White Bird in a Blizzard

Kdyby to skončilo rozloučením na letišti (z čehož jsem měl ostatně obavu), solidně by mi tohle místy atmosférické drama zkazilo zbytek dne. Nestalo se, i tak je tenhle příběh z přelomu osmdesátých a devadesátých let jen rozjímající vztahovkou á la nasraní teenageři a jejich frustrovaní rodiče. Sexualita se ve filmech scénáristy a režiséra Gregga Arakiho řeší velmi často, unylý scénář však zdaleka nezakryje. Postava nezkrotné Lolitky nijak zásadně nestrhne, některé scény a vedlejší linie bych mohl bez potíží postrádat, Shailene Woodley a Eva Green jsou podle očekávání velmi dobré (druhá však měla už lepší herecké chvíle a hlavně méně odbytou postavu). Jednou stačilo. (31.12.2014)

Americká nezávislá zima, led, mráz, Eva Green coby studený psí čumák a Shailene Woodley jako jablko, co nepadlo daleko od stromu... tahle sázka u mě vyšla. Čekala jsem tedy spíš poetický film, ale takhle mi to sedlo mnohem líp. Výchozí situace velmi dobrá a výsledek stojí za to. Mimochodem u každého otevírání zámku jsem cítila mráz na zátylku. Brrr. (14.10.2014)

Na první (a dost možná i na druhý) pohled nenápadný snímek, který díky své kriminální zápletce donutí diváka sledovat ho až do konce. Eva Green se role nešťastné a životem zklamané ženy ujala přesvědčivým způsobem, skvěle jí sekundovala Shailene Woodley v roli její dcery. Bylo zajímavé sledovat jejich netradiční a komplikovaný vztah, který se vymykal běžným měřítkům. Člověk si díky vodítkům v podobě snových sekvencí dokázal celkem včas vytvořit obrázek o tom, co se částečně stalo, a i když bylo závěrečné rozuzlení do jisté míry překvapivé, tak mi přišlo zároveň hodně odbyté. Na jedné straně jsem cítil viditelné ambice snímku přesáhnout šedý průměr, na druhé straně mi však přišel poněkud nedotažený. (19.03.2020)

První hodinu mě trochu štvalo, co vidím, čekal jsem něco jiného. Pár náznaků mi vrtalo hlavou, ale nebyl jsem si jistý, jestli se příběh vůbec někam pohne. Jenže po nočním rozhovoru s detektivem jsem ožil a pochopil, že ta zdánlivě dlouhá a zdánlivě nepodstatná první hodina měla svoje opodstatnění (detaily), konečně si dal věci dohromady (tedy, ne úplně všechno). Tvůrci totiž diváka pěkně napínají až do samotného závěru. A to nejlepší (?) si nechají až na úplný konec. A pokud jsem žehral u Divergence, že bych ocenil pro Shailene kvalitnější film, bylo mé přání vyslyšeno. Hodnotím slabšími 4*. (26.01.2015)

Zajímavý mix detektivky a coming-of-age příběhu, který vyniká podmanivým soundtrackem a pěknou indie atmosférou. Gregg Araki je zde nejsilnější v samotné dekonstrukci zažitých a očekávaných vyprávěcích postupů a také v lyrických pasážích, které příběh nikam výrazně neposouvají, ale mají v sobě nezanedbatelný emocionální náboj. Hypnotické, lyrické, niterné a na konci vcelku překvapivé "detektivní" drama o dospívání. [60%] (01.02.2023)