Réžia:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrajú:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (viac)Obsahy(1)
Chlapec Jeník utiekol z domu uchvátený rozprávaním o detských križiackych výpravách. Jeho otec, skutočný rytier, sa vydáva na cestu, aby ho našiel. Otcova výprava je cestou do jeho vlastného povedomia, v ktorom sa stretáva so svojím najväčším strachom. Nachádza miesta, kde sa syn objavil, avšak vždy príde neskoro. Nachádza len svedkov, ktorí mu poskytujú aspoň to málo informácií, aby mohol poskladať osud svojho syna. A nájsť ho. (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (157)
Co tomu našemu malému kontroverznímu Křižáčkovi škodí nejvíce? Hlavní festivalová cena, produkce české televize a dialogy. Mně osobně k dokonalosti chyběl pouze černobílý obraz a celých devadesát minut beze slov. Když už diváka trápit, tak pořádně, některé scény byly skutečně velmi povedené a věřím, že by tvůrci dokázali změnit zdejší dialogové scény na prosté němé vyobrazení a současně nevyřčené vyprávění, což po divákovi nakonec stejně chtějí. V hodnocení mě rozhodně utvrzuje velice slušné pohrávání si s dějovou linií a kamerou i naprosto přesné, basové tóny, tak nějak napovídající, o co tu vlastně jde. Prý o to, že Roden jede na koni, má sebou kresbu svého syna (myšleno vyšívanou podobiznu) hledá, najde a strašně dlouho mu padá a zvedá se brána u tvrze. Film, který je potřeba rozbalit z tohoto nasazeného obalu...film, který měl oběhnout pár filmových klubů, v sále pro dvě stě lidí jsem seděl zcela sám, nádherný film. [Kino Citadela - Litvínov]. ()
Představě, že je Křižáček pevně uchopenou vizí, může věřit už vážně jenom Karel Och. Tragická práce s komparzem (v celku 10 lidí, na detailu ale proudí davy), prázdná, ale očividná symbolika a čirá neschopnost komunikovat témata, která tam implicitně jsou, ale nejsou ve hře na umění uchopená. Ostatně musí existovat důvod, proč se s releasem tak dlouho otálelo, když se fakt nejedná o řemeslně náročnou produkci... že by končila lhůta od fondu na hotový produkt, tak to prostě pustili do světa přes festivalovou tlačenku? ()
Otec a syn. Hm... Svojanovský křižáček je dílem určeným spíše pro děti a Kadrnka není Vláčil. Obdiv zaslouží toliko jeho filmařská umanutost. ----------- Kolikrát jsem v poslední době užila slůvko "pseudo"? Takže opět? Anebo jde o "pseudo pseudo" a vzniká nová kvalita? Nemyslím si. ---------- Prostě se míjíme. Zůstává jakýsi podzimní smutek, nikoliv pachuť podvodu.------- Třetí hvězdu (zatím) nedám. ()
Jakkoliv v české kinematografii posledních dvaceti let snad nevznikl čistší film – nejen svým prostým zpracováním (kamerou, zvukem a hudbou) či soustředěností scénáře, ale i hloubkou sdělení a duchovním poselstvím (posláním) – pokládal bych Křižáčka spíše za liturgickou hru, artikulovanou filmovými prostředky, které ji obohatily o nenaturalisticky ztvárněnou psychologii (například současnost otce a syna v jednom záběru) a pochopitelně i důkladněji propracovávají dějiště (tj. amplifikují, osamostatňují jeho výpověď), které je jako na středověkých obrazech plné symbolů a vypráví svým vlastním „věcným“ (rajským?) jazykem o touhách, obavách, strastech i o povolání každého z herců tohoto pozemského divadla, mezi něž patří každý živý tvor. Postavy působí spíše jako loutky než jako skuteční lidé: jednají prostě, jednoznačně, pravdivě a nemluví-li, neznamená to, že by něco skrývaly, prostě to vyslovují jinak. Putují krajinou souvisle – magnetizovány, anebo lépe řečeno vedeny jakýmsi Loutkářem, který v nich kdysi zažehl plamen slova. Vše plyne rytmicky, pravidelně, všichni jsou shodně své roli odevzdáni: o ničem se nesoudí, nic se nerozebírá a nic se nehodnotí, protože vše má svůj hluboký smysl. Co koho čeká na konci cesty a kde je její konec, je předem dáno a nezbývá než trpělivě nést svůj kříž. Pominu-li rozvážně zachycenou krajinu nebo dokonalý souzvuk hudby manželů Havlových a znění prostoru, navzájem se prolínajících ve zcela organický celek, musím zvlášť vytknout rafinované leitmotivy a analogie. Mizející výšivka, proměňující se mladý křižák či vzpomínající matka nebo shodné pohyby otce a syna, kosení makovic, pláště rytířů a plachta lodi, a bezmála zaměnitelné všudypřítomné děti, to všechno tká hlubokou a útěšnou! významovou síť, kterou rozplétat vlastně znamená modlit se. Divadlo pro Anděly. ()
Úděsné. Neměl jsem sílu hledat v tomto dílu hlubší, či jakýkoliv smysl, už po pár minutách mě to celé odradilo. Podivný svět kde se mluví jen málo a když už se mluví, tak to stojí „zato“. Dialogy bez smyslu a toporné stejně jako herci. Oni ti herci celou dobu hrají tak moooc vážně, že má člověk pocit, že se snad musí koukat na nějaký epos, který dává odpovědi na ty nejzásadnější otázky lidské existence... ne blbost, kouká se na neobádanou ptákovinu. Neúnosně dlouhé pseudopoetické záběry film natáhly tak asi o 75 minut. A ono to dostalo cenu na IFF v Varech??? ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (5)
- Snímek byl jako jediný český film nominován na cenu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za rok 2017. Nakonec hlavní cenu skutečně získal. A to jako první český film za posledních patnáct let, od Roku ďábla (2002). (Pierre)
- Snímek je natočen na motivy básně od Jaroslava Vrchlického „Svojanovský křižáček.“ (Pierre)
- Matouše Johna, představitele syna hlavního hrdiny, objevil režisér Václav Kadrnka při cestě tramvají, kde jel chlapec se svojí matkou. (raikonen16)
Reklama