Gagarin: Prvý vo vesmíre

Tu a tam je propojení obrazu s hudbou tak patetické, že by i Michael Bay jen skromně pošlapával vzadu, Gagarinův švitořivý optimismus ala Lister leckterému Rimmerovi poleze na nervy, ale stejně se mi to líbilo. Bez výhrady výborné jsou všechny Koroljovovy scény. Ty měly výborně napsané dialogy a skvěle zobrazovaly dilemata otce sovětského vesmírného programu, který doslova vydupal ze země. Je na hranici splnění svého snu, zároveň se musí vypořádat s tím, že kosmonauti letí skutečně do neznáma. Jak bude reagovat jejich organismus, jejich psychika? A co technika, její spolehlivost není zdaleka stoprocentní. Někdy bych si skoro přál vidět film právě o Koroljovovi. Stejně tak výborné byly scény s Gagarinovým otcem, které zase obsahovaly lidské hledisko, emoce, strach, jistou míru pýchy a vnitřní boj. Představitel Gagarinova otce Viktor Proskurin je ve své roli fantastický, takové to opravdové evropské herectví, kde výrazy tváře jsou silnější než slova. Navíc měl jednu ze dvou nejlepších hlášek ve filmu. "Hele, do kosmu prej vyletěl nějakej major Gagarin, je to tvůj syn?" - "Ne, můj je jenom nadporučík, to se ještě bude muset něco napochodovat po buzerplace, než ho povýšej." Slabší naopak byly scény s manželkou, to byla taková povinná vata ve stylu "musíme tam dát něco ze zázemí, že má doma ženu, která na něj myslí". V porovnání se scénami s otcem maximálně průměr. chybělo mi i víc scén z výcviku a s kolegy adepty na let (což ale dohnala jedna výborná Koroljovova scéna končící slovy "už je čas skončit se stalinským náhledem na svět"). Obraz a kamera výborné, některé záběry vypadají takřka umělecky, taky se mi líbilo hlavně v závěru užití dokumentárních záběrů z oslav (které nikdo nemusel organizovat, tehdy byla radost na světě opravdu spontánní). Hudba místy taková trochu moc "bayovská", jak už jsem zmínil, ale nic rušivého. Snad jen to možná chtělo víc zdůraznit ten předěl "před letem/po letu", i když závěrečné shrnutí je docela trefné. Tak za mě spokojenost, není to dokonalé, ale slušné to ano. Jo, když jsme zmínil jednu ze dvou hlášek ve filmu, ještě musím tu druhou, ta byla ve scéně s Chruščovem: "Tohle je model nového výzkumného města. Tohle nové univerzity." - "A tohle?" - "To jsou talíře." Update 11.4.2020: čistě proto, že pro některé borce je zřejmě propagandou čistě ten samotný fakt, že Gagarin si drze dovolil být první, s čímž se velký bratr Amerika a všichni její řiťolezci, navzdory pozdějším nesporným úspěchům herr von Brauna nedokážou dodnes porovnat, posunu hodnocení výš. (12.10.2014)

Film má v sobě mnohem víc, než běžný divák během sledování vstřebá. Tak třeba hned stopáž filmu 1h 48m. To je na minutu přesně délka Gagarinova letu. Dále, do filmu jsou prokládány dobové záběry. Veškeré jeho vzpomínky na dětství, odpovídají realitě (př. pokus německého vojáka oběsit jeho mladšího bratra). Osobně také oceňuji to “skákání v čase” (jakože vzpomínky během letu) víc, než chronologické vyprávění. Lépe to navozuje ten pocit dlouhého letu (proti tomu 15 minutový let Alana Sheparda vypadá jako trapný vtip). Co působí dost děsivě jsou i ty politické argumenty pro… prakticky vše. Nebo “výcvik” (pokud se tak pokusy o to ho zabít dají nazvat). Za sebe tedy musím říct, celkem otevřený a odvážný počin. Samozřejmě zatížených “ruským stylem” vyprávění a občas zbytečně nafouknutých (no potřebovali vyplnit čas… no). (13.08.2021)

Je mi trochu líto, že Rusové nešli s tímto tématem víc do hloubky, klidně bych snesl i delší stopáž, kdybych se toho o Gagarinovi dozvěděl trochu víc. I tak šlo podle mého o povedený film prostý otravného patosu a na ruské poměry pojednával překvapivě více o člověku než o vlasti. Výstižný komentář napsala marhoul. (25.07.2021)

Vezmeme toho nejchudšího kluka z nejchudší části Ruska a uděláme z něj kosmonauta, který jako první vyletí do vesmíru. Ryzí sovětský příběh z éry sovětského lidu. Bohužel ani ty záběry z Vesmíru nepůsobily tak, jak by si Gagarin zasloužil. Patetické, klasicky rusky velikášské, ale vlastně ne moc zajímavé. Ty sociální témata ruským filmařům jdou lépe než ódy na Sovětský svaz. (13.04.2021)

Jaroslav Žalnin má skoro stejně krásný úsměv jako měl Gagarin. Což mu možná pomohlo mě přesvědčit, že jsem spolu s Jurijem Alexandrovičem prožívala jeho let. Spolu jsme byli nadšení, že to dokázal. A spolu jsme se stali prvními dobyvateli vesmíru. Film o hrdinovi musí být hrdinský epos, což Parčomenko ví. A nejen že to ví, umí to i prosadit na plátno. (01.10.2013)