Evil Dead: Vzostup zla

Sam Raimi zaprodukoval a Lee Cronin natočil Smrtelné zlo: Probuzení tak, aby udělal fandům originálu co největší radost. Audiovizuálně agresivní krvák se skvělým zvukem a hodně nápaditě pojatým násilím je divoká jízda, která i díky krátké stopáži zatraceně rychle uteče. Navíc má fajn hrdiny a i to prostředí vybydleného domu funguje dost dobře na to, aby nevadilo, že nepřináší moc nového. Jen si nejsem jistý, jestli podobně ze řetězu urvaný horor může zaujmout diváky. (19.04.2023)

Americký režisér Sam Raimi má môj rešpekt a uznanie. Keď som ako puberťák prvý krát videl jeho horror "Evil Dead" (Lesný duch) tak som sa skoro dosral od strachu. Tento film sa stal pre mňa jedným z najvýraznejších a najkultovejších horrorových snímkov. Je to silne atmosferické dielo. V roku 2013 bol vyprodukovaný remake. Ten je utopený v krvi, hnuse a gore, ale desivá atmosféra Raimiho originálu tomu chýba. Prešlo ďalších desať rokov a neskúsený írsky režisér Lee Cronin sa rozhodol opäť oživiť "Lesného ducha". No prišiel s progresívnou, prevratnou novinkou. Démonický lesný duch nebude vyčíňať v lese, ale v rozpadajúcom sa paneláku uprostred mestského getha. Progresívne to nie je len kvôli zmene prostredia, ale aj vďaka kastrácii mužského elementu. Sú tam len samé nesympatické kundy a dve transgenderové čudá. Vírus neoliberálnej woke propagandy už infikoval aj horrorovú tvorbu. Toto je ešte horšie ako ten nepodarený remake. ** (12.06.2023)

Smrtelné zlo: Probuzení je povedený hororový snímek, ale pokud máte Evil Dead sérii nakoukanou, budete si zde jen mentálně odškrtávat seznam toho, co se nutně musí odehrát. Prostředí starého činžáku není tak atmosferické a hororově zajímavé jako chata v horách. Tvůrci se zde snažili přenést zlo do nové stísněné lokace, přesto si nenechali ujít ani tu osvědčenou chatu, takže film dostává sice poměrně působivé, ale pro hlavní příběh naprosto zbytečné rámování (aspoň však přineslo nejlepší odhalení názvu filmu za dlouhé roky). Lesní duch z roku 2013 byl v převádění zajeté formule daleko údernější, působivější a zábavnější, tohle je jen OK. (28.04.2023)

Máma, co vypadá už před posednutím jako démon Satanův, a proto ji opustil Evil dad, a její dvě ohyzdné transděti povrchně prolistují Necronomicon a jdou na Věc. Tak nám z Lesního ducha udělali Domácího ducha, a je to spíše na škodu. Ten les tomu totiž dodával devadesát procent hororové atmosféry a roztomilý nadhled Raimiho klasik dávno pomleli do karbošů impotentní řezničtí učňové, převlečení za scénáristy. A tak tu máme děsně vážně se beroucí, vcelku unylou a místy i na hlavu postavenou bytovou kafilérii s několika málo svěžími momenty, v níž se jak démoni, tak porážkoví lidé chovají v nejdementnějších intencích kauzálního kokotismu, přičemž po zhruba padesáti minutách se ta furtdokolová, veskrze neděsivá a nevtipná kečupiáda s amaterskými maskami, gumovými hlavami z půjčovny a zplagiátovaným, škaredě animovaným „rodinným spletencem“, jehož mnohem zdařilejší i děsivější formu anihiloval Kurt už v roce 82, stává až otravnou a narkoleptickou. Navíc se jedná o zcela nesoudružský, nechutně trazistorofobní a ke škaredým lidem krajně necitlivý film, když tito jsou zde zobrazeni jako ztělesněné zlo a vypadají mnohem atraktivněji a méně děsivě až po démonizaci. Fujky! To je totiž stejné nediversitní, -fobní a -istické fopá, jako kdyby v prestižní mezinárodní soutěži o nejzarytější feministku světa byli hlavní cenou sbíječka a čtyřrychlostní vibrátor, v Negrovi roku pytel bavlny, a Miss tranzistor 2023 by vyhrála vasektomii. Ale jak je vidět, každé zboží má svého kupce a celá kohorta zdejších tolik hloubavých a náročných hororových exprdů u toho zase mohutně vyhonila, protože film byl celý červený a pár vrčících „krasavic“ odhalilo orgány. (10.05.2023)

Čím som starší a mám napozeraných viac filmov s tématikou nadprirodzena a duchariny, tým menej to tvorcom žeriem. V podstate studňa nápadov a originálnych scén býva už často prázdna, a tak ako divák len sedím, pozerám a necítim z filmu žiadnu hrôzu, či napätie. Pokračovanie slávnej série však prichádza s úplne ohurujúcimi scénami vrámci žánru. Od začiatku do konca som sedel prikovaný ku kreslu, miestami som od strachu takmer nedýchal, aj keď to môže znieť akokoľvek klišéovito. Toto je skutočná pocta žánru, či svojim predchodcom. Obával som sa zmeny prostredia, no podľa mňa z neho tvorcovia vyťažili maximum, miestami dokonca predčila to, na čom bola séria pôvodne stavaná. Spraviť z bytovky uprostred veľkomesta miesto, ktoré bude divák vnímať ako totálne izolované od okolitého sveta, a bude mať pocit, že pomoc je napriek tomu na míle ďaleko, to som už dávno nevidel. Za toto naozaj oba palce hore. Hektolitre krvi nie sú len samoúčelne využité, každý deciliter tu má svoju podstatu, kamera je na prvotriednej úrovni, príbeh je krvilačná jazda od začiatku do konca a ja som sa bavil tak, ako pri horrorovom filme už dávno nie. Za mňa najlepší film série. Jednoznačne. 90%. (16.05.2023)