Gagarin: Prvý vo vesmíre

Můj vztah ke Gagarinovi není kosmický, ale pozemský, až přízemní. Některý z učitelů přišpendlil po úspěšném obletu Země Gagarinovu fotografii na školní nástěnku. V nadšení žáka šesté třídy jsem si ji po konci vyučování odšpendlil, abych ji ukázal doma rodičům. Stálo mě to dvojku „zmravu“ (tehdy jsem ani nevěděl, že se jedná o "dvojku z mravů"). Film o nadšení, snaze dosáhnout něčeho nevídaného, ale i latentních rozbrojích a pozdějším zneužití hrdiny. Režisér a scénárista Pavel Pachomenko nasadil hned od počátku první komickou rychlost: všechno je úžasné, super-optimistické, o možných selháních se mluví jen když je záhodno, aby vynikla hrdinova chrabrost a neochvějnost. Pohled na Gagarina jako na člověka (na člověka chybujícího a pochybujícího) tu nenajdete. Přesto však je škoda, že hrdinní dobyvatelé ztrácejí náš zájem na úkor muzikantů a sportovců. (05.06.2015)

Jako člověku narozenému až něco málo před Sametovou revolucí mi to přišlo natočené naprosto skvěle. Chápu, že to může každý brát jinak, míchat do toho politiku a svůj vztah k Rusům, ale to bych do toho vůbec nemíchal. Tady jde o lidstvo jako takové, tuto událost si, věřím, budeme připomínat navěky věků. Osobně na mě tato jedna z nejvýraznějších kapitol lidské historie působí téměř přesně tak, jaký mám dojem z jejího převedení na plátno - v nejzásadnějších momentech se mi tajil dech, po zádech běhala husina, do očí se mi draly slzy a s kamenou tváří, pohledem očí který nedokážu popsat a zvláštního pocitu tepla kolem svého sterna a vůbec celé hrudi sem musím zasadit pětku. I když film vypráví a popisuje právě let prvního člověka do vesmíru, nedal bych plné hodnocení, kdyby působil příliš televizně, nebo naopak megalomansky, nebo byl příliš patriotistický a patetický - jak na některé diváky dle komentářů působí. Ano, natočili ho Rusové a určitě si to zaslouží a do režisérských rukou tento námět naštěstí padl člověku, který si s ním poradil a natočil ho pro všechny a přitom věrně tomu, jak to v té době brali právě občané Sovětského svazu. Po stránce herecké ( hlavní role - velkej palec nahoru ), kamera a vůbec celé technické stránce k tomu nemám žádných výhrad. Díkybohu to není velkofilm, ale přitom je to celé natočeno tak, jak si J.A. Gagarin a celý tento milník v naší historii zaslouží a lepší filmový pomník si nemohl přát. 9/10 (15.03.2014)

Je mi trochu líto, že Rusové nešli s tímto tématem víc do hloubky, klidně bych snesl i delší stopáž, kdybych se toho o Gagarinovi dozvěděl trochu víc. I tak šlo podle mého o povedený film prostý otravného patosu a na ruské poměry pojednával překvapivě více o člověku než o vlasti. Výstižný komentář napsala marhoul. (25.07.2021)

Tu a tam je propojení obrazu s hudbou tak patetické, že by i Michael Bay jen skromně pošlapával vzadu, Gagarinův švitořivý optimismus ala Lister leckterému Rimmerovi poleze na nervy, ale stejně se mi to líbilo. Bez výhrady výborné jsou všechny Koroljovovy scény. Ty měly výborně napsané dialogy a skvěle zobrazovaly dilemata otce sovětského vesmírného programu, který doslova vydupal ze země. Je na hranici splnění svého snu, zároveň se musí vypořádat s tím, že kosmonauti letí skutečně do neznáma. Jak bude reagovat jejich organismus, jejich psychika? A co technika, její spolehlivost není zdaleka stoprocentní. Někdy bych si skoro přál vidět film právě o Koroljovovi. Stejně tak výborné byly scény s Gagarinovým otcem, které zase obsahovaly lidské hledisko, emoce, strach, jistou míru pýchy a vnitřní boj. Představitel Gagarinova otce Viktor Proskurin je ve své roli fantastický, takové to opravdové evropské herectví, kde výrazy tváře jsou silnější než slova. Navíc měl jednu ze dvou nejlepších hlášek ve filmu. "Hele, do kosmu prej vyletěl nějakej major Gagarin, je to tvůj syn?" - "Ne, můj je jenom nadporučík, to se ještě bude muset něco napochodovat po buzerplace, než ho povýšej." Slabší naopak byly scény s manželkou, to byla taková povinná vata ve stylu "musíme tam dát něco ze zázemí, že má doma ženu, která na něj myslí". V porovnání se scénami s otcem maximálně průměr. chybělo mi i víc scén z výcviku a s kolegy adepty na let (což ale dohnala jedna výborná Koroljovova scéna končící slovy "už je čas skončit se stalinským náhledem na svět"). Obraz a kamera výborné, některé záběry vypadají takřka umělecky, taky se mi líbilo hlavně v závěru užití dokumentárních záběrů z oslav (které nikdo nemusel organizovat, tehdy byla radost na světě opravdu spontánní). Hudba místy taková trochu moc "bayovská", jak už jsem zmínil, ale nic rušivého. Snad jen to možná chtělo víc zdůraznit ten předěl "před letem/po letu", i když závěrečné shrnutí je docela trefné. Tak za mě spokojenost, není to dokonalé, ale slušné to ano. Jo, když jsme zmínil jednu ze dvou hlášek ve filmu, ještě musím tu druhou, ta byla ve scéně s Chruščovem: "Tohle je model nového výzkumného města. Tohle nové univerzity." - "A tohle?" - "To jsou talíře." Update 11.4.2020: čistě proto, že pro některé borce je zřejmě propagandou čistě ten samotný fakt, že Gagarin si drze dovolil být první, s čímž se velký bratr Amerika a všichni její řiťolezci, navzdory pozdějším nesporným úspěchům herr von Brauna nedokážou dodnes porovnat, posunu hodnocení výš. (12.10.2014)

Vizuálne naozaj vydarené, po tejto stránke snáď niet čo vytknúť. Kvalitná výprava a kulisy, ktoré pôsobili skutočne hodnoverne a dodali celému filmu punc. Kiežby sa to isté dalo povedať aj o forme a kompozícii :( To bolo hrozné! Nič proti retrospektívnej forme, ale toto bolo fakt už prehnané a výrazne to uškodilo celému filmu. Nehovorím, že to muselo byť striktne lineárne, ale určite nie takto rozhádzané a bez nejakého určitého kontextu. Gagarinovu misiu naštudovanú nemám, tak nedokážem zhodnotiť, do akej miery sa Rusi držali skutočnosti. Ale musím uznať, že to vyzeralo presvedčivo. Film bol pekný, len ako som už povedal, škoda tej formy a kompozície... (11.04.2021)