V hlave

Milý animák, Pixar po dlouhé době při tvorbě opravdu použil mozkové centrum. Konec mě i docela dojal. Mimochodem, nám třicátníkům může film trochu připomenout geniální seriál Byl jednou jeden život, jak poznamenal kamarád, se kterým jsem se na film díval. Akorát ty projevy emocí jsou hodně ovlivněné dnešním pohledem na výchovu. Když tatínkův hněv zastrčí do zdířek klíče pro odpal nejsilnějších zbraní, v reálu se to projeví slovy "jdi do svého pokoje", no teda, tomu jako říkají hněv? (28.12.2015)

Dyť to děti nemůžou absolutně pobrat, tohle v kině vyhrávaj spíš jejich rodiče! Aneb kdy PIXAR konečně natočí erotickou fantasy, sakra? A ten "oscarovej" nášup emocí (doslova i na plátně) k tomu? Panejo. Bejt v tom sále sám, bulim několikrát na plný koule - takhle jsem jenom stydlivě popotahoval... Putovní veselosmutná story sice nic moc, celkovej dojem z filmu ale nakonec díky cvičení se srdíčkem hlásí plnou palbu. (01.08.2015)

PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. (30.10.2015)

To čo tu napíšem vyznie možno dosť kriticky, takže hneď na začiatok pre istotu poviem, že je to strašne super, treba to vidieť a dávam tomu 5*. S Inside out mám však aj napriek tomu trochu problém. Namlsaný skvelou kampaňou a nadšenými ohlasmi som čakal predsa len viac. Tak úžasný námet a hlavne celý koncept sľuboval niečo oveľa lepšie po stránke humoru, emócií aj presahu. Verím tomu, že napr. Brad Bird by z toho spravil najlepší Hollywoodsky animák všetkých čias. Celý film je až príliš opatrný a bojí sa pritlačiť ešte viac na pílu a je to škoda. Emočne všetko funguje parádne ale nikdy to nepoloží do kolien na úrovni Ratatouille , tretieho Toy Story alebo intra k Up. Humor je veľmi vtipný ale až na pár prípadov som nemal problém sa po podarenom gagu nadýchnuť. A hlavne celý čas bolo z toho cítiť nevyužitý OBROVSKÝ potenciál. Aj napriek tomu je to celé veľmi originálne, svižné, vtipné, dojímavé, občas depresívne a hlavne strašne chytľavé. Okamžite chcem vidieť veľa pokračovaní v štýle Linklaterovej Before...trilógie, spin offov alebo kľudne aj celý seriál. Animák roku ale najlepšia tohtoročná rozprávka je pre mňa stále Popoluška. 9/10 (21.08.2015)

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)