Danielův svět

Sice obdivuji Danielovu odvahu jít s kůží na trh, ale mám s ním jiný problém. Když více jak 10 let před všemi něco skrýval, prostě se stal hercem, který hraje, že je normální. A teď mi nepřipadalo, že už je zase sám za sebe, ale jen že svoji roli přepsal. Ale hraje dál. Což v některých scénách působilo rušivě. A divácky vděčných scén typu skupinka pedofilů komentující dění na dětském hřišti tu moc nebylo. (29.10.2015)

Film je jen malinkatým náhledem do problematiky a života hodných pedofilů. Film má spoustu míst, ve kterých se prakticky nic neděje, jsou v něm dialogy, kterým je akusticky jen velmi špatně rozumět a obsahově se v nich mlátí prázdná sláma. Ve filmu několikrát zazní, že má-li takový člověk děti opravdu rád a nechce jim ublížit a nechce jednat v rozporu se zákonem, tak je celý život nucen žít sám a své sexuální potřeby řešit jen s pomocí fantazie pravou či pro zpestření levou rukou. Ve filmu mi chybělo zamyšlení nad problémem, který takoví lidé musí řešit, a to, že jim objekt jejich zájmu zestárne a přestane být pro ně atraktivní. Toto dílo kromě svého smělého námětu ničím nezaujme a neoslní. (10.06.2015)

Dalo by se říct, že morálně vás to uzemní a budete se snažit přemýšlet o sexuální deviaci jako o pocitu, který člověk může mít a obtěžuje ho, neví co s ním a v zásadě je na tom daleko hůř, než si dokážeme představit. Ta nejistota mě slušně ubíjela. Ale už nikdo bohužel neodpáře tomuhle počinu to, že Daniel vypadá, jako kdyby měl jasno jen z přesvědčení, a jeho kroužek z netu na tom nebyl o moc jinak. V podstatě tomu možná chybí více autenticity, více rozhovorů s lidmi, kteří k tomu mají více připomínek, a přebývá tomu touha o literární projev samotného Daniela a hluchá místa o ničem. (11.03.2015)

Na Danielově světě je nejcennější, že vůbec vznikl, že odbourává určitá tabu a dovolí nahlédnout do myšlení těch, kteří mají dobrý důvod skrývat své touhy, myšlenky a city. Najít pedofila, který by odhalil svou totožnost, musel být docela kumšt, bohužel schopnosti Veroniky Liškové se tím do určité míry vyčerpaly. Její autorský přínos je nepatrný, necítím tam ruku zkušeného dokumentaristy, který ví, jak zintenzivnit divákův prožitek, jak zpracovat námět tak, aby se divák v problematice orientoval a aby vzniklo něco, co není jen vyprávěnka jednoho studenta. Celkový dojem: 55 %. (06.01.2016)

Pedofilní Daniel se rozhodl promluvit o své pedofilní orientaci za což ho velmi oceňuji. Člověk by mu měl tleskat za odvahu. Říká, že je pedofil, ale taky umělec. Hlavně umělec. Studuji literární akademii, chci se stát spisovatelem, o svém předurčení jsem vydal knihu, hraju o něm divadlo...A dokument se tak pozvolna mění v sebevzhlíživý, dost strojený autoportrét, včetně scén ve vaně. Nejtěžší porážku utrpí dramaturgie, protože ji mladíkova osobnost takřka převálcuje. Daniel hovoří s lékařem – Co budu dělat dalších čtyřicet let života? Masturbace je nuda, i když bezpečná. Hovoří se zástupcem pochodu homosexuálů, do něhož se pedofilové zapojí. Opakuje se – Od sexu mám pravou ruku – a lituje se. V jediné chvíli sám přizná – Už mě to moje kňourání začíná štvát; no právě, diváka ještě víc. Monolog rozervanosti, který nikdo neusměrňuje a nepřerušuje, tudíž budí netrpělivost. Pomíjí věcné otázky nahlížené z vnějšku – jak mu vlastně jde psaní, co si o něm myslí ve škole, kdo ho živí, čím naplňuje svůj volný čas. Deník bez příběhu se točí v kruhu kolem dvou motivů: stesku, kdy zas uvidí objekt své lásky, a ujišťování, že milovanému dítěti by přece nemohl ublížit. Škoda že ostatní pedofilové vystupují ve filmu jen okrajově a že ze života navenek neviditelného společenství se tu uplatní pouze zábavné střípky v čele s pedofilními hymnami na internetu. (23.10.2020)