Tore tančí

„NIC ZLÉHO SE NEMŮŽE STÁT TOMU, KDO NESE ŠTÍT VÍRY…“ /// Nečekejte křesťanskou agitku, ale sociální drama, ve kterým není snadný se sžít s lehce natvrdlým Torem. Možná mu Bůh určit takovouhle cestu životem, aby ho zocelil a vysvětlil, co je důležitý. Možná nám chtěl Tore dokázat, že víra není pro slabochy. Těžko říct. Rozhodně jde o film pro drsnější nátury… a já stejně nevím, jak k němu přistoupit. Rozhodně se dá říct, že šokuje. Bohužel ne filosofií či myšlenkou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Christcore. 3.) Chcu zažít novodobou Křížovou cestu. 4.) Thx za titule „Ergulis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.04.2015)

Na rozdiel od Krížovej cesty sa mi Tore celý čas hnusil - tým násilím, subkultúrou aj temnou atmosférou. Motivácia chalana je ľahko pochopiteľná, nezískal si ale moje emócie. Film neodpovedal na žiadnu z mojich otázok ohľadom kresťanstva, keďže teodiceu ešte nikto nevyriešil a toto dielo si to za cieľ ani nekládlo. (22.03.2015)

Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. (13.09.2013)

Tore tančí je hnusný film. Tak strašně těžký na sledování a nějakou dobu mi po něm nebylo moc dobře. Herci jsou fenomenální, člověk se zatajeným dechem sleduje jejich výkony a říká si, jak něco takového vůbec dokázali tak uvěřitelně zahrát. Stejně jako může zůstat rozum stát nad dobrovolným obětováním se hlavního hrdiny, Toreho. Nechápala jsem, jak něco takového může podstupovat, jako by se týraný pes sám vracel pod hůl svého pána, tak se i on vracel do otěží své "rodiny." Zároveň jsem si uvědomovala logiku a smysl, který on ve svém jednání viděl. Trpět, jedině tak dosáhnu vykoupení a mám nárok na cestu do ráje, nebo na spasení. Julius Feldmeier mi trochu připomínal Jacksona Rathbone. Scéna, kdy ho jeho "rodina" nutí sníst zkažené jídlo je fakt síla, já se vydržela dívat ani ne minutu, pak jsem si zakryla oči. Toto bylo i na mě už moc. Někdo by možná řekl "střih!", ale Katrin Gebbe si to "vychutnává" a nechá Toreho jeho příděl jídla sníst až do konce tak, aby divák nebyl o to zvěrstvo ochuzen. Katrin nás nechá trpět za hlavního hrdinu, sledovat jeho muka a všechen ten hnus, jehož se na něm dopouštějí. Už tento snímek nikdy nechcu vidět. Jednou stačilo. (16.01.2016)

Cesta novodobého Ježíše na svou Golgotu, během které je vydán na milost a nemilost svého pokušitele, proti jehož brutalitě může postavit jenom svou víru. Za zmínku stojí nejen pod kůži se zahrabávající syrovost, ale i sugestivní výkon představitele Toreho, jemuž jsem to bezmezně dobré a naivní srdce do puntíku uvěřil. Ani se mi nechce věřit, že tohle má na kontě třicetiletá holka. Debut z říše snů. 85% (04.01.2015)