Everest

"Lidé nejsou stvořeni pro běžné fungování v letové hladině dopravního letadla." Tak jsem se chtěl nechat navnadit Everestem, natáhnout dvoje zimní ponožky a o víkendu si střihnout logickou trasu Mount Everest, Makalu, Lhotse, Čo Oju, Dhaulágirí, Manáslu, Kančendženga, Annapurna, K2, Nanga Parbat, Šiša Pangma, Gašerbrum I a II, Broad Peak a nakonec ještě třikrát Everest. Jenže sám tam netrefím, všichni slušní horští vůdci už evidentně umrzli a skvělý Anatolij Bukrejev nepřepral lavinu na Annapurně . No nic, nechám to na jindy. Jinak se mi na Everestu celkem líbilo, ale to co tam předvedli Hall s Fischerem, tak to si dokážu vysvětlit snad jen nedostatkem kyslíku. Jako pozvánka k párty na střeše světa to prostě moc nefunguje, ale drama je to hutné. (04.03.2016)

Nejde o adaptaci i u nás dobře známé Krakauerovy předlohy "o té události", což mnohé nemile překvapí. A ještě více zaskočí, že to s ohledem na tvůrce i obsazení postrádá jakékoli výraznější ambice. Z výpravy se pod kůži jakž takž dostaneme pouze triu "Hall - Texasan - pošťák". Zvlášť to zamrzí s ohledem na to, že nepoměrně zajímavější trio "Krakauer - Yasuko - Fischer" je zde vyloženě do počtu (o ostatních "účastnících zájezdu" ani nemluvě) a více z povinnosti "protože tam tenkrát také byli" spíše než že by ve filmu hráli nějakou výraznější roli. To samé platí o Šerpech. Zrovna tak se zcela ignorují kontroverzní témata kolem podílu viny Halla a jeho firmy "dostaneme na vrchol i lidi, co na to nemají, hrubě jsme zanedbali přípravu a na vrcholu samotném jsme udělali sérii nepochopitelných rozhodnutí" a zcela se to vyhýbá jakýmkoli temným podtónům "čeho je člověk schopen, když jde do tuhého". A o osudu třech Indů, které stihla táž bouře není ani zmínka. Tolik tedy k povzdechnutí nad tím, čím Everest není a o čem není. Podstatnější však je, čím ve výsledku je... A je sakra zdařilým chlapáckým dobrodružným snímkem s hollywoodsky lidsky hřejivými emocemi o nezdolnosti ducha a se srdceryvnými telefonáty těhotné manželce. Jakmile na toto přistoupíte a pochopíte, že tady nehrají hlavní role herci, ale působivá kamera (mimochodem po letech opět 3D, které není pouhou atrakcí za účelem navýšení ceny lístku, ale nedílnou součástí zážitku; speciálně pak v Imaxu), která se nebojí opájet krásami Himalájí, tak si to snad ani nelze náležitě neužít. Ano, je to překvapivě chladné krom atmosféry i v emocích a družící první polovina je lepší té druhé během tragédie, ale ono to zase až tak moc nevadí, protože je to i tak nemálo působivé a velmi intenzivní čili nesporně jde spolu s německým Nordwandem o nejlepší nedokumentární horolezecký snímek posledních několika let. (18.09.2015)

Tahat na Everest bandu obstarožních netrénovaných ko(j)otů včetně vyschlého, astmatického pošťáka, kteří by se za normálních okolností nevydrápali pomalu ani v létě na Sněžku, může jen opravdový bezskrupulózní zku(lm)ysyn za účelem vlastního obohacení. Ale jak už to na tom světě chodí, i sebevětší (s)mr(t) si nakonec v Cesmínovém lese zaslouží oslavný filmeček, plný patetického ajlavjování s ohyzdnými manželkami, pseudohrdinského omrzání a záměrně vyhledané hypoxie. Já vám tedy nevím, dívat se dvě hodiny na to, jak kýčovitě chcípá hrabivý čičus a partička zas(tl)aných amerických snobů, kteří vytáhnou ze šrajtofle mega a půl jen proto, aby pak mohli frajeřit před návštěvami, bylo sice škodolibě příjemné, nicméně můj oblíbený Komár se tentokrát stal obětí tendenčně zpotvořených a Kokakolou oslazených „skutečných událostí“ a těch pár vskutku spektakulárních himalájských scenérií ten žluklý nános nudy a patosu holt nepřekrylo. Takové Kádvojce nebo Nordwandu to nesahá ani po úpatí a mnohem zábavnější a dramatičtější je dokonce i známé horolezecké sci-fi Vertical limit. A tak jediné, co člověku přijde po skončení líto je, že si trénovaný tunelář a profesionální (p)ajzl, pražský krysařík Pavlík Bémů vybral špatnou expedici. Být na téhle, byl by pro mě horský vůdce nekompromisní hrdina a nadšeně fandím alespoň každému prudkému poklesu teploty, náhlé ledové bouři či lavince. *** Právě jste patrně dočetli jeden z mých posledních zdejších zvratků. Vysvětlení a důvod tučných výrazů najdete na mém profilu. (27.09.2015)

Chtěl jsem si to vychutnat víc. Na druhou stranu film boří mýty, že legendární hora pojmenována po britském geodetovi George Everestovi je ideálním povyražením pro nejrůznější zazobané dobrodruhy, kteří touží po exkluzivním selfíčku. Dominanta Himalájí i zabíjí. A nevybírá si. Tragédie z roku 1996, o které si něco poslechneme, zasáhla dvě společnosti, které se zabývaly komerčními expedicemi na Mount Everest. Existuje víc svědectví a rekonstrukcí, co se tehdy nahoře vlastně stalo, samozřejmě s tím, že si často protiřečí. Nejprve poklábosíme u čaje, pak si užijeme pár cool záběrů, pak už lezeme po kolenou, pak se s omrzlinami po celém těle na dálku loučíme se svou milou. Žádný popcorn to ale není. Tady se leze podle fyzikálních zákonů, tady se umírá nikoliv podle výše konta, tady se efektně neskáče jako ve zředěné zimní pohádce Vertical Limit. Everest režiséra Baltasara Kormákura je komorní vyprávění, kterak by tihle chlapáci výšlap i sestup zvládli, nebýt jejich komerčních závazků v podobě nestandardního chování všech těch snílků, mnohdy slabých fyzicky i morálně. Tvůrci předložili směs několika lidských příběhů, tam prostších, tam silnějších, emoční díry ale mnohdy nezakryli. Což je asi největší škoda. Zkušení herci nedostávají tolik prostoru, sic si Kormákur drží odstup, šlechetné sebeobětování hrdinů se přesto dostaví. Převládá spokojenost, ale za to, že si jednou/brzy zase pustím starého dobrého Cliffhangera, se fakt nestydím. (21.10.2015)

Hneď skraja musím povedať, že Everest neradím medzi najlepšie blockbustery sezóny a ani filmy, ktoré mi utkvejú v pamäti. Vlastne je mi donedávna závratne vysoké hodnotenie tak konvenčného a šablónovitého produktu záhadou a pripisujem ho skôr nadšeniu divákov, ktorí mali film, podobne ako ja, možnosť vidieť vo formáte IMAX 3D. Z toho je patrné, že film neprekračuje životnosť momentálnej atrakcie a Baltasar Kormákur v Hollywoode i naďalej zastáva rolu zručného remeselníka, ktorý si pre svoje anglicky hovorené filmy ani nepíše scenáre._____Vo filme sa bijú protichodné ambície vytvoriť dôveryhodnú rekonštrukciu udalostí z 10. a 11.5.1996 a ponúknuť divácky atraktívny audiovizuálny prežitok v duchu konvencií katastrofického a survival žánru, ktoré sa v dôsledku vzájomne negujú. Preto ani jeden zámer nefunguje tak, ako by mal. Objektivitu a dôraz na fakty odkláňajú odbočky k rodinným príslušníkom členov expedície, na ktorých sa prednostne zameriava rozprávanie (tejto pocty sa dostáva predovšetkým Hallovi a Weathersovi) v snahe vytvoriť medzi nimi a divákom silnejší vzťah, melodramatické dialógy a napokon striktne zmyslové (teda iracionálne) uchopenie samotnej katastrofy. Dokonale naliehavému sprostredkovaniu tragédie bráni letmé načrtnutie charakterov postáv, rýchle a nie vždy prehľadné prechody medzi nimi, kvôli ktorým sa nie je o koho báť a do popredia tak ako hlavný protagonista vystupuje samotný titulný Everest. Moje pocity po skončení tak boli veľmi rozporuplné. Minimálne jednu hviezdu preto dávam z jediného dôvodu, ktorý možno zhrnúť v dvoch slovách: IMAX 3D._____Na záver si dovolím drobnú interpretáciu: I keď sa na prvý pohľad pristupuje ku všetkým postavám rovnocenne a udalosti ich postihujú rovnakou mierou, predsa nejde len o dramatickú rekapituláciu bez sprievodného významu. Mám za to, že film práve tým, ktoré postavy sa ocitajú pred kamerou najčastejšie, postuluje iracionálnu neuchopiteľnosť celej tragédie a trúfalú snahu človeka s vynaložením posledných síl pokoriť prírodu. Kým na hore zahynú obaja skúsení vodcovia expedícií, Yasuko Namba, pre ktorú ide o posledný zo siedmych najvyšších vrcholov sveta, alebo Doug Hansen, ktorý po opakovaných neúspešných pokusoch konečne zdolal riskantný výstup, Beck Weathers, ktorý ho kvôli problémom s očami nedokončí, zázračne prežije. 70% (18.10.2015)