Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrajú:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (56)
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Kvalitna drama so zaujimavou zapletkou, ale mal som s nou 2 problemy. 1. Ten film je natoceny trochu chladne a len v par scenach dôjde k poriadnej katarzii medzi postavami. 2. Spôsob akym sa postavy rozhoduju riesit problem. Ja na ich mieste by som ani na chvilu neuvazoval o vymene deti a preto som sa s ich uvazovanim nevedel stotoznit. Aspon ze zaverecne vyustenie dava môjmu pohladu na tuto zalezitost za pravdu. Na druhej strane sa mi zase dost pacila linia s postavou architekta, ktora sa venuje jeho postupnemu poľudšteniu prisneho otca. Skoda, ze rodicia v tej druhej rodine boli podani skoro az dokonale, takze tam absentovala akakolvek dramaticka podzapletka a ich linia bola trochu nudna. Takze celkovo to je nadpriemerny film, ktory sa venuje dost neprijemnej zalezitosti o zamene deti po pôrode, ktory rozhodne stoji za pozornost. 7/10. ()
Nádherná rodinná záležitost se zamyšlením na téma rodičovství, v tomto konkrétním případě zejména otcovství.. Záměna dvou chlapců v porodnici sice odstartuje o šest let později nesmírně bolavou cestu pro všechny zúčastněné, přesto poskytne velice cennou výchovnou lekci.. Závěr mě potěšil, dojal a zahřál u srdíčka.. Hirokazu Kore'eda přesně ví, co chce sdělit a u mě se mu to daří opakovaně na výbornou, souzním.. ()
Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. ()
Galéria (17)
Súvisiace novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (viac)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (viac)
Reklama