The Gracious Ghost
Réžia:
Zdeněk ZelenkaScenár:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Pavel BerkovičHudba:
Jiří ŠkorpíkHrajú:
Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, Jan Hrušínský, Veronika Khek Kubařová, František Skopal, Martin Dejdar, Radek Holub, Miroslav Táborský, Miroslav Vladyka (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Výpravný film Zdeňka Zelenky na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena "Křesadlo" začíná jedné bouřlivé noci na Šibeničním vrchu, kde tulák Vojta náhodou objeví v podzemí zlatý poklad, který hlídá tajemný duch. Získá přitom také křesadlo, pomocí kterého lze ducha přivolat a nechat si od něj cokoli přinést. Více než zlato ale Vojtu zajímá krásná princezna, o které slyšel jenom vyprávět. Duchovi je Vojta sympatický, a tak se rozhodne mu pomoci. Když už se zdá, že příběh směřuje ke šťastnému konci, všechno zkomplikuje hamižná dvorní dáma, která odhalí tajemství křesadla a je odhodlaná ke všemu, aby ho získala. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (352)
Ne, ne a ještě jednou ne. Co na tom, že Preiss hraje poctivě jako vždycky, že po dlouhé době nejsou na zabití děti v pohádce, že dokonce ústřední pár není úplně marný, když je to mizerně napsaný, většina postav jsou dementi a Zelenka vykrádá svou vlastní Tetu a krom toho ještě Prince a Večernici. Dneska už to nejde ani když je to adaptace. Neumíme dát do pohádky uvěřitelné postavy, neumíme v nich vytvořit svět, který je přirozený, propracovaný, funkční a který láká k tomu, aby se do něj člověk chtěl znovu podívat a měl radost, že je zase se svými oblíbenci, tak jak to cítí v té plejádě klasik. Jenže zlaté časy českých pohádek jsou ty tam. Neumíme na ně ani navázat, ani se vydat novým směrem, někam jako Stardust, Na vlásku a podobně. Místo toho furt vaříme vodu v prášku. Ach jo. Jedna za Preisse. P. S. Je vůbec možné, že ten samý Zelenka kdysi točil geniality jako Královský život otroka? ()
Trapnost až na půdu, kterou z pekelného odpadu zachraňuje opravdu jen postava a herectví Viktora Preisse. Odpustila bych televiznímu filmu laciné kulisy, levnou výpravu a mizerné herce. Jenže tady jsou i prvoligoví herci neskutečně protivní a otravní (Bohdalová, Hrušínský), princezna nesympatická a král tak pitomý, až by z toho jeden brečel. Navíc natahovaný děj, který by bohatě vystačil na svižný dvacetiminutový krátký film, se neuvěřitelně vleče, nudí a na nejednom místě nedává ani trochu smysl. Úpadek české pohádky v přímém přenosu. ()
Nejsem největším fanouškem vánoc na světě, ale statečně tento svátek zdolávám. Největší krize obvykle nastává kolem 19:00 hod., kdy ČT pompézně přináší trumf v podobě nové, skvělé a jedinečné pohádky. A často, nikoli vždy, je výsledek minimálně rozpačitý. Tentokrát přišel Duch nad zlato a zařídil ČT jednu z nejvýraznějších proher za poslední dobu. Několik pitvořících se ksichtů bych se sice odvážil nazvat povedenými, princeznin úsměv taky nebyl špatný, ale jinak jsem viděl jen hrůzu hrůzoucí zabalenou do trapného obalu. Takže včera večer byl Řízek vs. Duch za jasných 4:1. ()
Když to vezmu jako pohádku, tak ano dávám 3 hvězdy. Když bych to chtěl brát jako film, dám hvězd míň. Scénář moc nefunguje a člověk nad ním radši nesmí moc přemýšlet. Postrádá jakousi vnitřní logiku. Napadá mě třeba scéna, kdy Vojta přijde o křesadlo. Stará pomalá babice mu ho vezme a on čumí a nedělá nic. Přitom se za ní mohl krásně rozeběhnout, zkopnout ji, a křesadlo bylo zase jeho. A tak bych mohl pokračovat dál. S tímhle mají bohužel problémy Zelenkovy scénáře obecně. Vzpomínám si např. na podobné u Kouzel králů. Jinak je to příjemná podívaná s nějakou tou pozitivní energií uvnitř, zazní pěkná písnička, sem tam humorná scénka a na princeznu je taky radost pohledět ()
Galéria (65)
Zaujímavosti (6)
- Jiřina Bohdalová se prý inspirovala pro vzhled dvorní dámy dřevěnou panenkou matrjoškou. (Aknah)
- Viktor Preiss, který hraje ducha, přišel sám s nápadem, že by mohl duch mluvit italským přízvukem. (Aknah)
- Role byly napsány přímo na tělo hlavním hvězdám Viktoru Preissovi, Janu Hrušínskému, Jiřině bohdalové a Martinu Dejdarovi. (Cucina_Rc)
Zelenka nad zlato. Co je to za barvu?! No tohle je u mě Zelenka(vá) barva, pane diváku. Zelenka nebo tuhle pohádku spálím! A já si jdu vařit kafe. Jinoch Vojta se vydá do světa a zabloudí do staré jeskyně, ve které objeví poklad. Náhle se mu zjeví neznámý muž s aristokraticko-mušketýrskou vizáží, a i přes určité varování, ho nechá odejít s pořádnou hrstí dukátů. Ve skutečnosti se jedná o ducha italského zlatníka Arnolda, kterého jeho hrabivost stála život, a za kterou i po smrti musí plnit přání tomu, kdo vlastní kouzelné křesadlo. V nedalekém království mezitím vládne naivní král Kryšpín, který má sice dceru hezkou jako obrázek, ale sám je rozumu mdlého, navíc má za vrchní rádcovou hamižnou pijavici Mínu, která je vynikající manipulátorkou, co se jeho osoby týče. Vojta po nočním dobrodružství navštíví hostinec, a hned naletí lakomému a vychytralému krčmáři, který větří obohacení na úkor mladíkovy naivity. Vojta využije Arnoldových služeb, aby zaplatil podvodnému krčmáři údajný dluh vzniklý za hodování spojené s místní tradiční oslavou a sám se poté vydá na zámek v přestrojení za syna barona, aby z princezny Rozálie, skrývající se před světem, sňal dávnou kletbu, jež nad ní visí. Od té chvíle se rozběhne zběsilý kolotoč bláznivých situací, který se hned tak nezastaví, se sympaticky absurdním podtextem i vyzněním a noblesním Preissem, který více než ducha připomíná variaci na barona Prášila, a jehož přízvuk je roztomilý společně s gesty, jež patrně dokonale odkoukal z italsko-francouzských komedií. Pohádková komedie scenáristy a režiséra Zdeňka Zelenky, volně inspirovaná Andersenovým Křesadlem, na mě vybafla naprosto invenčním pojetím, sršela důvtipem, originálními postavami i situacemi a neotřelou svěžestí, o čemž si spřízněné (novodobé) zatuchlé televizní pohádky, mohou nechat jenom zdát. A zdál by se jim zatraceně dlouhý sen, protože tady všechno šlape "magnifique", a v rámci televizní pohádkové tvorby, to nebude hned tak překonáno. Nejde ani tak o zápletku, která stejně po krátké chvíli poněkud ustoupí do pozadí a vyklidí místo pro nesmírně originální gagy, hlášky, situace, strkanice a mini příběhy odehrávající se mezi osobitými postavami, ale hlavně o interesantní epizodnost, která v rámci vyprávění příběhu plném hereckých hvězd zcela nečekaně funguje. A že se tady sešla opravdu perfektní herecká sestava. Hamižnice Jiřiny Bohdalové je ve svém ohyzdném namaskování až téměř "comicsově" bizarní, Vojta Františka Skopala je sympatický mladík, jehož dobrotu mu věříte každým coulem a ve světě se neztratí, akorát s tím roubíkem v ústech si při svém zatčení poradit nedokázal, princezna Veroniky Kubařové není žádná fiflena, ale přemýšlivá moderní princezna, která pro spravedlnost udělá cokoliv, včetně chvilkové změny image, Jan Hrušínský si svého pitomého krále (mám-li ho tak nazvat) docela užíval, Martin Dejdar do svého krčmáře "propašoval" i určitou "ozákovitost" a Viktor Preiss si postupem času po vzoru hrané postavy pohádku ukradl jen pro sebe, a jím pronesená neodolatelná hláška: "nakradl jsem toho tolik, že mě ani v pekle nechtěli", nabrala kultovní punc. Vyšla z toho pohádková komedie s příměsí nenásilného libozvučného humoru okořeněná patřičnou dávkou tvůrčí originality. 60% () (menej) (viac)