V hlave

Za poslední dobu jeden velmi povedený animák, který je chytrý a má co nabídnout oproti ostatním. Jediná chyba, kterou zde shledávám je ta, že je až příliš smutný a vůbec není veselý, takže pokud chcete navodit depku vašemu dítku, tak tohle rozhodně doporučuji, jinak je to tak akorát dělané pro dospělého diváka. (16.01.2016)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)

Pixar je zpátky. Netradiční nápad v rodinném balení, který funguje jako neskutečná emocionální (zde to neplatí jen v přeneseném slova smyslu) jízda. Pete Docter je znovu na koni a mění na co sáhne ve zlato. Příběh Radosti a Smutku ztracených kdesi v malé holčičce, která prochází jedním z nejtěžších období ve svém životě neselhává téměř nikde. Dospělí tají dech spolu s dětmi a cloumá jimi Vztek, Strach i Znechucení, které jsou zrovna u konzole. Další z filmů, který o nás říká víc než si většinou uvědomujeme. Nejen baví, ale i učí. Spolu s Šíleným Maxem, film roku. (26.07.2015)

Že v čase, keď si už z Pixaru viacerí uťahujú, príde toto štúdio so svojim asi najdospelejším snímkom, som naozaj nečakal. Škatuľku klasickej zábavy pre deti vlastne napĺňa iba "roadmovie" v strednej časti a tá je pritom najslabším článkom. Dohromady to našťastie ladí na jednotku s hviezdičkou a silný emocionány náboj je prítomný v pravidelných intervaloch. Je to vlastne trochu smutný film, ale som za to rád. Nie každého musel nutne presvedčiť, že na to Pixar stále má, iní ho zase označujú za ich začiatok návratu na vrchol. A niekomu ako mne sa zase môže javiť ako ich najlepší film vôbec. (07.10.2015)

Já nemám důvod nedat tomuto animáku plný počet. Obsahuje vše, na co si člověk vzpomene: bohatou fantazii plnou barev, napínavý děj, radost, smutek, líbivou hudbu, zábavu a smích. Fakticky jsem zvědavá, jak asi vypadají ty moje emoce. Radost má určitě v rukou nějaký hudební nástroj, pravděpodobně kytaru a celé dny si zpívá. Strach je celý v černém s výšivkami pavouků, Znechucení představuje některé zdejší uživatele a Smutek ... ? Tak ten vypadá asi stejně jako ten Rileyin. Shrbený, nešťastný, prostě smutný. Jsem ráda, že mé kuličky myšlenek září hlavně zlatavou barvou a mám spousty ostrůvků, na kterých mi záleží. Pevně doufám, že to tak navždy zůstane a že těch červených nebo modrých barev bude co nejméně... Na konci mě rozesmála hláška: "Tady je ostrov chlapeckých skupin! Ten, doufám, spadne co nejdřív ..." :-) (18.10.2015)