Blade Runner 2049

Tak jsem si říkal, po přečtení některých z mých oblbených, se kterými se většinou shodnu skoro jako Čuk s Gekem, že z tohoto ranra se mi bude chtít blade. A ono ne. Vizuálně perfektní, logika pokulhává o dost méně, než v prvním spektáklu, Ford zde opět působí jako amatérský neherec, takže korelace zajištěna. Pravda, natáhnout film na šestnáct a půl týdne nebylo asi nutné, jenže co už. Když má člověk dosti času, protože nespsavost je dar nedar, tak.... A vůbec, takto vyhajpované hepyjendy mou duši vždy potěší. (13.01.2018)

Podezřívám triviálnost zápletky, že měla jen za úkol příliš nerozptylovat od impozantní technické stránky. Básník Villeneuve komponuje jevy z antiutopistického prostředí originálně, ale přitom s respektem ke Scottově odkazu, production design je bezchybný, úderné duo Zimmer & Wallfisch rezonuje s Vangelisem a pak je tu čarovná, vždy v konkrétních barevných tónech laděná skutečnost, že 1.pád: Kdo, co? Deakins, 2.pád: Bez koho, čeho? Bez Dia. Divácky nekomfortní délka nevadila, naopak přispěla k plynulosti vtažení do bezútěšného světa budoucnosti bez budoucnosti. Když pominu diskutabilní funkčnost děje, drobné vady vidím jen v upozadění neo-noir motivů (náplast přes nos ještě nedělá z Káčka detektiva Gittese) a v některých hereckých představeních. Gosling nemůže skrývat svůj omezený rejstřík za to, že je replikant a Ford mně chvílemi připadal, že neví, co po něm vlastně chtějí. To snad viděl i Jared Leto, ale víte co. All those moments will be lost in time, like tears in rain… (19.07.2018)

Jedná se o ultimátní pokračování po letech, které staví a rozšiřuje to, co první film představil. Cyberpunk žánr by měl ukazovat dystopii toho, kam náš svět směřuje a tak bylo třeba aktualizovat tuto dystopii, aniž by se narušila tvář světa a to je zde krásně docíleno jak budováním světa za hranice LA, tak novou podobou a historii světa ukazující, co se za těch 30 let změnilo. To vše uceluje úžasný design, efekty a jejich chytré zakomponování, kdy se kombinují lokace a placy s moderním CGI. Celý vzhled, styl a atmosféru už jen podtrhává úžasná kamera Rogera Deakinse a soundtrack. Nedokážu si představit lepší tým v čele s režisérem Denisem Villeneuve, který by mohl udělat moderní pokračování Blade Runneru. No a k tomu všemu tu máme příběh s famózním Goslingem v hlavní roli, který svým jemným výkonem skvěle zapadá do světa a ztvárňuje svou roli. Navíc je tu hutná detektivní zápletka, která se krásně postupně rozvíjí a navazuje jak na první díl s grácii, tak je skvělým katalyzátorem pro změnu a cestu hlavní postavy. Nejúžasnější na tom je, jak si to s vámi pohrává skrze nadhození typických klišé pokračování, jen aby vám je naprosto rozbil a nahradil silnějšími motivy. Hlavní hrdina není speciální, ale to neznamená, že nemůže být důležitý. Do toho je tu tolik úžasných vedlejších motivů s Joi a ostatními prvky. Oceňuji i vybudování Luv jako silné záporné postavy, kterou divák fakt nenávidí, která na konci je ideální reprezentací záporných motivů příběhu. Nechápu jak Villeneuve tak sebevědomě udělal minimalistickou finální potyčku, která ale působí tak osudově. Vlastní svobodná vůle proti otroctví. No jednoduše silný, zásadní zážitek, který mě svým zpracováním a obsahem naprosto naplňuje a uspokojuje a to i díky surrealistickým scenériím, momentům, technologiím a scénám. Mistrovské dílo! (09.02.2023)

Atmosféra jaxviňa. Menej náznakové než Scottov film, avšak stále výborné v ne- ľudskej existencialistickej rovine, ktorá trčí spod povrchu, skvelo pracujúceho s úmyselne navodenými očakávaniami diváka, prechytračeného vlastnou chytrosťou. Chcelo by to ešte dotiahnuť Letovu linku a vysvetliť prečo práve K. získal práve tieto spomienky. Ale to sú len detaily. Wanna be in Luv with Joi. 10/10 (14.10.2017)

Spoilery. I když... Na úvod je třeba podotknout, že filosofování o stvoření, o tom, kde končí člověk a tak dále, vyznívá o několik řádů lépe než ve dvojici Prometheus+Covenant. Na což musím ovšem hned navázat tím, že pro mne to stále není dost, aby mne to nějak oslovilo a zasáhlo (ostatně ta laťka nebyla zmíněnými filmy nastavená moc vysoko). Na film s podobným tématem je v BR2049 až příliš málo, hmm, života. Vystupuje zde dohromady 3,5 člověka (plus houf sirotků?), jinak samí uměláci. Bavíme se o rození dětí, o nebezpečí stržení systému, o hrozící válce mezi lidmi a replikanty, a přitom nic z toho nevidíme. Filosofovat tímto způsobem o něčem, co ve skutečnosti film nenabízí, mi zkrátka přijde prázdné a umělé, bez ohledu na vizuální a zvukovou dokonalost. Řešíme osud jednoho dítěte člověka a replikanta, přičemž jediné děti vidíme jen v jakési SF variaci dickensovského chudobince, kde se místo cupaniny a koudele recykluje elektronický odpad. A na větu "more human than human" a její variace už začínám být vážně alergický, ba bych otevřeně řekl, že mě sere. Tohle flagelantsví je teď tak strašně v módě a je tak strašně předvídatelné, že minimálně mě nemohlo v tomto podání překvapit cokoli, co z děje vyplynulo. Zkrátka variace na téma android potká androida, z něhož se stane slizka. Kdyby to aspoň zůstalo u nabízející se dějové linie, protože androidů, co si myslí, že jsou lidi, už tu bylo dost, opačná varianta mohla být příjemnou změnou. Jenže nic, uměláci jsou ti hodnější a lidstvo je tím, kdo vyznívá špatně. Dobře, skupina RSS (Replikanti za Sociální Spravedlnost) po hlavním hrdinovi žádá něco, co není úplně lidské, ale samozřejmě z humánních důvodů (když se báli, co by mohl Deckard prozradit, proč ho tedy neodstranili dříve, to je jen jeden z mnoha příkladů, kde logika drhne). A celá ta příprava revoluce, plány na utajení a odvádění pozornosti a tak dále, to všechno je tak neuvěřitelně naivní a ten svět tak nefunkční, že to ze mně prostě víc než prvoplánové emoce vzbuzené vizuálem a hudbou nevydoluje. Stačí porovnat s jinou Dickovou adaptací, Minority Report. Tam ten svět žil, fungoval, působil přirozeně, tady nic takového není. Stejně tak samotné "vyšetřování", na začátku se jako deus ex machina objeví zásadní informace a pak veškeré "stopy" tak nějak přicházejí samy od sebe, resp. protože si to někdo přeje. A jaký smysl mělo, že si to přál - tedy přáli, takhle na sebe jen upozornili, to nebylo odvrácení pozornosti, ale její přitáhnutí. Pokud jde o herce, Goslingův výraz jsem popsal už u Drive, netřeba opakovat. Herectví jsem tak mohl ocenit leda u Forda a Robin Wright, leč ti hrají co musejí. Zbylá část osazenstva jsou prostě virtuální a umělé děvčice, tam se o hraní dá mluvit asi tolik jako v případě Goslinga. Udělené body jsou proto především za technickou stránku (i když i tu ta neživotnost sráží dolů). (06.10.2017)