Django

Tuctový špinavý western s tuctovou zápletkou, mizernými lokacemi a strašnými herci. Ale je tu ten chlapík co pořád za sebou tahá zablácenou rakev. A ono to je pořád sakra atmosferické. Nic na tom že Franco Nero hrát neumí a scény doprovází opravdu hrozně uhozená melodie. Je to klasika. To bláto, ten kamenný výraz Djangova obličeje, tajemství jež si nese sebou a hlavně ... ta rakev! (01.07.2007)

Tento oslavovaný údajný spaghetti western ma nepríjemne prekvapil. Od Sergia Corbucciho som naposledy videl Veľké ticho a to je veľmi vydarený film. Táto úbohučká zlátanina ma prekvapila už v prvom zábere, keď v dobovom blate pred miestnym bordelom som videl vytlačené automobilové pneumatiky. Hudba bola ako od Morriconeho, štruktúra filmu ako od Leoneho, len výsledok bol ako od nejakého anonyma, ktorý sa nechce pod takýto výtvor podpísať. Ak by tento film nebol nakrútený, Franco Nero by sa preslávil v inom filme, Tarantino by svojho hrdinu nazval inak a nič zlé by sa nestalo. Zloduchovia by svoju predsmrtnú choreografiu predvádzali v inom filme, kolovrátkový guľomet by s polmetrovým nábojovým, pásom zabíjal desiatky iných obetí (a to tak, že ani jeden nebol ranený) a geniálna záverečná strieľačka by hravo víťazila v súťaži najtrápnejších filmových scén. (11.06.2017)

V žánru spaghetti westernů jeden z nejpovedenějších filmů, kde je Franco Nero dokonalý, kde mne vždy překvapí tajemství jeho rakve a kde je vynikající nejen závěrečná scéna v zabláceném městečku, ale hlavně ta na hřbitově. Plus jako vždy hudba. Mám moc rád tento film a nevadí mi jej vidět znovu a znovu. (15.03.2013)

Film, který má chyby, ale zároveň má tak dobrou atmosféru a charismatického hlavního hrdinu (který jen minimálně zaostává za Blonďákem z dolarové trilogie), kteří většinu nedostatků dokáží odplavit kamsi do nenávratna. A jaké jsou ty chyby? Tak například některé pasáže při přestřelkách působí poněkud humorně, například tehdy, když zasažení padají v mohutných obloucích a bolestných grimasách dávno předtím, než z hlavně vyjde smrtelný výstřel a také jisto rotační palnou zbraň Django drží jako prase kost, dále jsou mnohé postavy blíže karikaturám, než charakterům a děj je tak trochu přímočarý. Ale mnohé z toho prostě k žánru už tak nějak patří a příjemná stopáž taky dost pomůže. Ano, je to někdy až příliš podobné Leoneho tvorbě, jenže... Dá se to vůbec jako brát mínus, když je Leone vládce žánru a dobový divák přesně tohle žádal? Nakašlat, prostě je to dobrý, Howgh. (09.12.2015)

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)