Blue Ruin

Blue Ruin mě dostal stejně mocně, jako režisérův pozdější Green Room (který jsem ovšem viděl jako první, a proto oba filmy komentuju jaksi "obráceně"). Ale tentokrát žádná nadsázka, žádný černý humor, žádná "zábavnost", zato pochmurné a tíživé drama v Shakepearovském stylu. Reálie všedního jižanského venkova a typově naprosto obyčejní, tedy uvěřitelní herci, dohromady tvoří hodně působivou kombinaci. Sice ne úplně všechny scény mi ve filmu stoprocentně sedly, něco bych jistě natočil (nebo nechal zahrát) jinak, ale kdo jsem já, že jo... 90%, silný divácký zážitek. (06.07.2016)

Spracovaniu nemôžem vytknúť nič. Ani námet, hoci už bol v podobných revenge filmoch viac krát použitý, neznel najhoršie. Ale celé mi to prišlo nudné, nesympatické bez dynamiky či poriadnej akcie. Hlavný hrdina sa po celí čas tváril stále rovnako skleslo, burani akosi vymäkli a nereálne zabíjanie ktoré sa tvárilo silne filozoficko-intelektuálne, a skúmalo psychologické profily postáv, nemalo zo skutočnosťou pranič spoločné.. Možno milovníkom Independent movie, ktorým nevadí trocha násilie, to ocenia. Ja nie. (29.07.2014)

Není to špatné, pomalu plynoucí obrazy, skládání si střípků skládačky, z bezďáka je zde najednou mstitel, oči vykulené, boží hovádko, ale nakonec dosáhne svého. Při tom pomalém ději ale člověka napadají různé věci, jako třeba kde je policie, co je to přesně ten klan zač (kromě pár náznaků nic podstatného nevíme), jací to byli ti rodiče hlavního hrdiny, a hlavně proč se celou dobu schovával ten chlápek jako bezďák. Pokud mu hrozilo nebezpečí, proč nešel hned se bránit, pokud mu nehrozilo, když třeba jeho sestru (nebo to byla bývalá manželka?) nechali na pokoji, tak se neměl proč skrývat. Proč by až propuštění jednoho z bratrů mělo spustit tuto lavinu? Navíc mi hlavní hrdina s výrazem "neumím do pěti počítat" poněkud lezl na nervy. Asi měl být antihrdinou, do něhož by to nikdo neřekl, ale pak se najednou dozvíme, kde dělal předtím a kamarád mu pomůže. Taky tak nějak najednou. Vše se vlastně dělo jakousi náhodou, i to, že se všichni přihnali do lovecké chaty jen kvůli jedné zprávě, když předtím tam vidělo nějakých pět zpráv. Fakt divné. Má to zajímavou náladu, atmosféru, rozvíjení děje, ale raději nad tím nijak hluboce nepřemýšlet a pustit z hlavy. (21.07.2014)

Formou i tempem bych tento film přirovnat k Wheatlyho Památkářům, no hodnotím o hvězdu hůře, protože i když pominu neucelenost příběhu, sledování konání tlamoidního hlavního hrdiny mě bavilo mnohem méně. Snímek si umí vybudovat takovou neznámem obestřenou atmosféru, akce je pečlivě rozeseta do celé stopáže, s gore efekty si tvůrci také dali práci, jenže jak má být pomsta sladká, když nedostanete pořádně zahořknout. Forma fajn, obsah nic moc. 55% (26.04.2014)

Nůůůůůůůůdáááááááááá Byl jsem na tom v rámci projektu OKO naslepo a bohužel hned po první zkušenosti jsem se rozhodl, že tenhle cyklus navštěvovat už nebudu, protože jen představa toho, že bych podobný utrpení musel prožít znovu, mi přivádí žaludeční vředy. K ukousání nudný už skoro od začátku. Tou melancholickou atmosférou s minimem dialogů a hraním si s tichem a emocemi hlavního hrdiny se asi režisér inspiroval u Drive (což je o dost lepší film) nebo No Country For Old Men (což mě nebavilo, ale vedle tohodle je to masterpiece), ale tady to na mě fungovalo úplně uspávajícím dojmem, takže jsem už oddvacátý minuty vyhlížel konec. Taky mě štvalo, že je film občas prokládanej humornejma (až občas absurdníma) situacema, který byly vtipný asi tak na 5%, ale půlka osazenstva kina se jim smála, jako by se na plátně dělo bůhvíco. Asi si půjdu spravit chuť Odplatou s Gibsonem, abych si připomněl, že existujou i vynikající revenge filmy a ne jen tenhle kýbl nudy. (08.01.2015)