Tore tanzt
Nothing Bad Can Happen
Réžia:
Katrin GebbeScenár:
Katrin GebbeKamera:
Moritz SchultheißHrajú:
Julius Feldmeier, Sascha Alexander Geršak, Annika Kuhl, Gro Swantje Kohlhof, Til-Niklas Theinert, Daniel Michel, Uwe Dag Berlin, Christoph Jacobi (viac)Obsahy(1)
Mladíka Toreho, člena křesťanské sekty Jesus Freaks, se ujme rodina navenek dobrosrdečného, ale v nitru násilnického Benna. Drásavá komorní tragédie, uvedená na MFF Cannes, rozehrává krutou hru s diváckými emocemi, v níž hledá limity víry a pojednává o frustracích a bestiálním zlu, ukrytých v člověku. (MFF Karlovy Vary)
Recenzie (84)
Nestačí mať v rukách šokujúci, a tým pádom zaujímavý príbeh, aby vznikol dobrý film o tom, čoho všetkého je (nie je) človek schopný. Treba to aj dobre natočiť a hlavne zahrať. A to je aj prípad tohto filmu, lebo Katrin to zvládla na jednotku a Julius bol vynikajúci Tore. ()
Já už jsem asi úplně blbá, nebo... je "světový film v krizi"? Ten film púsobí, jakoby chtěl urputně do nečěho zasáhnout, nebo otevřít jakési bolestivé téma. Ale kde nic tu nic. Místo Idiota, idiocie. Zvláštní móda do absurdna dovedených situací, které ale jsou jenom absurdní a brutální (na čelene s Lanthimosovým Jelenm a Špičákem). Zanussi to dělal trochu jinak, když vedle sebe postavil dva odlišné pohledy na svět. A když už genealogie zla, tak Haneke třeba aspoň má o čem vyprávět a jde do hloubky a nenapláca řad řadem všechny "zlověstné" klišé do dvou hodin. Začínám cítit stesk po psychologizovaných postavách, melodramatech a pohádkách... ()
Keď sú nenávisť a násilie podané tak intenzívne, že začnem fandiť aj náboženskej dogme a naivite, navyše všetko dopĺňa podmanivý zvukový podmaz, mohol by som byť nadšený. Ale dojem žiaľ ostáva jediný - "Němci jsou prasata." ()
Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ ()
Hledání Ježíše ve špatný čas a na nesprávném místě… Nevyzpytatelný film, od něhož by bylo velkou chybou očekávat průzkum „punkové sekty“ kdesi v německém zapadákově. Punkový úvod je pouze záminkou pro mnohem komplexnější zamyšlení nad ovládaným/ovládajícím z provokativní perspektivy těch „normálních“. Ze všech aktivních postav se dá vyčíst velmi málo, neboť jednají nevyzpytatelně a na první pohled několikrát popírají sami sebe (ironicky vyjma dogmatika Toreho). Ačkoli jsem měl v některých okamžicích dojem, že jednání postav příliš řídí autorská zvůle, musím se poklonit před sugestivním účinkem, kterého bylo dosaženo. Snímek od jisté chvíle vyvolává nesnesitelnou tíži, touhu někam odvrhnout svůj hněv vůči tyranům na plátně, což naráží de facto do prázdna, protože motivace stále chybí – čím méně divák zná a odváží se očekávat (doufám, že vševědoucí diváci, co mají sklony odhalit jakoukoli pointu po patnácti minutách, zde ustoupí ze své vášně), tím pro něj bude stupňovaná krutost hůře snesitelná. Podobně nevyzpytatelný je i styl, poněvadž film má minimálně tři tváře: výborně natočené scény opojení hudbou (nejen punk, ale i moderní disco) střídají klidné „mezihry“, které se nakonec překlopí v naturalistickou úzkost všech zúčastněných. Nejsem vůbec příznivec efektních scén násilí na zvířatech a přišlo mi, že na konci se koloběh absurdit šponoval až příliš dlouho, což jsou dva důvody pro ubrání jedné hvězdy. Rozhodně mi snímek neimponoval jen svou nevyzpytatelností, jako spíše myšlenkami, co se snažil rozvíjet. Otázka, zda je víra odvahou či následkem strachu, nachází legitimní odpověď v obou cestách, leč následky se drasticky liší. Opravdu podlý a nepříjemný film, „radost“ pohledět… (MFFKV 2013) ()
děsivé ()
Cesta novodobého Ježíše na svou Golgotu, během které je vydán na milost a nemilost svého pokušitele, proti jehož brutalitě může postavit jenom svou víru. Za zmínku stojí nejen pod kůži se zahrabávající syrovost, ale i sugestivní výkon představitele Toreho, jemuž jsem to bezmezně dobré a naivní srdce do puntíku uvěřil. Ani se mi nechce věřit, že tohle má na kontě třicetiletá holka. Debut z říše snů. 85% ()
"Líná huba- holé neštěstí", vravia bratia češi a majú pravdu. V tomto prípade sa aspoň miliónom možností dalo predísť tragickému koncu a vyriešiť veci rozumným sposobom. Lenže to už by Tore nebol pravým mučedníkom a kresťania by zase ďalším "pádnym" dokazom neoslávili moc Ježišovu. Nepochopila som prečo všetci dobrovolne mlčali o týraní a obťažovaní zo strany jedného vyšinutého magora a ticho a trpezlivo znášali jeho praktiky, ba čo viac sa Tore nechával dobrovoľne zneužívať od úchylných pederastov... Nikto v tom príbehu nebol normálny a to jediné bola pravda. Takýto sú ľudia a takto potom vyzerá aj svet v ktorom žijeme. Preto si zaslúži tri hviezdičky, kvoli ľahostajnosti a krutosti, ktorú vám napľuje do tváre a ktorá vás može dokonca aj šokovať ak ste ešte stále žili v domnení, že ľudia sú vo svojej podstate dobrí. Chápem veľmi dobre, o čo sa Tore pokúšal, ale toto už boli extrémy, ktoré by nikto so zdravým rozumom a trochou ľudskej dostojnosti a odvahy proste bez slova neznášal. Všetko má svoje medze a Tore ich prekročil toľkokrát až sa proste stratili, preto všetkým pripadalo v poriadku týranie a ponižovanie, ktorého sa na ňom dopúšťali. Nikdy neprišiel žiadny trest ba ani najmenšie komplikácie za tieto zločiny a keďže im to proste prechádzalo nemali dovod s tým prestať. Nie je dobré takto ľudí preceňovať a myslieť si, že každý máme morálne zásady a oplývame empatiou. Realita je taká, že človek je zmutovaná opica, ktorá vyzerá síce o trochu inak, ale pudmi sa odlišuje minimálne. Nie je dobré očakávať príliš a stavať ľudský druh na piedestál, pretože to skoro vždy končí sklamaním. Nechcem hádzať všetkých do jedného vreca, ale skutočne dobrých ľudí je dnes už ako šafránu a aj tým sa ostatní akurát vysmejú a majú ich za slabochov. Osobne rozhodne nepreferujem žiadne násilné riešenia, ale tiež by som sa nenechala zneužívať len v nádeji, že sa možno raz veci zmenia k lepšiemu. Niekedy sa človek proste musí brániť a jednať. ()
Tak z tých Jesus Freaks mi bolo zle, to čo zaznelo z ich úst ma vytáčalo a to som veriaci, ale nie som fanatik. Pivko? Ja moc pivko nepijem, preferujem Ducha Svätého, no čo ti šibe!!! Hlavný hrdina bol neskutočne nesympatický a usmieval sa ako debil. Je to psychologická dráma, ktorá napätie naberá postupne a čím je bližšie koniec, tým je napätie dôraznejšie. Tore prišiel do rodiny, kde ho začne šikanovať otčim rodiny a po chvíli aj jeho žena. Psychické týranie, ktoré je silné na nervy, je dramatické i kruté, a ktoré sa strieda z fyzickým, ktoré postupuje pomaly, aby to vo finále ukončilo nezmyselným šialenstvom. Asi do 45 minúty film stagnoval, neposúval sa vpred a vtedy to mal u mňa za 2*, ale ako film postupoval a odkrýval všetky svoje karty, tak som začal mať veľký súcit z hlavnou postavou. Tore nemal svoj ciel, berie každú príležitosť, je príživníkom a tak musí znášať nie vždy ľahké úkoly svojich živiteľov, ale prečo v tej rodine ostáva navzdory všetkým útrapám, mi bolo záhadou. Nič som o tomto filme nevedel a tak som ani tak deprimujúci zážitok nečakal. ()
Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. ()
Působivě natočený a zahraný střet víry jednoduššího kluka se zlem ukrytým v násilném otci rodiny, libujícího si v ponižování, který postupně vygraduje. za zmínku stojí i výborná hudba. Osobní favorit mezi filmy na letošním KVIFF. // KVIFF 48 ()
Událost jako stvořená pro Hanekeho chladně analytický řez a provokující odstup v režii debutující Katrin Gebbe prochází daleko ďábelštějším procesem, který ji umocní do výšin, kde se divákovi nedostává dechu. Nejen, že situace, co se na plátně odehrávají, mrazí až do morku kostí a postupně stále častěji nutí odvracet pohled do konejšívé temnoty sálu. To by se ještě dalo poměrně bez úhony ustát. Jenže v daném případě by nesměla být rozehrána zničující hra s diváckou empatií a identifikací, která si zprvu v prosluněné bezstarostnosti zajistí imunitu vůči sebezáchovnému schizoidnímu postoji a pak v náhlém zlomu započne naprosto nerovný až tyranský útlak. Ten zachází tak daleko, že i během klidných pauz vzniká až paranoická tendence očekávat to nejhorší, kterou právě vyzdvihne zdánlivě úlevný pocit, že protentokrát k ničemu nedošlo. Hodnocení filmu je vlastně zcela závislé na tom, jak se člověk postaví k faktu, že se stává jen loutkou manipulace, že nakonec pozbyl veškerých práv a je nakonec trestán za počáteční víru společně s hrdinou. Právě tento smyslový a psychický pocit je ovšem důležitý proto, aby i divák protrpěl neskutečně se stupňující škálu zla, prošel zkouškou vlastních možností i vnímáním vlastní determinace. O to silněji pak na něj zapůsobí katarzní východisko, které přes vnější neokázalost nabude po prožitém dosažení Golgoty ochromujícího patosu a síly. Když vezmeme v potaz nekorektní pravidla hry, pak musí jít stranou ohledy na výstavbu zápletky, která staví na naprostých protikladech a v závěru se mění v natažený martyrický řetězec, doprovázený neoriginálními vstupy biblické ikonografie. Bez této vypjatosti by působivý záměr nevyšel, zdrženlivost by naopak paradoxně ublížila úměrně rostoucímu proudu naděje. Na druhou stranu film není omezen jen na situaci diváka, příběh se rozhodně neredukuje na snůšku přímočarých tezí. Naopak nabízí i další provokativní témata a rozměry, které vystupují z "šedých zón" obklopujících oba protipóly - především role Bennovy ženy podléhající směsi submitivity a frustrace nabízí velmi oživující rozměr nevyzpitatelnosti, ale i plíživě se rozprostírajícího zla. ()
Tak trochu jiný pohled na zahrádkářskou kolonii než Menzelovy Slavnosti sněženek... Solidní celovečerní debut německé režisérky, stylem připomínající Hanekeho, s několika působivými, drásajícími scénami, z nichž za zmínku stojí zcela jistě ta s konzumací zkaženého kuřete. Přesto nemohu tvrdit, že by výsledný dojem byl pozitivní, v tom mi vadí postava Toreho a jeho naprosto pasivní přístup nejen ke svému utrpení. Toreho pasivita hraničí s jistou perverzností, neboť nejenže se nezmůže na odpor, ani se nesnaží najít pomoc z vnějšku (v tom mu přeci nic nebrání), navíc dobrovolně (viz jeho návrat k rodině po hospitalizaci v nemocnic) přijímá roli zneužívaného a mučedníka, jehož obětování má snad pomoci druhým. Stává se tak ale spoluviníkem vlastního utrpení a ztrácí tím podstatnou část divákových sympatií (alespoň těch mých, Toreho osud mi nakonec byl docela lhostejný). Téměř se chce zvolat "Může si za to sám!", což je samozřejmě hodně zjednodušující výrok, ale poukazuje na to, že morální vyznění filmu je minimálně problematické, ne-li pochybné až zvrácené. ()
Šokující příběh je těžký vůbec vydýchat, bylo mi z něho vyloženě úzko. Je velmi obtížné takhle deprimující látku sledovat až do konce. Věříci mladík Tory v dosud neznámé násilnické rodině, které nejdříve pomáhá s domácími pracemi, vcelku normálně tam zpočátku žije a pak později zažívá stupňující se peklo. I když je z rodiny později vyhazován, vrací se do ní zpět, ač ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Trpí, vykupuje se za děti a prochází si peklem ponížení i tělesného bití až k samotnému mučednictví. Za bohulibým účelem. Být vzorem, ukázat, že se dá jednat i mírně, hlavně zachránit zneužívané děti v rodině před násilnostmi a životem na šikmé ploše, který jim osud v nevhodné rodině chystá, seznámit je s jinou morálkou a životními hodnotami, zastavit šířící se pohromu, valící se na další generaci. Pomoci jim uniknout, byť za cenu obětování se. Ukázat jim, že i na zlo se dá reagovat dobrem, nastavuje druhou, třetí tvář k dalším ranám. Touží lidem otevřít oči a pochopit špatnosti, jímž dosud spíše nečinně přihlížejí. Nesmírně tíživé a silné. Pro nevěřícího bude jeho jednání patrně nepochopitelné, proč si to všechno nechal líbit a proč do toho vůbec šel. Film vyzdvihuje nechutnost krutosti, lhostejnost a odsuzuje nečinnost. Nečinnost při přihlížení špatným skutkům, které se v okolí dějí. Vysvětluje smysl sebeobětování.- Člověk některé agresivní bezduché zrůdy, jež představují rodiče a jejich "přátelé", opravdu nemá šanci pochopit. Jak se některých skutků můžou vůbec dopouštět? Ošklivost života v nejhorší podobě a obžaloba zla, jemuž by jsme se měli vyvarovat. Jen pro silné žaludky. Pointa opravdu není vtipná, ale je částečně v jednom momentu úlevná. SPOILER: Ne všechny oběti jsou vždy zbytečné. - A je škoda, že tu nevhodnou výchovu nešlo vyřešit raději obloukem přes policii a často špatně fungující sociálku, s níž oběti domácího násilí ne vždy chtějí spolupracovat... ()
Film, který se mi okamžitě vybavil při sledování Toreho, byl Hankeho Funny Games. Tento film je ale jiný. Hlavně tím, že vidíte více do motivů obou protistran a nesledujete jen nevysvětlitelné šokující bezpráví na slabších jedincích. Když je v příběhu přidána rovina náboženské sekty a bezhlavé víry, může se vám stát, že budete sledovat násilnické chování s očekáváním, co všechno je hlavní hrdina schopen ustát. Místy husté atmosféře velmi pomáhá elektrizující hudba. V první minutě začne rezonovat a nepustí vaší pozornost až do samého konce. Výborný provokativní debut režisérky i hlavního herce. ()
Jak by řekl šéf, silné jako noha u prdele!!! Na tenhle zážitek jen tak nezapomenu. Mělo by tam být UPOZORNĚNÍ: JEN PRO SILNÉ POVAHY!!! Jsem rád, že jsem vydržel do konce a mohl se díky hlavnímu představiteli (Julius Feldmeier, velký sympaťák) dozvědět o filmu více. 9/10 ()
1. Předmluva: Většina anglických slov má většinou jak fyzickou, tak duševní konotaci, tak např. slovo "freak" znamenalo původně ve fyzickém smyslu "zrůda" (viz skvělý film Toda Browninga z roku 1932) v důševním "rozmar". V době hippies, ve které má kořeny i tento film, byl význam rozšířen na "jednání určitým způsobem pod něčím vlivem", zde Ježíšovým (?). Sám velký Frank Zappa se k tomu vyjadřuje "Ani dík vašim blbým trikům/ se nezabrání přívalu hladových fanatiků (freaků)" 2. Konstatování: V poslední době registruji u filmu nejdříve, zda ho natočil muž nebo žena. V případě režisérky se připravím na nějakou tu iracionalitu. Dočkal jsem jí i zde, přestože příběh je veden kauzálně, logicky, racionálně. Tento příběh o Ježíšových fanaticích (či fanatických stoupencích) se odehrává v Hamburku (sekta zde byla založena v roce 1991) v roce 1994, kdy se přesunula do Berlína. 3. Domluva: Film přesto není (vyloženě) sektářskou záležitostí, nýbrž střetem dvou světů, v němž (jako obvykle) zvítězilo to temné, hrubé, nespoutané, zemité. A proto také (byť se to zdá být absurdní) se prosadilo právě Pavlovo pojetí křesťanství. Jak jsem se zmínil, režisérka pere prádlo načisto; nevyhýbá se ani (závěrečné) krutosti žen, které celé dílo završují (jak to známe z Little Big Horn nebo ze Zoly). ()
Na rozdiel od Krížovej cesty sa mi Tore celý čas hnusil - tým násilím, subkultúrou aj temnou atmosférou. Motivácia chalana je ľahko pochopiteľná, nezískal si ale moje emócie. Film neodpovedal na žiadnu z mojich otázok ohľadom kresťanstva, keďže teodiceu ešte nikto nevyriešil a toto dielo si to za cieľ ani nekládlo. ()
Poslechněte rodiče a nelezte do sekty, kde si členové hrají na Ježíše, co věří v Ježíše, jinak špatně skončíte. Hlavní postava mě neskutečně srala a vytáčela svými rozhodnutími, že jsem mu občas krutý osud i přál. Je těžké bez znalostí autorčina názoru rozpoznat, zda se jedná o kritiku extrémního křesťanství nebo zvrácenosti jedné německé rodinky nebo o temných místech uvnitř nás. Asi šlo o kombinaci všeho zmíněného. Hodně silnej film útočí dvakrát. Diváka zasahuje překvapivě skrze nevypočítatelný a brutálně agresivní chování tyranů a zároveň skrze jasný, dogmatický a zcela pasivní chování Toreho. Skvěle zahraný, skvěle natočený. Katrin Gebbe čekají zítřky plné úspěchů. ()
Viera je pre slabochov. Pre tých, ktorí sú na dne. Aby mohli veriť, že je tu stále nejaký zmysel... Alebo, Kto prijíma zlo bez odporu, stáva sa jeho komplicom? Zaujímavý film o naivnom chlapcovi, ktorý až tak veľmi verí v dobro, že nedokáže pochopiť zlo okolo seba a ani sa mu nijakým spôsobom brániť. A v tomto prípade sa nedá povedať, že nemal na výber. Zaujímavé, že na začiatku filmu prejavil slobodnú vôľu a opusti tú svoju sektu, ale v rodine, kde vládlo domáce násilie sa len tak tupo prizeral a nespravil vlastne nič. Ako psíček poslúchal na slovo... a tak to s ním aj dopadlo. ()
Súvisiace novinky
Nej filmy roku 2013 dle ČSFD.cz
Seznam nejlepších filmů roku 2013 dle ČSFD.cz si můžete nechat zobrazit ve specifičtějším výběru Žebříčků, a to i zvlášť pro jednotlivé žánry. V celkovém žebříčku divácké líbivosti vedou s úžasnými… (viac)