Phar Lap

Ze začátku nudný film, který vysvitne v momentě, kdy prosvitne srdce koně Phar Lapa. Srdce, díky němuž poráží ostatní koně a stává se něčím víc. To by nikdy nezvládl bez člověka, který se stane jeho přítelem. Opravdu škoda, že se nezjistilo z jakého důvodu Phar Lap umřel. Svým způsobem krásný životopisný film. (28.12.2012)

V podstatě pohádka a rodinný film ze staré školy (já měl v 90s nakoukaného spíš Černého hřebce), normálně bych tento typ filmu asi nedal, ale právě kobyly jsou téma, kde tohle na mě funguje, kde tohle podání s jasným úvodem, průběhem i závěrem snesu asi zhruba jako u sportovních filmů. První půlhodinka škrábání se z hlubin mísy na pomyslný okraj hajzlu, aby pak následoval pád do ještě větších hlubin, věnovaná tomu, co kde Phar Lap zase posral, je dost možná nejzábavnější. Drze pesimistcký závěr stručně cynický, věnovaný tomu, kdo jak kde v bídě nakonec umřel, mě osobně přišel zajímavej, takhle realisticky se toto dneska už netočí, byla jiná doba:-) Následuje SPOILER o velikosti Phar Lapova šestikilového srdéčka, koník je na konci pořád dobrej, načež něco sežere a pak skoro až cynicky rychle umře, žádná povinná plakací patnáctiminutovka, šmik na skandální novinové titulky a závěr, ende. Mě to tak vyhovovalo, film v podstatě vystihl sebe sama a častý konec takovýchto hrdinů, kteří rychle zaplanou a většinou pak stejně rychle taky zhasnou. "Koňácká kavárna" a lidé kolem ořů se motající jsou zde vykresleni řekněme velmi deziluzivně, nesympaťácky a prosti větších příkras, takže jediným čistým tvorem majícím všech pět pohromadě je v podstatě Phar Lap. Pro zajímavost, Phar Lap je skoro tutově potomkem prastarého a skoro bájného koně s anomálním srdcem jménem Eclipse, který se, pokud se dá věřit takovým prastarým drbům, narodil celkem bezprizorně po čas úplného zatmění, jehož krev koluje také v drtivé většině vítězů Velké Pardubické - a dost možná i krev Phar Lapa. Za toto je zodpovědný pijící ale penězomilný vlastník Eclipseho, díky jehož úsilí Eclipse údajně ročně pokryl na 50 klisen, takže se jeho retirement proměnil doslova v jeden velký bordel. (13.10.2015)

[2,5*]     "He wasn't just a horse. He was the best."     Na mojom hodnotení sa podpísalo to, že konské dostihy ma odjakživa zúfalo nezaujímali a s nimi neodmysliteľne spojené stávkovanie ma dokonca až odpudzuje. A tiež tu istú rolu zohrala aj moja mierna predpojatosť voči austrálskej kinematografii. Ak však aj hodím svoje predsudky za hlavu, aj tak mám problém nachádzať nejaké kvality, kvôli ktorým je film tak vysoko hodnotený na ČSFD. Pre porovnanie, hodnotenie na IMDb je výrazne nižšie (72% oproti 85%), čo je o dôvod viac, prečo tento film považujem za značne nadhodnotený. Takýchto životopisných drám je dlhý rad, nakrúcané sú ako podľa šablóny, obvykle plné klišé a konkrétne táto podľa mňa z toho radu nijako nevybočuje. Film pôsobí gýčovým dojmom podporeným "medíkovou" hudbou (občas som mal až dojem, že sledujem niečo od Rosamunde Pilcher) a cítiť v ňom úpornú snahu tvorcov dojímať, ktorá však na mňa vôbec nezaberá. Pri tej patetickej scéne prvého tréningu na piesku som dokonca na chvíľu aj zneistel, či náhodou nejde o paródiu. Celkový dojem nedokážu zvýšiť ani nemastní-neslaní herci (veľmi podobne ladený film Seabiscuit (2003) je lepší minimálne v tom, že sú v ňom výrazne kvalitnejší herci). Celá myšlienka tohto filmu mi je akosi proti srsti. Ja síce kone obdivujem ako nádherné zvieratá, ale oslavovať nejakého koňa ako národného hrdinu? A prečo? Lebo dokáže cválať rýchlejšie ako iné kone? Veď vždy musí byť niekto rýchlejší. Musím ale priznať, že záver filmu ma celkom bavil (ako jediný z celého filmu), hlavne vykreslením tých kreatúr v cylindroch, čo úbohému Phar Lapovi neustále zvyšovali hendikep, ďalej výbornou hudbou v Mexiku a napokon pútavo stvárnenými záverečnými pretekmi.     "Can't you fire that guy?" "If I did, the goddamn horse would sit in the stall for the next month and cry." (10.10.2023)

Tak před tímto filmem jsem o dostizích věděl velmi málo. Moje znalosti by se daly shrnout na jediné jméno - žokej Váňa. Vůbec jsem se na dostihy nedival a nechápal jsem, co na nich všichni vidí. Po zhlédnutí tohoto filmu už je mi to jasné. Nečekaně povedený australský film, který divákovi ukáže, jak dostihy kdysi fungovaly. Tento film je natočen s opravdu opravdovým citem. Krásně ho doplňuje hudba. Dokonce i zcela neznámí herci jsou zde skvělí. Trošku mě překvapuje, že film zde zatím hodnotilo tak málo lidí. Asi spousta z nich trpí předsudky vůči australské kinematografii. Film neustále graduje, graduje a graduje. Přibližně poslední půlhodinka je totální psycho. Přiznám se, že mě docela obměkčila. K slzám samozřejmě ne. Ale i tak jsem to nečekal. 4* (27.06.2012)

Už záběr jak Phar Lap cválá přes duny musí být pro každého koňáka dechberoucí. A zvlášť, když se zrovna vrátil z čundru na nepřeježďěném koni a nadřel se jako kůň, aby s ním pohnul. V první větě jsem nicméně chtěl oznámit, že právě koně jsou zvířata, která na spojení s člověkem nejvíc prodělala - ale kdo ví, co by na to řekly třeba slepice, a taky kohouti, na ty se taky sází a nechávají se prát/závodit pro výhry jedněch a pobavení jiných... Ale vraťme se ke koním. Čím je blbější, tím to má lepší. Nikdo na něm nechce jezdit, a tak se toulá po pastvině, a blbne čím dál víc. Tady jsme viděli opak takového koně (ne co do blbosti, ale co do čilosti a ochoty spolupracovat). Kromě majitelů, kterým vynášel peníze, a těch, kdo si na něj vsadili ještě při nízkém kurzu, moc oblíbený nebyl (asi jako Sergej Bubka, který také pořád vyhrával), protože ze sportu (sázkařského) dělal kůlničku na dřevo. Byl to ale velký kůň, a mně se velcí koně líbí. (23.07.2017)