Som tvoja

Chvíli jsem přemýšlela, proč dávám čtyřku, když to byl tak úžasně citlivý a dojemný film a zjistila jsem, že je to asi mojí chybou, protože ten rušivý dojem nezpůsobilo zpracování jako takové, ale momenty, kdy jsem měla na Minu zlost, protože ty chvíle naprosto nezodpovědného chování nejen k sobě samé, ale vzhledem k Felixovi, mě silně psychicky deptaly. Ona sama chtěla být šťastná, ale svou lehkomyslností si to pokazila, ale místo, aby pak vzala trochu rozum do hrsti, tak tu situaci neřešila zrovna nejlépe a byla zase na začátku toho začarovaného kruhu. A o jejím rodinném zázemí nemluvě. Mně jí bylo ne jednou strašně líto, byly momenty, kdy jsem brečela s ní v té její zoufalosti a vyprahlosti její duše. Zjištění, že její láska k příteli a vztah k Felixovi neodpovídá jejím představám, byla místy srdcervoucí, ale ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem to měla možnost vidět v závěru a je moc dobře, že tam je nechán prostor pro diváka, aby si z toho vyvodil sám nějaký závěr. Jeden moment právě v tom závěrečném finále, kdy se ocitla v jednom bytě, to z ní vytrysklo v plné síle. Amarita Achaira hrála Minu tak úžasně, jak jsem dlouho neviděla nikoho hrát a s těma jejíma smutnýma, všeříkajícíma očima není už vůbec co dodat. Takže nakonec to přehoupnu na pětku, protože její herecký výkon si to zaslouží a doufám, že ona sama takovou matkou není a nebo nikdy nebude. (09.11.2014)

Kometáře k tomuto filmu se shodují na tom, že to byl "film o osamělosti a touze po lásce". To jistě, škoda jen, že se nikdo nezamýšlí nad tím, co bylo příčinou častých zkratových jednání a celkově neuspořádaného života hrdinky, o níž mohl říct John Lennon: "Just a smile would lighten everything". Myslím, že hlavním důvodem je multikulturální zmatek, neschopnost se identifikovat ani se svým zázemím, který je pro ni nezbytné, protože nemá kam jinam odložit dítě, a pro níž je její chování naprosto nepřijatelné, ani s hostitelskou zemí, jejíž kulturní kořeny jsou pro ni nepochopitelné. Díky této "hysterické" rozdvojenosti nenabyla také žádné vzdělání, nezná žádné řemeslo (zřejmě neumí ani šít, vařit a starat se o kytky), nemá žádný vnitřní zájem (kromě tancování a sexu). A tak v samé podstatě představuje "ohrožení" obou společností, ve kterých se pohybuje. (05.12.2014)

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Táto žena nepatrí nikam. Jej rodina ani ona sama nepatria do krajiny, v ktorej žijú. Ona zase nepatrí do rodiny, ktorá ju do tejto chladnej krajiny vzala. Vyberá si mužov, ktorí k nej vôbec nepatria. Nedá sa jej držať palce, bohužiaľ. Vzťah na dlhé lakte, k tomu nezáujem o svoje dieťa a absolútne neprimeraný životný štýl. Takéto veci ma dokážu slušne rozhodiť, napriek tomu odporúčam. Len neviem komu. (25.04.2017)

Nebudu tvrdit, že zrovna multikulturní příběhy jsou mým oblíbeným šálkem čaje, nicméně musím přiznat, že to nebyla úplně špatné pro výplň večerního času. Exotická kráska s erotickým jiskřením herečka Amrita Acharia se s postavou poprala skutečné obdivuhodně. Dokonce jedna scéna mně připomněla zážitek z mého života. Na filmu je zrovna i zajímavá lokace Norsko, tak trochu střelba do vlastních řad. Kdyby někdo ve skutečné realitě na ní totiž prásknul její úlety, tak úřad na ochranu dítěte Barnevernet by měl posvícení. (01.05.2016)