Jahodová proklamace

Jahodová proklamace příliš nejasně prezentuje své hlavní téma. Je to o klukovi, který chce dostat jednu holku? V tom případě bychom se měli dozvědět, jak to s nimi dopadne. Je to o studentské stávce? Tak proč chybí celkový kontext doby (kromě zmínky o Praze)? Proč o se o celém pozadí stávky dozví divák tak málo? Až příliš neuvěřitelně působí, že by vznikla tak masová stávka kvůli jednomu dětskému hřišti. A pak, ty krátké montáže podbarvené hudbou jsou nudné. (22.04.2010)

Stávkující studenti si sice získali mé sympatie, ale stejně mi problémy americké mládeže připadaly směšné ve srovnání s tím, co se v roce '68 dělo v Československu. Je tedy pravda, že v roce 1970 na stříleli vojáci na univerzitě v Kentu do davu studentů, to ale film nepopisuje. Událostí v Evropě si snímek je vědom, viz 79. minutu: "Viděl jsi záběry z Prahy? Vypadá to tam přesně takto." Naivita mladých hipísáků byla bezbřehá, všechno to jejich organizování, které nikam nevedlo, bylo příjemné vidět dílo, který je neidealizuje, ale ukazuje, že důvodem, proč se k hnutí přidávali někteří členové, byla velká koncentrace holek na metr čtvereční. Film je každopádně dobře natočený, kamera je umisťována do neobvyklých pozic, snímá děj z nejrůznějších úhlů, střih je nápaditý, kameraman dokládá svou náklonost k transfokátoru neustálým divokým zoomováním... Srovnání s Bezstarostnou jízdou je (co se týče příběhu) dost zcestné. Film navíc nijak ani nenaznačuje, co se bude dít po konci, což sice divák znalý historie ví, ale stejně by si to zasloužilo nějak uzavřít. (29.03.2010)

Veslování, sex a revoluce. No dobře, i trocha toho rock'n'rollu, ale drogy tentokrát víceméně absentují, spíš ku prospěchu věci. Věcí je zde „deník obyčejného revolucionáře“, takového normáního slušňáka, který moc neví, co se sebou, ze všeho nejvíc ho zajímají holky a právě kvůli jedné holce a ze zvědavosti se pustí cestou, která nevyhnutelně směřuje k blízkému setkání s pendrekem… Poprvé zhlédnuto konspiračně na koleji v dobách těsně předlistopadových (teď tu v komentářích pobaveně zjišťuji, co jsme my konspirátoři tenkrát netušili, totiž že v sedmdesátých letech to u nás bolševik v klidu pustil do kin), z čehož logicky vyplynula mocná identifikace a intenzivní zážitek (nijak zvlášť jsme tenkrát neprožívali paradoxní fakt, že se naši blíženci ve filmu zaklínají Guevarou, Maem a Leninem – symboly ideologie, se kterou jsme měli nevyřízené účty my), ale ani při zpětném pohledu to vůbec není marné pokoukání díky výborně vystižené chaotické atmosféře ve společnosti i v hlavách protagonistů. Na svou dobu žádné velké formální výboje, ale dědictví experimentujících šedesátých let je dobře znát, hlavně střihač se sympaticky vyřádil. Doporučil bych o pár minut delší mezinárodní verzi, sice ochuzenou o jednu zajímavou výměnu názorů s mužem zákona a o pár dalších drobností, ale zase bohatší o scénu s revolučně rozdychtěnou blondýnou, co sice neviděla Absolventa, ale zato ví, že „Lenin měl rád velká prsa!“, vrhající ještě o něco realističtější světlo na hrdinovo následné ideologické probuzení. (18.03.2014)

Naivní ideály za které kromě několika zapálených intelektuálních buřičů bojuje jen mládež, která v aktivitách hnutí vidí především příležitost si nevázaně zahulit a nezávazně zašukat. Pak dostanou na budku a zanadávají na systém do kterého se vzápětí dobrovolně začlení. Jahodová proklamace je ve vyobrazení toho všeho dokonale nestranná. (07.11.2009)

Nemohu dát (zatím) žádné hodnocení. Film jsem viděl někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Bůh ví, co vedlo bolševika, že pustil do kin film plný dlouhých vlasů, jeansů a bigbítu, když zrovna tyto entity tak zavile pronásledovali všichni ti tesiloví supermani normalizace. Jo, ve vzpomínce je to na 5*, ale vzpomínky často klamou..... Dodatek 17. 12. 2010. Vzpomínky opravdu často klamou, nebo jsem se já změnil. Hudba je tam moc pěkná - Buffy St. Marie, CSN&Y. Kamera hezky evokuje dobovou atmosféru volnosti. Jen mi ten film někdy připadá spíše jako dokumentární film než komponovaný příběh. Při sledování jsem si vzpomněl na vyprávění V. Merty o jeho pobývání mezi revolučními studenty v Paříži v létě 1968 a na knihu Za sklem od Roberta Merla. Stejný mix naivity, přehnaných nadějí, ale i demagogie operující módními revolucionářskými frázemi. Nicméně, hlavního hrdinu více zajímala lepá revolucionářka než světová revoluce. (28.02.2010)