Velký sešit

Z obyčajného zošita urobil János nakoniec kvalitný scrapbook. Ale dobre to urobil. Spracovanie vskutku originálne a držal sa aj celkom verne knihy. Herecky slušné, atmosféra výborná a hudba ju umocnila. To, že Agota Kristof svojim pokračovaním - Tretie klamstvo - vlastne poprela skoro všetko, čo bolo vo Veľkom zošite, je už vec druhá. (20.08.2017)

Většina lidí se v těžké situaci upne k pozitivním vzpomínkám. Hlavní hrdinové Velkého sešitu naopak rozhodnou fyzicky a psychicky zocelit tak, aby rány osudu dokázali přijímat s úsměvem na rtech. Zajímavá myšlenka filmu, který vypadá slibně přibližně do té doby, co zjistíte, že se v něm vyskytuje naprosto vše. SPOILER Máte tu nezištně jednajícího žida, který před koncem války samozřejmě zahyne. Máte zlého faráře, kterému celibát nic neříká. Máte tu pedofilní ženu, která se naše dva hlavní hrdiny pokusí svést. Máte tu docela hodného, homosexuálního nacistického důstojníka, který by zjevně dva chlapce nejraději adoptoval. A máte tu také bomby, které v dramatických momentech naprostou náhodou dopadnou přesně na jednu důležitou postavu. (03.07.2013)

Děj "velkého sešitu", komixového deníku, mně stále něco připomínal, nic však trvale. V začátcích "otužování" Pana Theodora Mundstocka od Ladislava Fuchse, v období "propadání zlu" jednu z novel Elfride Jelinekové, a skutečně jsem čekal, že svoji lekci krutosti (měli přece povinost stále se učit) ukončí rituálem "utopení kočky". Mystický akt "rozdělení" dvojčat, při kterém bylo třeba přejít mrtvé tělo jejich otce, zřejmě žádnou literární obdobu nemá. "Vlčata" (viz Marigold ****) působí skutečně uhrančivě, je obtížné se otrhnout od jejich vyzývavého pohledu. Krutost však není plodem války, válka ji jen tříbí a usměrňuje. Každé dítě má svou sbírku mrtvých brouků. Pozn.: Uměleckým dílem je ovšem i samotný "sešit". (19.12.2017)

Evropská válečná artovka s rakovinotvorným nádechem. Filmy se dají točit různým způsobem, ovšem tento "chladně vypočítavý" je mi poněkud nesympatický. O emocionálním dopadu na mojí osobu jistě vypovídá jedna ze závěrečných scén (výbuch bomby při překračování hranice), nedokázal jsem zadržet vlastní výbuch smíchu. Nemůžu za to, ale opravdu nesežeru všechno, co se mi různí evropští umělci snaží vnutit. Hloupé, zvrácené (dívka z farnosti), vyhrocené, špatně zahrané (dvojčata) a emocionálně ploché (židovské pochody smrti ve filmech! už mě začínají nudit). A co hlavně, onen velký sešit ve výsledku neměl žádnou výpověď. Ano, násilí plodí násilí, válka dělá z lidí zvěř. Ovšem tímto podáním to sledovat nepotřebuji. Natočené je to ovšem hezky a atmosféru to má. (22.09.2014)

Závidím Maďarům, jak nekompromisně a přitom lehce dokáží ztvárňovat látky své moderní historie. Velký sešit, mimojiné první vlaštovka vzkříšeného státního dotačního systému, se svoji trýznivou neúprosností v mé filmové zkušenosti okamžitě zařadil mezi velká díla, zabývající se dopadem válečného konfliktu na psychiku jedince. Silná předloha byla na plátno převedena s obdivuhodnou obratností a na mysl se ani na chvíli nevkrade podezření z pouhé mechanické ilustrace. Tohoto pocitu zbavuje nepolevující sugestivní atmosféra dotvářená až magneticky vtahujícím světem plnícího se sešitu. Mrazivý artefakt plní svůj původní účel a schraňuje pro otce stopy hluboké psychologického přerodu, kterým dvojice chlapců prochází a až s děsivou samozřejmostí se mu otevírá. Zcela nové vnímání až mrazivě "propojených" dvojčat je tak naprosto přirozeně provázáno s vnějším světem a tato optika se brzy stává neoddělitelnou a všudypřítomnou. Ačkoli je možné namítnout, že už příběh příliš tlačí na pilu a blíží se přehlídce nejhlubšího zmaru a necitelnosti, nařknout film z chladné vypočítavosti rozhodně není na místě. Odkud by se pak například vzala ve vykreslení vztahu chlapců ke kruté a nelidské babičce svíravá emoce a představa krásného, leč neviditelného pouta? Sám nevím, jestli se na mém hodnocení nepodepsala trochu i zkušenost dvojčete, snad kvůli ní na mě závěrečná metafora působila nečekanou silou, jakkoli jde o symbolické vyjádření absolutního cíle chlapci zvolené cesty. Na druhou stranu si říkám, jestli už není trochu stereotyp přistupovat k dvojčatům jako k nevypočítatelné dvojjediné bytosti, za sebe můžu říct, že naše menšina je skutečně neškodná .) (03.07.2013)