Tore tančí

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ (29.06.2013)

Událost jako stvořená pro Hanekeho chladně analytický řez a provokující odstup v režii debutující Katrin Gebbe prochází daleko ďábelštějším procesem, který ji umocní do výšin, kde se divákovi nedostává dechu. Nejen, že situace, co se na plátně odehrávají, mrazí až do morku kostí a postupně stále častěji nutí odvracet pohled do konejšívé temnoty sálu. To by se ještě dalo poměrně bez úhony ustát. Jenže v daném případě by nesměla být rozehrána zničující hra s diváckou empatií a identifikací, která si zprvu v prosluněné bezstarostnosti zajistí imunitu vůči sebezáchovnému schizoidnímu postoji a pak v náhlém zlomu započne naprosto nerovný až tyranský útlak. Ten zachází tak daleko, že i během klidných pauz vzniká až paranoická tendence očekávat to nejhorší, kterou právě vyzdvihne zdánlivě úlevný pocit, že protentokrát k ničemu nedošlo. Hodnocení filmu je vlastně zcela závislé na tom, jak se člověk postaví k faktu, že se stává jen loutkou manipulace, že nakonec pozbyl veškerých práv a je nakonec trestán za počáteční víru společně s hrdinou. Právě tento smyslový a psychický pocit je ovšem důležitý proto, aby i divák protrpěl neskutečně se stupňující škálu zla, prošel zkouškou vlastních možností i vnímáním vlastní determinace. O to silněji pak na něj zapůsobí katarzní východisko, které přes vnější neokázalost nabude po prožitém dosažení Golgoty ochromujícího patosu a síly. Když vezmeme v potaz nekorektní pravidla hry, pak musí jít stranou ohledy na výstavbu zápletky, která staví na naprostých protikladech a v závěru se mění v natažený martyrický řetězec, doprovázený neoriginálními vstupy biblické ikonografie. Bez této vypjatosti by působivý záměr nevyšel, zdrženlivost by naopak paradoxně ublížila úměrně rostoucímu proudu naděje. Na druhou stranu film není omezen jen na situaci diváka, příběh se rozhodně neredukuje na snůšku přímočarých tezí. Naopak nabízí i další provokativní témata a rozměry, které vystupují z "šedých zón" obklopujících oba protipóly - především role Bennovy ženy podléhající směsi submitivity a frustrace nabízí velmi oživující rozměr nevyzpitatelnosti, ale i plíživě se rozprostírajícího zla. (14.06.2013)

Raz za čas príde dráma, ktorá ma pocitovo totálne rozloží, to je aj prípad Tore tanzt - neskutočne krutým a bolestivým spôsobom prerozprávaný príbeh chalana, člena kresťanskej sekty, ktorý hľadá Ježiša a nájde... V každom prípade, životná cesta Toreho nie je taká jednoduchá, akoby sa snáď na prvý pohľad mohlo zdať. Charaktery všetkých zúčastnených postáv sú tu vrstva po vrstvičke veľmi dobre vykreslené a motív Toreho konania tak dostáva zásadný a hlboký rozmer. Zároveň sa snímok dotýka mnohých citlivých spoločenských tém, pričom nemilosrdne a bez príkras tak nadstavuje zrkadlo ľudskej povahe. Viem, ono sa to zle počúva, ale je to proste tak, a basta. Česť výnimkám. Samozrejme, obyčajne sa to tak nehrotí, ale v zárodku a princípe je to univerzálna ľudská črta. Ľudia, čo krútia hlavou nad "nezmysleným" Toreho chovaním a jeho dobrovoľným martýrstvom by mali nad filmom ešte popremýšľať. Je málo filmov, ktoré dokážu v divákovi vzbudiť tak intenzívny emotívny zážitok, toto je jeden z nich. (24.02.2015)

„NIC ZLÉHO SE NEMŮŽE STÁT TOMU, KDO NESE ŠTÍT VÍRY…“ /// Nečekejte křesťanskou agitku, ale sociální drama, ve kterým není snadný se sžít s lehce natvrdlým Torem. Možná mu Bůh určit takovouhle cestu životem, aby ho zocelil a vysvětlil, co je důležitý. Možná nám chtěl Tore dokázat, že víra není pro slabochy. Těžko říct. Rozhodně jde o film pro drsnější nátury… a já stejně nevím, jak k němu přistoupit. Rozhodně se dá říct, že šokuje. Bohužel ne filosofií či myšlenkou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Christcore. 3.) Chcu zažít novodobou Křížovou cestu. 4.) Thx za titule „Ergulis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.04.2015)

Tore tančí je hnusný film. Tak strašně těžký na sledování a nějakou dobu mi po něm nebylo moc dobře. Herci jsou fenomenální, člověk se zatajeným dechem sleduje jejich výkony a říká si, jak něco takového vůbec dokázali tak uvěřitelně zahrát. Stejně jako může zůstat rozum stát nad dobrovolným obětováním se hlavního hrdiny, Toreho. Nechápala jsem, jak něco takového může podstupovat, jako by se týraný pes sám vracel pod hůl svého pána, tak se i on vracel do otěží své "rodiny." Zároveň jsem si uvědomovala logiku a smysl, který on ve svém jednání viděl. Trpět, jedině tak dosáhnu vykoupení a mám nárok na cestu do ráje, nebo na spasení. Julius Feldmeier mi trochu připomínal Jacksona Rathbone. Scéna, kdy ho jeho "rodina" nutí sníst zkažené jídlo je fakt síla, já se vydržela dívat ani ne minutu, pak jsem si zakryla oči. Toto bylo i na mě už moc. Někdo by možná řekl "střih!", ale Katrin Gebbe si to "vychutnává" a nechá Toreho jeho příděl jídla sníst až do konce tak, aby divák nebyl o to zvěrstvo ochuzen. Katrin nás nechá trpět za hlavního hrdinu, sledovat jeho muka a všechen ten hnus, jehož se na něm dopouštějí. Už tento snímek nikdy nechcu vidět. Jednou stačilo. (16.01.2016)