Tore tančí

Precítiť túto trpiteľskú odyseu do morku kosti mi bránil fakt, že trpiteľ ju podstúpil opakovane a dobrovolne. Cynicky povedané: "Kto chce kam, pomôžme mu tam." Tore tanzt nekritizuje vieru, neobhahuje idealizmus ani netrestá zlo, prameniace z temných kútov človeka. Iba ich, premýšľajúc, necháva vojsť do extrémnej a tragickej konfrontácie. Odvážne a silné. (30.06.2013)

Raz za čas príde dráma, ktorá ma pocitovo totálne rozloží, to je aj prípad Tore tanzt - neskutočne krutým a bolestivým spôsobom prerozprávaný príbeh chalana, člena kresťanskej sekty, ktorý hľadá Ježiša a nájde... V každom prípade, životná cesta Toreho nie je taká jednoduchá, akoby sa snáď na prvý pohľad mohlo zdať. Charaktery všetkých zúčastnených postáv sú tu vrstva po vrstvičke veľmi dobre vykreslené a motív Toreho konania tak dostáva zásadný a hlboký rozmer. Zároveň sa snímok dotýka mnohých citlivých spoločenských tém, pričom nemilosrdne a bez príkras tak nadstavuje zrkadlo ľudskej povahe. Viem, ono sa to zle počúva, ale je to proste tak, a basta. Česť výnimkám. Samozrejme, obyčajne sa to tak nehrotí, ale v zárodku a princípe je to univerzálna ľudská črta. Ľudia, čo krútia hlavou nad "nezmysleným" Toreho chovaním a jeho dobrovoľným martýrstvom by mali nad filmom ešte popremýšľať. Je málo filmov, ktoré dokážu v divákovi vzbudiť tak intenzívny emotívny zážitok, toto je jeden z nich. (24.02.2015)

Šokující příběh je těžký vůbec vydýchat, bylo mi z něho vyloženě úzko. Je velmi obtížné takhle deprimující látku sledovat až do konce. Věříci mladík Tory v dosud neznámé násilnické rodině, které nejdříve pomáhá s domácími pracemi, vcelku normálně tam zpočátku žije a pak později zažívá stupňující se peklo. I když je z rodiny později vyhazován, vrací se do ní zpět, ač ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Trpí, vykupuje se za děti a prochází si peklem ponížení i tělesného bití až k samotnému mučednictví. Za bohulibým účelem. Být vzorem, ukázat, že se dá jednat i mírně, hlavně zachránit zneužívané děti v rodině před násilnostmi a životem na šikmé ploše, který jim osud v nevhodné rodině chystá, seznámit je s jinou morálkou a životními hodnotami, zastavit šířící se pohromu, valící se na další generaci. Pomoci jim uniknout, byť za cenu obětování se. Ukázat jim, že i na zlo se dá reagovat dobrem, nastavuje druhou, třetí tvář k dalším ranám. Touží lidem otevřít oči a pochopit špatnosti, jímž dosud spíše nečinně přihlížejí. Nesmírně tíživé a silné. Pro nevěřícího bude jeho jednání patrně nepochopitelné, proč si to všechno nechal líbit a proč do toho vůbec šel. Film vyzdvihuje nechutnost krutosti, lhostejnost a odsuzuje nečinnost. Nečinnost při přihlížení špatným skutkům, které se v okolí dějí. Vysvětluje smysl sebeobětování.- Člověk některé agresivní bezduché zrůdy, jež představují rodiče a jejich "přátelé", opravdu nemá šanci pochopit. Jak se některých skutků můžou vůbec dopouštět? Ošklivost života v nejhorší podobě a obžaloba zla, jemuž by jsme se měli vyvarovat. Jen pro silné žaludky. Pointa opravdu není vtipná, ale je částečně v jednom momentu úlevná. SPOILER: Ne všechny oběti jsou vždy zbytečné. - A je škoda, že tu nevhodnou výchovu nešlo vyřešit raději obloukem přes policii a často špatně fungující sociálku, s níž oběti domácího násilí ne vždy chtějí spolupracovat... (02.09.2017)

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ (29.06.2013)

Tore tančí je hnusný film. Tak strašně těžký na sledování a nějakou dobu mi po něm nebylo moc dobře. Herci jsou fenomenální, člověk se zatajeným dechem sleduje jejich výkony a říká si, jak něco takového vůbec dokázali tak uvěřitelně zahrát. Stejně jako může zůstat rozum stát nad dobrovolným obětováním se hlavního hrdiny, Toreho. Nechápala jsem, jak něco takového může podstupovat, jako by se týraný pes sám vracel pod hůl svého pána, tak se i on vracel do otěží své "rodiny." Zároveň jsem si uvědomovala logiku a smysl, který on ve svém jednání viděl. Trpět, jedině tak dosáhnu vykoupení a mám nárok na cestu do ráje, nebo na spasení. Julius Feldmeier mi trochu připomínal Jacksona Rathbone. Scéna, kdy ho jeho "rodina" nutí sníst zkažené jídlo je fakt síla, já se vydržela dívat ani ne minutu, pak jsem si zakryla oči. Toto bylo i na mě už moc. Někdo by možná řekl "střih!", ale Katrin Gebbe si to "vychutnává" a nechá Toreho jeho příděl jídla sníst až do konce tak, aby divák nebyl o to zvěrstvo ochuzen. Katrin nás nechá trpět za hlavního hrdinu, sledovat jeho muka a všechen ten hnus, jehož se na něm dopouštějí. Už tento snímek nikdy nechcu vidět. Jednou stačilo. (16.01.2016)