Dočasný domov

S ohledem na hodně vysoké hodnocení jsem asi čekal ještě trochu něco víc než jen hodně solidně natočený a zahraný indie film se vším, co k podobným filmům patří. Snaha o reálné pojetí, kvalitní herectví, lehce klaustrofobická kamera, zajímavý výběr hudby a bohužel místy i jistá utahanost. Na druhou stranu ale je Short Term 12 poměrně hodně realistická záležitost s nulovou dávkou amerického patosu a přesto film dokázal vyvolat dostatečně silné emoce. Za příběh o žraloku a chobotnici dávám čtvrtou hvězdu. (18.01.2014)

mnohe komentare vyjadruju presne to, co mam na srdci a na jazyku, tak nebudem plytvat slovami, iba poviem, ze toto je absolutna dokonalost. Mala som chut sa schulit do klbka a vyplakat si oci. Alebo sa rozbehnut a urobit v zivote konecne nieco zmysluplne. Napriklad niekomu zmenit zivot. V dobrom. To prve som urobila, to druhe ma verim, ako vystudovaneho socialneho pracovnika, este len caka. Raz to dokazem. (24.01.2015)

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

„Pamatuj, nejsi jejich rodič. Nejsi jejich terapeut. Jsi tu, abys vytvořil bezpečné prostředí, to je celé.“ - „Chápu.“ Ne, Nate to tak úplně nepochopil, protože je těžké zůstat nezúčastněný, a navíc si při tom zachovat duševní zdraví…Po zhlédnutí Skleněného zámku jsem si slíbil, že musím dát šanci i Dočasnému domovu. Jenže zatímco u něj byly dominantnější herecké výkony a slabší emoční dopad, tentokrát to bylo téměř přesně naopak. Z herců je výraznější asi jen Brie Larson, ale ve výsledku to nevadí. Osud její i svěřenců (Jayden, Marcus) je dostatečně silný a zajímavý na to, aby se divák do příběhu plně ponořil. A „vychovatelům“ jejich práci opravdu nezávidíte, když vidíte, koho mají na starost. Navíc není jednoduché pomáhat ostatním s jejich démony, když se potýkáte se svými vlastními…a v tom vidím asi jediný problém filmu, emoční labilnost a nedostatečná autorita dospělých nenavozuje úplně dojem, že by jim někdo svěřil dohled nad takhle těžce zvladatelnou skupinou. Jinak mě ale Cretton znovu zaujal a odměním se mu 4*. (09.08.2020)

Nejen děvčata, která se až moc často sprchují s vlastním otcem, získávají útočiště v téhle přechodné ubikaci, ve které nechybí silná podpora a empatie, velkou měrou z náruče vychovatelky/sociální pracovnice Brie Larson, která si sama tahá velké břímě z minulosti. Právě herecké výkony mladých neokoukaných tváří dodávají výsledku na věrohodnosti, problémy sociálně vyloučené mládeže dokresluje polodokumentární styl, tvůrci předkládají emoce nenásilně, přesto mi přijde, že se tu trochu klouže jen tak po povrchu. Nezávislé indie drama volající o pomoc si pozornost i tak zaslouží. Ač nesedne úplně každému. A nevím, zda je dobré, aby těm, kteří špatně usínají, celé dny v sobě hledící do zdi leccos dusí a „rádi“ se sebepoškozují, pomáhali ti, kteří si prošli podobnou zkušeností. Líbila se mi civilnost, na čtyři ale jít tak nějak nechci. (09.05.2015)