Od pěti do sedmi

"V New Yorku nikdy nejste dál než šest metrů od někoho, koho znáte nebo máte poznat." A tak Brian přešel ulici, zakouřil s Arielle a já jsem mu to trošku záviděl. Arielle totiž byla krásná, úžasná a jedinečná, takže by mi nevadilo, kdyby na mě měla čas jen od pěti do čtvrt na šest. Samozřejmě troubovi Brianovi rozumím, že se mu splašily hormony a chtěl všechno, jenže já jsem toužil do sebe vstřebat víc jejich štěstí. Ale oni na můj vkus příliš mrhali svým omezeným časem a rozhodně to neroztočili tak, jak bych to dokázal já s Arielle a penězi jejího manžela. (16.10.2016)

Další zářez v honbě za Svatým grá.... pardon ještě neviděným povedeným romcomem. A zrovna tohle není romcom Resp je to konverzační romanťárna s pár vtipnými dialogy, co trochu moc tlačí na osudovou notu. Ale chápu, že cílovka má narozdíl ode mne pohlavní uvnitř těla. Když už jsme u těch pohlavních orgánů, tak Bérénice Marlohe shiiiiiiiiiiiiiiit, to je ženská! Ne vlastně ne, každou ženu můžete ohodnotit na stupnici od jedné do deseti a pak je kategorie "BOHYNĚ", kam po právu zařazuji po bok Olivie Wild, Olivie Munn, Alice Eve, Monica Bellucci.... i tuto francouzskou femme fatale. Ne že bych konverzační romanťárny vyhledával a ne že by tohle bylo uplné top žánru, to si radší po desáté pustím libovolný díl Linklaterovi trilogie. Ale když mi tu kdysi odpověděl Jiří Strach, nešlo by, aby mi tu dnes odpověděl Hřebejk? Proč neumí natočit film o neobvyklém vztahovém uspořádání takhle nenásilně a neúchylně? Chápu, že mu ve vedlejších rolích asi nezahraje Glenn Close a Frank Langella, ale stejně.... Mimo přílišné osudovosti bych tomu vyčetl ještě Tondu Jelcina, ne že bych ho nesnášel, ale uplně si nejsem jist, jestli by měl před čtyřicítkou brát dospělé role, ale zase na rozdíl Edy Červeňáka, ví kde má místo... 8/10 (18.01.2016)

Naneštěstí mě Od pěti do sedmi víc iritovalo než bavilo. Ploché postavy, tuctový příběh, nezáživní herci a prazvláštní styl filmu (roztřesená kamera ve mě navozovala pocit telenovely) dohromady nevěstí nic dobrého. Navíc se ve filmu neobjevilo nic, co by tehle nesourodý mix někam pozvedlo, takže za mě se jedná o čistý podprůměr. (08.10.2016)

Potkáte-li velkou, životní (až "červenoknihovní") lásku, těžko se vám bude smiřovat s omezujícími pravidly - můžete ji vídat (a milovat) pouze od 5 do 7 odpoledne. Neodolatelná Francouzka je totiž vdaná, má 2 děti a úmluvu s hodným manželem, že v tento čas si můžou dovolit i "aférku". Hodně se řeší (a)morální stránka věci, která se přisuzuje rozdílům mezi kulturami (no nemyslím si, že by to i v rozvolněné Francii bylo takto běžné :-)); což je na druhou stranu jediné, co tuto příjemnou, čistokrevnou romantiku ozvlášťňuje. (18.11.2019)

To, co se mi tolik líbilo v La La Landu, dovádí Od pěti do sedmi k dokonalosti. Samotný průběh filmu je normální romanťárna se sympatickými postavami, s hřejivými slovy a ne úplně běžnými vztahy. Všechno to funguje tak, jak by v ideálním případě mělo, a bezmračný průběh děje krásně koresponduje s jeho závěrem. A chválím i vydařenou vedlejší dějovou linku rodičů. (10.04.2017)