Blade Runner 2049

Někde někdo psal, že abyste si plnohodnotně užili dvojku, nemusíte vidět a znát jedničku. Kecal. Čím lépe zažité máte své oblíbené postavy a scény v původním Blade Runnerovi, tím více doceníte spoustu dokonale koherentních náznaků, dějových propletenců a nesmrtelných záběrů, které dvojka buď dokonale upravuje/restauruje, s úctou a noblesou opakuje, či průkopnicky rozvíjí dál svým směrem. Dá se na druhého Runnera nadávat za to, že je příliš pomalý, či dějově doslovný, ale to je pouze problém skalních fandů látky, kteří po nenapodobitelné a neopakovatelné jedničce, která nutno podotknout je jedinečný filmový drahokam, snad čekali revoluci, kterou tady mít nikdy nebudou. Jelikož stejně jako v příběhu uběhlo 30 let a všechno je už jinak, to stejné je po 35ti letech s diváckým očekáváním a vnímáním toho co je "super" a co "není super". Villeneuve se k tomu postavll čelem a z toho co mohl natočil zřejmě nejlepší film letošního roku, který má všechno proto aby ho měly rády masy a zároveň je dostatečně artový, sugestivní a vizuálně kulervoucí s odkazem předchůdce, aby ho zmákli i scifi geekové, potažmo s trochou nadhledu fandové původního příběhu. Ta vypiplanost v každém záběru je patrná už od začátku. To, že režisér miluje původní snímek rovněž. Hudebně fenomenální a mnohem tvrdší, než Vangelisova harmonická ambience, herecky bez kazu (dokonalá Sylvia Hoeks !) a scénáristicky povedené. Nemá smysl hledat v tom megaposlání vyložitelné různými směry s přidavkem filozofična a polemiky. Na to byl původní film. Tohle je skoro čistokrevný "návrat ztraceného syna". V surových dystopických kulisách naší civilizace, která se ocitá ve slepé uličce. Esenciální záležitost a jestli někdo dokázal dát Nolanovu bezemočnímu dokumentu Dunkirku pětku za dobrý střih a zvuk, tak tady to musí být alespoň šestka, protože tohle je Film s velkým F, se všemi nezbytnými propriety. (06.10.2017)

Řídím se zásadou: neměj vysoká očekávání a tu a tam budeš příjemně překvapen. Nový Blade Runner pro mě nepředstavuje zklamání, jakkoliv kritických výhrad bych mohl vyslovit více. Celkově ale jde vedle Nolanova Dunkerku o můj letošní největší zážitek z návštěvy kinosálu. Je to více než důstojné navázání na Scottův snímek, resp. jeho upravenou verzi z roku 1992. Navázání nejenom dějové, ale i atmosférou a stylem. Jen jsou všichni o 30 let starší a nikomu to evidentně neprospělo. Deckhart zestárl, ekologická krize se prohloubila, sociální rozdíly jsou extrémnější, strachu a napětí všude přibylo. Replikantů je víc a představují větší výzvu než kdykoliv dřív. Blade Runner 2049 zobrazuje svět, který sice dosud neexplodoval, šňůra už ale hoří a plamínek se neúprosně přibližuje k náloži trhavin. Denis Villeneuve skládá působivé depresivní obrazy světa, kde lidstvo nezvládá samo sebe, natož soužití s umělou inteligencí. Síla jeho filmu tkví v režii a vizuálu, se scénářem je to o poznání horší. Podobná výtka se ale dá vztáhnout i na Scottův snímek, který je silnější v budování atmosféry a nastolování etických otázek než v hodnověrnosti konstrukce zobrazovaného světa. Blade Runnerovi 2049 můžete vyčítat leccos, od nevýrazného ženského záporáka, který se určitě nevyrovná replikantovi Battovi z jedničky, po podivnou postavu šéfa nejmocnější korporace Niandera Wallaceho, který připomíná spíš vůdčí postavu náboženské sekty, jehož vzhled má patrně odkazovat někam k biblickým motivům Boha stvořitele. Mezi současnými blockbustery ale vyčnívá jako Petřínská rozhledna nad Prahou. Pokud mu například uživatel Matty vyčítá přílišnou čitelnost, doslovnost a generičnost, v zásadě souhlasím, ale moje zlomyslnost si neodpustí v takovém případě nahlédnout do hodnocení Promethea, který je pokud jde o výše uvedené o několik tříd horší, navíc má mizerný střih, selhávají v něm nejzákladnější vypravěčské postupy a používá tu nejlacinější symboliku. Kupodivu zjišťuji, že tam, kde Matty odbyl Blade Runnera třemi hvězdičkami, dostal Prometheus čtyři a 75 %. S hejtováním bych byl proto opatrný a některá zklamání bych přisuzoval spíš nerealistickým očekáváním a v neposlední řadě i tomu, že se Blade Runner zpronevěřuje komerční líbivosti. Pomalý tříhodinový biják budovaný na dlouhých záběrech prostě nesedne každému. Pokud vábení nového Blade Runnera neodoláte, výrazně doporučuji vidět ho na velkém plátně, na malé obrazovce totiž hodně ztrácí na své obrazové působivosti. Gosling v hlavní roli může sice někoho znechucovat omezeným herním rejstříkem, ale nezapomeňme, že hraje androida, a tak mu to snad můžeme odpustit. Já si Blade Runnera 2049 užil - ne jako mistrovské umělecké dílo, které by mělo být nějakou zásadní výpovědí o našich technologických možnostech a strachu z blízké budoucnosti, ale jako velkolepý trikový blockbuster, který není tak třeskutě blbý jako převážná většina těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (09.10.2017)

Skvělej název filmu protože z tohohle se mi chtělo BLEJT a na záchod jsem byla pěknej RUNNER abych to stihla a vygrcala obsah žaludku do mísy a ne v obýváku na koberec. Blade Runner je neuvěřitelnej vizuálně vymazlenej smradlavej prd, kterej uspí i zaříkávače hadů. Ve filmu je spousta dech beroucích scén jako třeba silueta Goslinga, vystupujícího z auta někam do prdele, dále silueta Goslinga kráčejícího někam do prdele nebo, má nejoblíbenější scéna, silueta Goslinga hledícího kamsi do prdele. Rejža rozhodnul, že pohlavní je jak to vizuálně vypadá a koho prý zajímá, že se tam vůbec nic neděje. I když neděje...Děje se toho spousta, fakt. Třeba Rájn má doma hologramku se kterou by rád šukal a tak mu hologramka objedná kurvu, s tou se zesynchronizuje a může se směle mrdat. Dále je tam moc hezká nahatá hologramka s modrým hárem a krásnou prdelí. Příběh je tedy natolik fascinující, jako kdybych tři hodiny koukala jak mi rostou chlupy na nohou nebo dokonce byla svědkem něčeho tak úchvatnýho jako pozorování zapálené vonné tyčinky jak pomalu ale jistě míří ke své zkáze, kdy naposledy zasmrdí a zhasne. A to je přesně případ tohoto filmu. Utrápenej Rájn po třech hodinách naposledy zasmrdí a zhasne načež naskočí vysvobozující titulky. Dávám obdivuhodnou jednu hvězdu a jdu brečet smíchy jak tu většina nadšeně sází plnou palbu za krásný vizuál, dech beroucí scenérie či dokonce plnohodnotný příběh. Nebo dokonce dizájnérské sqosty a monuMENTÁLNÍ zvuk viď POMO :-D (02.02.2018)

Film roku? Nejspíš ne. Výborný výsledek? Určitě. Villeneuve dokázal, že je pro tuhle látku asi ideálním režisérem; s úctou vycházel ze Scottovy klasiky, zároveň si do ní protlačil svůj vlastní styl. Ne všichni to musejí brát nutně pozitivně, ale v důsledku má nový Blade Runner komornější atmosféru, kulisy nejsou tak živé a tempo je ještě pomalejší než u jedničky, ovšem kyberpunkový duch zůstal. Villeneuvova pečlivost je též patrná, a tak předkládá vypiplaný příběh, jenž se dlouho předlouho rozjíždí, na konci však do sebe hezky zapadne. Možná by to mohlo být katarznější a akčnější, ale přepálenou okázalost zrovna od Villeneuva čekat nemůžeme. Zimmerova dunivá hudba plní funkci a Deakins maluje obrazy, jaké jsme letos snad ještě neviděli. Gosling nemá charisma jako kdysi Ford (což je vidět ve chvílích, kdy jsou spolu), ale i tuhle hlavní roli utáhne. Ovšem všechno, co popisuji, pouze slouží k podnícení myšlenek o hranicích lidství. Co je a co není člověk? A kdo to může rozhodnout? Filosofie jedničky je na hranici mainstreamu posouvána dál a v tomhle ohledu si tým tvůrců zaslouží pochvalu. (27.12.2017)

Film roku? Nene, to je film několika desetiletí. Pokračování legendy, která navždy změnila kinematografii, potažmo minimálně subžánr retro sci-fi/cyberpunku. A Denis Villeneuve jede přesně ve šlépějích osmdesátkového Ridleyho Scotta a opatrně přešlapuje po všech sférách původního Blade Runnera. Ať už jde o kouřové zobrazení futuristického L.A. nebo fantastickou původní hudbu řeckého génia Vangelise. Co se týče stopáže, tam to tvůrci možná maličko přestřelili a film si užijou hlavně fajnšmekři, kteří si přímo libují v setsakra pomalém tempu bez nějaké větší gradace a tím pádem i satisfakce. Ano, je fajn, že onen nosný příběh, který se tak pilně schovával pod pokličkou, je vyprávěn s dostatkem času a v těch správných chvílích Villeneuve za neodmyslitelné účasti jako vždy fantastické kamery Rogera Deakinse a průbojně řvoucího hudebního motivu nehorázně přitlačí na pilu a když už dojde na akci, je to téměř euforie. Jenže díky tomu se snímek stává takřka nepřístupným méně houževnatým masám, jež očekávají podobnou mlátičku jako sestřenice Ghost in the Shell. Ovšem jestli se i tak dostaví úspěch v pokladnách amerických kin (přecejen ty americké recenze jsou naprosto bezprecedentní), budu mít velkou radost. A Gosling je moc fajn. Má to sice těžké, ale jelikož se nový Harrison Ford ještě nenarodil, je to více než důstojná volba. PS : nezapomeňte kouknout na prology (první a druhý) (05.10.2017)