The Demented

Presne ten typ hororu, ktorý by som označil prívlastkom "dobrý". Skupinka teenagerov, víkendový domček, zábava, a odrazu nastane niekde "bum" a zrazu ich príde navštíviť zombie psík, neskôr hordy zombíkov. Tu sa nedá vymyslieť nič nové, takže ide len o to, či to baví alebo nebaví. A ja som sa bavil, je to rýchle, má to spád, akcie je dostatok, vlastne celý film je jedna adrenalínová naháňačka pred zombíkmi a boj o život. Nudiť som sa nestihol, takže nevidím problém. (06.07.2013)

No už tu naozaj boli aj lepšie kúsky. Prvá polhodinka ma veľmi nenadchla, ale po nej sa to celkom slušne začalo rozbiehať. Obraz nakazeného psa bol doslova smiešny, tak ma potešilo, že tvorcovia psov ponechali psami a už sa venovali len ľudským nakazeným. Po tejto stránke celkom fajn, niekoľkokrát film uvádza diváka do príjemného napätia a očakávania ako to dopadne. Pôsobí to celé pomerne akčne, stále je čo robiť, divák sa nenudí, pretože postavy vkuse prchajú. Som tak trochu na vážkach, keďže The demented v mnohých momentoch vyzerá celkom fajn a vzápätí mi tento dojem dokáže dosť narušiť, nehovoriac o závere filmu, ktorý bol fakt dementný. Nebudem sa v tom však zbytočne rýpať, tak teda 2*. (05.12.2014)

Jo, dementní to teda bylo. Ale tvůrci si jednoznačně zaslouží uznání - chce to být asi hodně zručný, když v úmyslu natočit vážný a kvalitní film vznikne takováhle debilita. Na začátku trošku vody, dobrovolný sebevražedný atentátník na létajícím koberci považovaný za ufo, pes, kterému z huby odletuje digitální něco. Nakonec bylo stejně nejzáživnější pozorovat rozšiřující se skvrnu potu na tričku toho homofobního zastánce homosexuálů. A taky ta hudba ze začátku byla poměrně dobrá. Někdo mě možná bude považovat za nenažraného, ale mě to prostě nestačilo. (21.12.2013)

Musím přiznat, že už mě tenhle digitální styl nudí. Současní nakažení dosahují rychlosti blesku( i takový Usain Bolt se cítí ohrožen) a inteligence jaderného fyzika. Kde jsou ty časy, kdy George Romero oživoval mrtvé. Stačila k tomu loudavá chůze, netečný výraz a zkušená práce maskéra a bylo vymalováno. Ještě že si tu starou dobrou klasiku můžeme kdykoliv připomenout. (11.07.2014)

Co se pochopit nedá, to je scenáristická neobratnost. Nejprve v tom smyslu, že Christopher Roosevelt naprosto netušil, jak udělat úvodní část zajímavou, v jeho případě by pomohla snad jen prsa, a místo toho nás ubíjí naprosto prázdnými kecy s postavami, které nás zajímají asi jako problémy v Americe. Pak nás pěkně povodí z místa na místo a snaží se nám říct, že tohle vlastně bude naprosto boží, což samozřejmě není. Po chvilkové akci, kde svou roli hrají i digitální psí sliny, se na scénu vrací všudypřítomná nuda. (23.11.2013)