Východiskový bod

Podle názvu jsem čekal spíš nějakou eroťárnu, no ale neva, na géčko já se mrknu jindy. Místo toho jsem čučel na tolik očí pokupě, až jsem na konci ani nevěděl, které že jsou vlastně ty moje. Zřejmě nám tu vznikl nový žánr, já osobně ovšem proti tomuhle melodramatickému sci-fi z bezcelní zóny artu a mainstreamu nic nemám. I proto, že moje léty vycvičené tyčinky s čípky úzce propojené s pánskou verzí dámského záhadného bodu si tu díky povedenému castingu ženské části družstva přišly na své. (30.12.2014)

Když se po téměř ročním váhání, zda ten film vlastně chci nebo nechci vidět, konečně dokopu k tomu, že si ho pustím, téměř celou dobu u něj pro změnu přemýšlím, zda ho chci vůbec dokoukat, a když se tak konečně stane, nějak tápu, co si vlastně o něm mám myslet. Jisté je, že jsem si podle traileru myslel, že to bude o hodně lepší film, než jak se mi po zhlédnutí jeví - když člověk sleduje závěrečnou scénu (která podle všeho měla ambice být velmi silná), dochází mu, že celý film si k ní nenápadně připravoval cestičku, aby to na člověka v závěru správně vybalil. A přesto - na mě to prostě nějak nezabralo, a celý film mě dosti emočně minul. Nejzajímavější jsem na něm vposledku shledal části, které jsou vzhledem k hlavnímu vyznění filmu spíše podružné (na mysli mám vystižení milostného vztahu Iana a Sofi), a naopak to zásadní mě spíše otravovalo (na mysli zde pro změnu mám to filmové lavírování mezi (pseudo)vědeckým a nevědeckým náhledem na svět - obecně nemám rád, když mám pocit, že ze mě film dělá debila, což zde podle mě sedne skoro na všechno, co se v tomto filmu tváří vědecky). Ačkoli mě film zpočátku zaujal originálním námětem a sympatickým obsazením, hned v úvodu u mě dokonale klesnul ve chvíli, kdy voiceover hlavní postavy pronese, že by nám "rád pověděl příběh očí, které změnily jeho svět" - jaký to diletantský úvod, jaká scenáristická fušeřina hned na začátku! Jako by se člověk nechystal sledovat film z 21. století, ale číst nějaký zaprášený bildungsromán z dickensovské éry! Čemuž dá vlastně následný děj filmu za pravdu - na mysli mám příklon k této umělecké formě, kterou v současnosti shledávám těžce anachronickou. Aneb mou inteligenci vyloženě uráží sledovat tyhle novodobé zhipsterizované storky o - SPOILER ALERT - polepšených hříšnícich, kteří jako nevěřící Tomáš prohlédli a seznali svůj omyl. Pokud by je někdo bral vážně, dokazoval by tím, že je stejně povrchní jako tento film. Nevím no, možná je vážně největší problém v tom, že jsem si před tímto filmem pustil jeho trailer (což normálně skoro nikdy nedělám!), protože jsem si na jeho základě myslel, že by to mohlo být něco mezi Věčným svitem neposkvrněné mysli a Indickým nokturnem, ale samozřejmě to nemá k působivosti prvního a spiritualitě druhého nakročeno ani omylem. Hipsteři povinně strkají do oblíbených filmů, blazeovaní diváci jen znuděně nadzvedávají obočí - to mělo být jako všechno? Hm, tak možná někdy příště. (15.09.2015)

Sovětští vědci objevili nerv spojující oko a prdel. Jak na to přišli? No vzali pokusného člověka a jehlou ho píchli do řiti až mu vytryskli slzy. Pak ho tou samou jehlou píchli do oka a dotyčný se okamžitě posral! Co z toho plyne? No do kina se dá jít na dost lepších filmů než je tento. Viděn čórnutý rip. Neptejte se kde jsem ho vzal.20% (15.09.2014)

Kdyby se to v prvních dvaceti minutách tak hrozně netáhlo, bylo by to luxusní sci-fi z blízké budoucnosti. Takhle to chvíli trvalo, než se rozjela ona zajímavá teorie očí, nad kterou jsem po shlédnutí filmu nejen přemýšlel, ale ještě mi přišla hodně originální. Ve výsledku jsem na nic kloudného nepřišel, ale utvrdilo mě to, že podobné filmy ve stylu Dokonalého smyslu, mě nesmírně baví. Lehce poupraví dnešní fungující svět o nějakou dosud neobjevenou skutečnost a nechají to působit. Zajímavé, originální a to se ve filmech počítá. (27.08.2015)

Nebavilo. Od prvej minúty až do úplného konca som sa musel premáhať, až som to 20 minút pred koncom vzdal. Hľadanie pravdy s v kombinácii s hlbokou myšlienkou ma obyčajne láka, no táto forma lúštenia hlavolamu, je podaná tak extrémne vláčnym spôsobom, že som jednoducho nemohol inak. A nie je mi to ani ľúto .. (03.05.2020)