Avalon

"Smrtící Avalon" na mě nezapůsobil ani formou a ani obsahem. Přišlo mi to strašně prázdné, s důrazem na to, jak to vypadá, ale ve skutečnosti ani ta vizuální stránka nepatří ke skvělým, jen je zajímavá. Nejsem velký hráč, ale k hraní nemám tak daleko, ale stejně mi tenhle film přišel jako cílený na někoho úplně jiného. Nevím na koho. (13.06.2016)

Tak ono to není úplně blbé, jen je celý nápad zbytečně hodně natahovaný zdlouhavými a mnoha opakovanými záběry, bitky jsou zde jen dvě, a celá ta pointa mě tak nějak napadla docela brzy, když člověk viděl celé to šedivé prostředí. Co zde přesně symbolizuje Avalon, to je už věcí výkladu (a možná i víry) daného diváka. Na každý pád to ucelenou myšlenku má, jen se nedokážu ve chvíli psaní tohoto komentáře rozhodnout, zda je poněkud jednoduchá a naivní, nedodělaná a odfláknutá, nebo se tam skutečně dají najít náznaky hlubší myšlenky. Ale atmosféru to má zajímavou, osudy postav kolem Ash mne zajímaly, přičemž Ash samotná je žel pojatá jako namyšlená kráva, a i když dojde k jistému pokusu její jednání a samotářství ospravedlnit, stejně mi k srdci moc nepřirostla a v závěru jsem jí moc nepřál. (19.11.2022)

Ve všech směrech silně nevyrovnaný film. Fádní, jen rádoby efektní forma a vyblité bavy jsou většinu času poměrně ubíjející, a nezajímavé, sem tam však poslouží jako odrazový můstek pro obrazovou vychytávku, která vám v hlavě zůstane velmi dlouho (barevná večeře, zastávka tramvaje). Na druhou stranu ve vyblitých pasážích vyniknou Polské exteriéry, i interiéry, které naopak zcela nefungují v barevné pasáži. Příběh je místy značně zmatečný, jindy je velmi zábavné sledovat herní principy, aplikované na děj (hrdinka popadně "odněkud" raketomet, a neustále, z "mimozáběru" vytahuje nové a nové střely), stejně jako RPG prvky. Zvláštní je také jayková nevyhraněnost. Polští herci (jejichž herecký projev je navíc velmi stilizovaný, a jeden je vážně mizernej) jsou nadabováni japonsky (někdy lépe, někdy hůře, a 2 jsou vážně mizerně), v knihovnách mají knihy s Japonsky psanými názvy na hřbetech, ale na stěnách jim visí plakát s nápisem "Filharmonia Narodnowa". Hodně ale zvedá úroveň hudba Kenjiho Kawaie. A taky je zvláštní pozorovat, jak Mamoru Oshii všude cpe basety (nabízí se srovnání s jeho pozdějším Innocence, a v některých scénch je vidět zjevná inspirace bratry Wachovskými, kteří se s Matrixem zase inspirovali právě od Oshiiho) (27.02.2007)

Zvláštní film...a bohužel naprosto nezajímavý. 106 minut vlekoucích se jako želva po endoprotéze, nulový scénář, strašné herecké výkony a totálně zmatená režie. I když možná v tom všem smysl byl - jenže kdo by ho hledal? Proč ztrácet čas filmem, ve kterém po čtvrthodině následuje pětiminutová "umělecká" scéna, která je vlastně jen sestřihem toho, co jsme už viděli? Samozřejmě v proházeném pořadí, se spoustou prolínajících se flashbacků, tajemných pohledů a s chorálem v podkresu...Vizuální stránka působí v prvních okamžicích příjemně, postupem času (s nulovou vypovídací hodnotou filmu) se ukazuje jako samoúčelná masturbace. A to nemluvím o poslední části filmu, která velmi násilně přejde do klasického vizuálu... (11.12.2006)

Vítězství formy nad obsahem. Nádherně nasnímané, špatně zahrané, zdlouhavé nic podbarvené krásnou hudbou Kenja Kawaia a překvapivě docela dobrou atmosférou. Snímek měl evidentně malý rozpočet a je to na něm vidět, ale i tak nebo právě proto má vizuální stránka své kouzlo. Kdyby to raději Oshi natočil jako anime udělal by lépe, takhle je to za slabší 3/5. (14.04.2005)