Wish I Was Here

Horkosladké. Rozmýšľam teraz; Ako to povedať, aby som nebol za cynika, ako komentovať, nech to nie je kopa útrpných sentimentálnych kecov.. Všimli ste si, že filmy o ľuďoch čo to niekam dotiahli, založili rodinu, priviedli na svet nové životy, žili americký sen; všimli ste si, jak sú vždy depresívne?! Naopak, o starých mládencoch sa točia hlavne komédie, vždy sú šťastní, až im nakoniec dojde, že im v tom živote niečo chýba. A jak na nich všetci divne pozerajú! Alebo inak; Všimli ste si, že veriaci svoju vieru potrebujú viac, ako tí druhí? A pritom je to tak jednoduché; každý duchovný či rabín, by Vám iba povedali, že odpoveď je proste Žiť. A nestarať sa? Ubehlo desať rokov. Keď vyšiel Garden State bol som na strednej, teraz som inde, decká nemám, šťastný nie som, do kostola nechodím. A nevidím v tom spojitosť. Možno sa raz treba usadiť, ale prečo z tých šťastných ľudí, vždy cítiť sklamanie? Medzi záverečnými titulkami Garden Stateu a úvodom Wish I Was Here, je medzera. A v nej smútok. Tak prečo ešte nezevlovať? Prajem Zachovi Braffovi veľa šťastia na najbližších 10 rokov, nech zas natočí podobne príjemný filmík, nech nás zas donúti premýšľať. A nech si zachová zmysel pre humor, ako Judd Apatow. Ja si znovu pustím Say Anything... (20.10.2014)

Ale jo, tohle se mi docela líbilo. Je to vtipné tak akorát, moc se to nepřetvařuje a jsou zde zajímavé postavy, a to včetně Kate Hudson, kterou většinou moc nemusím. Zach Braff ukazuje, že je dobrý tvůrce i dobrý režisér a naštěstí se nějak moc nevznáší na vlně patosu, ale prostě jen ukazuje, že život je někdy fajn a někdy je prostě těžký jako blázen. (23.10.2014)

,,BŮH CHCE, ABYSTE SE STARAL O RODINU, PANE BLOOME. BŮH VĚŘÍ V TO, ŽE VAŠE RODINA SI ZASLOUŽÍ JAK MLÉKO, TAK I MED…" /// Dle obsahu jsem čekal… prostě něco jinýho. Máme tady umírajícího tátu, který dva syny měl. Jeden je herec a ten druhej nemakačenko se chystá na Comic Con (někoho vohoblovat – třeba). Bohužel herec rodinu (a parchanty) má. Ale nemá peníze (protože nemá práci – kurva jak to do sebe zapadá…). A tak nechá děcka doma a né že by se dřeli algebru – spíš jen tak vstřebávaj píčoviny. Trochu vtipný, víc drama, pár narážek kolem židovství, ale hlavně o rodiči(čích?), dětech, usmíření… překvapivě víc nuda než aby mě to chytlo u pumpy. Ty lidi mě neberou, nevidím smysl v projížďce Aston Martinem (krom toho, že se chtěl Zach Braff projet), nechápu proč… prostě nuda. Možná kdybych byl v nějaký sektě. Nebo Žid… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umírám a dva syny (nemakačenka) mám. 2.) Na kolegyni mluvím skrz svůj penis. (no ještě abys tak mluvil skrz nějakej cizí!) 3.) Thx za titule ,,VitoThePostman“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2014)

Zach Braff představuje podobný typ tvůrce jako Josh Radnor. Oba v době nedávno minulé oslavili čtyřicítku, oba se etablovali jako herci v úspěšných komediálních seriálech – Radnor v letech 2005-2014 točil sitcom How I Met Your Mother, Braff v letech 2001-2010 Scrubs, oba se během této doby nebo po ní snažili prorazit na poli filmu nízkorozpočtovými autorskými projekty, oba prozatím dvěma filmy, kde zastávali roli scénáristy, režiséra i hlavního protagonisty – Radnor v roce 2010 a 2012 a Graff v v roce 2004 a 2014. Filmy mají společný prvek hledání – smyslu života (hrdinové často řeší existenciální problémy), místa ve společnosti i třeba financí na samotnou realizaci projektu, což je příznačné především pro komentovaný snímek. V Braffově novince Wish I Was Here je ale od výše uvedeného cítit posun – stále je ve středu příběhu průměrný tápající jedinec řešící každodenní problémy, nicméně má rodinu, dosáhl středního věku a existenciální problémy se tak trochu změnily v existenční. Neměnný nadále zůstává Braffův jedinečný cit zachytit sílu okamžiku a jemně balancovat mezi komediální a dramatickou polohou (vtipů sice není mnoho, ale když přijdou, tak stojí za to, např. rabín na Segwayi). Lepší 4*. (12.06.2015)

10 rokov som musel čakať na ďalší Braffov film. A rovnako ako Garden state sa jedná o jedno krásne pohladenie na duši. Je plný sentimentu, ale nie je sentimentálny. Je v ňom veľa vtipu, ale nie je to komédia. Riešia sa tam existenciálne témy, ale nie je to dráma. Film berie to najlepšie zo života a z aspektu rodiny a rovnako ako v prípade mladíckej túžby v predchádzajúcom filme aj tu vychádza tvorca z vlastného života. Z vecí odžitých a pochopených. Herci sú bezchybný. Je to jeden z tých filmov, ktoré definujú dobu, alebo aspoň jeden z jej aspektov. Spravený pre radosť. Kamarátmi a rodinou. Možno tam nájdete množstvo chýb. A možno vám film nesadne. Ale pre mňa sa jedná po dlhom čase o veľmi úprimný filmík z veľkým srdcom a malým rozpočtom. A také mám najradšej. Pretože takéto filmy nikdy nezostárnu. (12.10.2014)