Zlomený květ

Zlomený květ je opravdovým klenotem světové filmografie. D.W. Griffithovi se podařilo na plátna kin přenést kratičký román The Chink and the Child od Thomase Burkeho s naprosto příhodnou 92-minutovou stopáží. Síla snímku tkví vedle výjimečných hereckých výkonů trojice Lillian Gish - Richard Barthelmess - Donald Crisp, a jeho technické vytříbenosti, v emočním dopadu na diváka. Ten je dán především důsledkem antagonického vývoje hlavního protagonisty. Témata násilí, rasismu, prostituce a udávání rezonují ve společnosti i po více než 100 letech od premiéry, což tak snímek činí soudobým a předání hlavních poselství divákovi se tak nemíjí účinkem. Výjimečný film, zasluhující plnou palbu. Pět hvězd. 👌 (02.01.2024) (03.01.2024)

Broken blossoms je jedna z najtrýznivejších drám, respektíve melodrám, aké som kedy videl a aké boli kedy natočené. Prostitúcia, domáce násilie, xenofóbia, chudoba a mnoho ďalších neduhov vtedajšej spoločnosti v geniálnom spracovaní giganta svetovej kinematografie D.W.Griffitha. Na mňa pôsobí toto zobrazenie doby možno prirodzenejšie, ako súčasný festivalový art, ktorý ako keby chcel šokovať za každú cenu a nakoniec cítiť z neho mierny kalkul. Možno preháňam, ale tento film je strhujúci aj po takmer celej storočnici, ktorú prebývajú právom jeho kópie na filmových školách a inštitútoch. Griffith v čiernobielej ére používa farebné filtre (tie museli byť použité samozrejme dodatočne) na vyjadrenie pocitov, ktoré sa v hrdinoch odohrávajú a sú v kontaste s nehostinnou atmosférou okolia. Niektoré komentáre vôbec nechápem, ja vo filme žiaden násilný sentiment necítim. K ženám by sme sa predsa mali všetci chovať tak, ako náš hrdina! Taktiež nechápem, prečo zrovna 90 minútový Griffithov film je v porovnaní s jeho bežnou trojhodinovou produkciou považovaný niektorými divákmi za nudný. (07.02.2013)

Filmu dominuje podle mě výborná Lilian Gish, hodnocení naopak sráží neuvěřitelně nechutný a divný Barthelmess. Mezi těmito dvěma póly osciluje mnou trochu nepochopený Crisp v roli dívčina otce. Celkově mě ale film až tolik nebavil, příběh byl zdlouhavý (v půlce navíc extrémně patetický) a i přes zajímavě nafilmovaný konec to u mě nevytáhne toto Griffithovo komerně úspěšné dílko na víc jak 3 hvězdičky. (13.10.2010)

Přehnaný lyricismus byl pro mě k nepřežití - mezititulková poezie, hrdinka usmívající se jen pozdvihnutím koutků úst rukou... nemělo by to tak být, ale já se párkrát málem rozesmál. A Číňan hraný bělochem byl taky otřesný. Sice to k té době patří a jedná se o první mezirasovou lásku na filmovém plátně, ale i tak jsem z toho neměl dobrý pocit. Film je účelově naivní, za každou cenu dojemný a současně se neodváží zpečetit lásku hlavních představitelů polibkem. Hodnotit nějaký současný film s podobně přepálenou líbivostí, tak by se tu nešetřilo odpady a jednou hvězdičkou. (16.01.2010)

Bohužel tak tento snímek spíše zlomil mě, nevydržela jsem více než 40 minut a opustila sál. Možná to bylo tím, že jsem se už třetí hodinu dívala na klasické němé černobílé filmy (nejen od Griffitha), možná tím, že ve tmě a tichu se krásně spí (ovšem ve vlastní posteli je to lepší), možná ale taky tím, že mi Květ příliš nevoněl... Snaha byla! (Tak mě nebijte) (22.09.2008)