že si Mina za své hloupé chování či závěrečné rozhodnutí zaslouží černobílé odsouzení. Toto pestrou paletu pocitů vyvolávající dílo hodnotím slabšími 4*. (10.11.2023)