V hlave

Přání číst myšlenky měl někdy každý. PIXAR se tohoto přání chopil, vytvořil antropomorfní personifikace emocí, okoukl jak spolu komunikují krvinky, krevní destičky a bacily v Byl jednou jeden život (stejně jako uživateli flanker.27 mi to blesklo hlavou už při ukázkách v kině), vytvořil příběh, kterým by komunikaci emocí, vzpomínek a imaginace orámoval a V hlavě bylo na světě. Představuju si, jak asi vypadají ty emoce v mojí hlavě a jak velké jsou moje ostrovy "pohádky" a "čokoláda", přičemž největší je můj ostrov "rodina", který zahrnuje i našeho Alíka, v jehož hlavě je jediné: MÍČEK! (01.02.2017)

Som mierne zmätený, ale keď si uvedomím podstatu tohto snímku, ktorý by mohol slúžiť ako pomôcka pri výchove, zrejme by "Inside" mohol v počiatkoch vnímania malých ratolestí kadečo "vysvetliť". Pokiaľ však mám tento animák porovnávať s mnohými inými rozprávkami, napríklad z pohľadu komediálnych prvkov, ktoré proste všetci (a najmä deti) vyhľadávame, nemôžem inak, iba prejaviť obrovské sklamanie. Divák by si mal ale uvedomiť, že podstata tohto filmu spočíva v úplne niečom inom a práve z tohto dôvodu je (a aj bude) "Inside" vnímaný ako originálny počin. Čo tam potom, že sa to "nám" nepáči, keď to budú deti milovať. Aj keď v tomto prípade som si neni veľmi istý, lebo predsa len, zábava dosahuje väčší úspech, ako smútok. (31.10.2015)

Ako tak vidím, v Pixare nápady ešte existujú. Veľmi ma potešil tento celkom zaujímavý a originálny príbeh. Skutočne je to fajn vymyslené a postavičky v hlave majú čo ponúknuť. Ale ta posledná hviezdička je až za samotný záver, pretože prostredná časť mi neprišla až tak výrazná a záživná. Giacchino opäť potešil zo svojou hudbou a slovenský dabing sa taktiež podaril. 80% - 4* (02.01.2016)

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)

[65%] Není to vůbec špatná pixarovka; ten nápad s emocemi v hlavě té malé dívčiny mi přišel super, ale cca ta prostřední část filmů mě moc nebavila, ztrácel jsem u toho pozornost, finále to trochu zachránilo, ale prostě znám lepší kousky od pixaru viz Monster inc, Toy story apod – a to rozhodně zábavnější. I tak jsem to ale v pohodě dodíval do konce. Jsem zvědav na tu chystanou dvojku, jestli bude náhodou lepší, uvidíme … (26.03.2023)