Django

Je to možná troufalé ale podle mého se jedná o možná nejlepší spaghetti-western. Corbucci vsadil na geniální interiéry a zajímavou vizuální stránku která se odlišuje od Leoneho a určitě se jim vyrovná. Bacalov sice není Morricone ale hudební složka je dostatečně kvalitní. Scénář je opravdu chutný špagety koktejl. Nepostrádá nic co má tento druh filmů mít. A má dokonce něco navíc - Djanga. Tvrďák z rakví který je těžký konkurent pro stejně charismatického lovce hlav Eastwooda. Franco Nero byl nejlepší možnou volbou. Jeho chladný smrtonosný kukuč jen tak někdo nenapodobí. Jedině skvělý (a vzhledově Nerovi neuvěřitelně podobný) Terrence Hill. Nechutní záporáci , spousta památných scén , skvělá režie a charismatický hrdina tvoří pro mne dokonalé mistrovské dílo kterému se vyrovná pouze Dolarová trilogie. Adijos Bastardos!! (10.05.2008)

Tuctový špinavý western s tuctovou zápletkou, mizernými lokacemi a strašnými herci. Ale je tu ten chlapík co pořád za sebou tahá zablácenou rakev. A ono to je pořád sakra atmosferické. Nic na tom že Franco Nero hrát neumí a scény doprovází opravdu hrozně uhozená melodie. Je to klasika. To bláto, ten kamenný výraz Djangova obličeje, tajemství jež si nese sebou a hlavně ... ta rakev! (01.07.2007)

Chápu Tarantina. Nelze nemilovat film, ve kterém mlčenlivý týpek v dlouhém černém kabátu vyhmátne z rakve gatlingův kulomet a během minuty rozstřílí odhadem třicet zlosynů. (Navíc jde o film, ve kterém se dlouho před Gaunery objevila „ear-cutting“ scéna.) Cinefilní hodnota tady sice vítězí nad řemeslnou, ale nijak drtivě. Corbucci věděl, jak by měl vypadat spaghetti western, byť se možná příliš svědomitě drží rad, které mu během natáčení poskytnul Leone a také příběh je po Hrsti dolarů jenom další variací Yojimba. Tajuplný cizinec svými pragmatickými cíli v zapadlém městečku, kde má stálý džob jistý jenom hrobník, rozpoutá miniaturní válku mezi dvěma klany. Mezitím stačí trochu zašpásovat s jedinou „dostupnou“ ženou v širokém okolí, pochopitelně prostitutkou, být brutálně mučen a utrousit pár hlášek sušších než hrdlo kovboje ztraceného uprostřed prérie. Extrémní hloubka některých záběrů, časté nájezdy a vytváření napětí pro napětí samo nesvědčí zrovna o jedinečném rukopisu. Podobně soundtrack připomíná Morriconeho a Nero Eastwooda, ale pořád jde o neskutečně stylovou, na svou dobu neuvěřitelně brutální potěchu pro oko i ucho všech diváků, jež jsou životním vyznáním cyniky. 75% Zajímavé komentáře: Mariin, RakeW (03.12.2012)

pozeral som to s anglickym dabingom (ktory je absolutne hrozny) tak to ma trocha ovplyvnilo hodnotit nadol... franco nero je dost dobry, rakva je vynikajuci napad ale corbucci (ktory neskor nakrutil vela westernov kde zaner inovoval a zasiel az tak daleko ze necha hlavneho hrdinu zomriet a zloducha odcvalat vitazne do zapadu slnka) rozhodne nie je tak dobry ako leone (ktory v istom roku vyrukoval s the good, bad and ugly), tak djangovy nieco chyba aby sa zaradil medzi vecne klasiky... na rozdiel od vacsiny tu sa mi hudba dost nepacila! (02.01.2013)

Bezesporu stylový plagiát Leoneho, nicméně právě ta snaha o stylovost za každou cenu z něj činí v mnoha ohledech skoro až otravný zážitek. Šestému dramatickému kamerovému nájezdu už se člověk prostě směje. Stejně tak ultra-tajemný a ultra-drsný Franco Nero je jen Clintem Eastwoodem pro chudé. Rakev každopádně super, stejně tak občasné obrazové nápady a nekompromisní brutalita a špinavost potěší, ikonickou klasiku bych v tom ale nehledal. 60 % (24.11.2018)