Tore tančí

Německý debut mladé režisérky je mrazivým příběhem o sebeobětování, které v případě hlavní postavy nezná míry. Zarputilá víra v lepší svět, budoucnost bližších a nenapravitelná touha po nastavení druhé tváře je pro diváka nepříjemnou podívanou, která se v případě identifikace s postavou stane o to víc vyčerpávající. Napětí doprovázené bestiálním násilím v obraze nebo mimo něj začne postupně na obětním beránkovi uplatňovat většina postav, která se marně snaží zlomit slepou víru. Naposledy jsem tak nepříjemný pocit při sledování filmu zažila u snímku Bennyho video, tehdy jsem ještě netušila kdo je Michael Haneke a jsem si jistá, že i jméno Katrin Gebbe se po uvedení tohoto filmu v širší distribuci rozšíří a její další film bude bedlivě sledován. ROZHOVOR s režisérkou zde: http://www.indiefilm.cz/2013/07/15/tore-tanci-rozhovor-s-reziserkou-katrin-gebbe/ (29.06.2013)

Já už jsem asi úplně blbá, nebo... je "světový film v krizi"? Ten film púsobí, jakoby chtěl urputně do nečěho zasáhnout, nebo otevřít jakési bolestivé téma. Ale kde nic tu nic. Místo Idiota, idiocie. Zvláštní móda do absurdna dovedených situací, které ale jsou jenom absurdní a brutální (na čelene s Lanthimosovým Jelenm a Špičákem). Zanussi to dělal trochu jinak, když vedle sebe postavil dva odlišné pohledy na svět. A když už genealogie zla, tak Haneke třeba aspoň má o čem vyprávět a jde do hloubky a nenapláca řad řadem všechny "zlověstné" klišé do dvou hodin. Začínám cítit stesk po psychologizovaných postavách, melodramatech a pohádkách... (09.06.2018)

Jestli se dá říct o nějakém filmu, že bolel, tak o tomhle to to platí několikanásobně. Katrin to hnala do extrému, ale svůj účel by to mělo splnit, protože donutí člověka přemýšlet o tom, čeho je někdy schopen v určitých situacích. No přiznávám, že mně se otvírala kudla v kapse, když jsem viděla jak se s Torem manipuluje a o těch dalších hrůzách ani nemluvím. A o tom to je, už bych v tom jela taky. Z Torových úst zaznělo mnoho vět, které jsou bytostně pravdivé a krásné. Tenhle film je silná a drsná morální facka možná pro všechny, kteří jsou nějak zakomplexovaní, závistiví a které bytostně irituje (pro mě nepochopitelně, že někdo druhý má v sobě čistou duši jak bílé plátno. "Všechno zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a to vše je nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet druhých." - A.P. Čechov (12.01.2015)

Cesta novodobého Ježíše na svou Golgotu, během které je vydán na milost a nemilost svého pokušitele, proti jehož brutalitě může postavit jenom svou víru. Za zmínku stojí nejen pod kůži se zahrabávající syrovost, ale i sugestivní výkon představitele Toreho, jemuž jsem to bezmezně dobré a naivní srdce do puntíku uvěřil. Ani se mi nechce věřit, že tohle má na kontě třicetiletá holka. Debut z říše snů. 85% (04.01.2015)

Tore tancuje vychádza z masochistického poňatia života Ježiša Krista. Ak si však ctený divák prečíta evanjeliá a ich komentáre zistí, že Ježiš nebol žiadny slaboch. Dobrovoľne by si nenechal srať na hlavu. Naopak. Výstižnejšie je podanie Krista ako rebela (napr. pieseň Jesus was a Terrorist od kapely NoMeansNo či Pasoliniho rebel vo filme Evanjelium podľa Matúša) než svätuškárskeho trpiteľa. Žiaľ, mnohé cirkvi a sekty ctia masochizmus na ceste k Božiemu kráľovstvu. Dobrovoľne trpiace ovce s modlitbou na perách. Tak sa dajú spoločnosti najľahšie naočkovať rôzne mocensky sadistické zvrátenosti. A ty človeče len trp a dostaneš sa do Raja! Do jednej z takýchto komunít patrí i mladík Tore. Našiel sa v pokornom nasledovaní sluhu a syna Božieho na Zemi. Členovia sekty výzorom (punk) i životným štýlom pôsobia skôr ako alternatívna komunita. Tore po celibátnom konflikte s kamošom opúšťa krížmi zdobený squat. Následne si vyberá misiu pomoci rodine žijúcej v záhradkárskej osade. Chce im ukázať pravú vieru v Boha. Oddane nastavuje donekonečna druhé líce. Po tom ako mu hlava rodiny všemožne mučí líce prvé. Prechádza kruhmi pekla. Ukazujú, čo sa so súhlasom a prispením rodičov deje v rodinách. Tvorcovia preháňajú, aby vzbudili emócie. V hlave diváka totiž dnes zaberú len silné dráždidlá. Filmu, ktorému by dominoval len duchovný duel, by ostal viacmenej bez povšimnutia. Preto príťažlivá a zároveň psychicky trýznivá dráma o masochistovi v objatí viery. A tiež o násilí v rodinách, ktoré často ostáva zavreté za dverami obydlí. Nepotrestané sa zároveň prenáša do ďalších generácií. Teda v zmysle pointy filmu - do budúcej nádeje. Avšak so zážitkami, čo majú od detstva v pamäti, srdciach a mysliach ako rodičovské schémy výchovy a správania sa k druhým: neviem, neviem či to nie je len nádej k beznádeji. (09.02.2015)