Réžia:
Cédric KlapischScenár:
Cédric KlapischKamera:
Dominique ColinHrajú:
Romain Duris, Judith Godrèche, Audrey Tautou, Cécile de France, Kelly Reilly, Cristina Brondo, Barnaby Metschurat, Kevin Bishop, Mira Wanting (viac)Obsahy(1)
Xavier je posluchač ekonomické fakulty v Paříži a otcův známý mu slibuje po dokončení studií místo na ministerstvu financí. Podmínka, že musí ovládat španělštinu, není díky programu Erasmus nesplnitelná, a tak se Xavier rozloučí s maminkou i s přítelkyní a odletí do Barcelony. Najít tu bydlení není snadné, ale nakonec Xavier uspěje: nastěhuje se do bytu, kde žije už dalších sedm studentů, každý z jiného koutu Evropy. Nové známosti, nové zážitky, chaotické, a přece svým způsobem harmonické soužití mladých lidí různých národností, různých zvyků a zaměření jsou pro Xaviera školou, jež mu umožní přechod do dospělosti. Všechny jistoty jeho dosavadního života včetně lásky jsou zpochybněné, Xavier se už nevyzná ani sám v sobě. Když se vrátí domů, neví sice přesně, co chce, ale ví, co rozhodně nechce.
"Je to film, který připomíná někdejší romány o létech učednických či o procesu zasvěcení," říká tvůrce, jehož scénář je ispirován zkušenostmi ze života rodinných příslušníků a přátel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (144)
Strašne príjemný film. Jeden z tých, pri ktorých vás zamrzí, že nie ste hlavnou postavou. Zažiť Barcelonu s kopou skvelých ľudí, kamarátiť s Cécile De France, chodiť s Audrey Tautou, spávať s Judith Godrèche a baviť sa baviť sa a nemyslieť na to, že ste tam kvôli škole. 85% a bezprostredne po záverečných titulkoch som tomu chcel dať päť hviezd. Ta volnosť! Keď ste mladí, môžete čokoľvek ()
Film jsem viděl již před několika lety a popravdě si jej moc nepamatuji a už to je jeho mínus. Vím jen, že jsem z něj měl rozpačitý pocit. Na to, že to měla být lehká komedie, na mě působil spíše negativně. Hlavní hrdina si moc studentského života neužíval a spíš se topil sám v sobě. Navíc "vtipné" zálety a různá podvádění mě spíš odpuzují než pobaví. ()
Hledáme-li způsob, jak polorozdrobit zajímavé téma a říci přitom všechno a nic zároveň, nemůžeme nezakopnout o tohoto eurostudentského ERASMA. Dobré herecké obsazení, v úvodu příslib zajímavého tématu okořeněný dnes zřídka užívanou příběhovou ich-formou, to všechno se zdálo slibovat nápaditý, originální film. To, co z toho zůstalo, je francouzská uhlazená forma a obsah, který může vcelku věrně zrcadlit stereotyp všedního života, byť studentského. I tak se scénář nevyvaroval některých nedůsledností (nekonečných čtrnáct dní pobytu Angličančina bratra, slibovaná nenaplněná stěhování z bytu, která se omezila na dvě plané repliky, ne zcela jasná láska s postavou ztělesněnou Audrey Tatou, takřka nulové napětí ve vyprávění příběhu, mdlý hlavní hrdina). Výsledný dojem je rozpačitý, protože i když film na žádném místě zcela neztrácí profesionalitu, přísib vrcholného zážitku se postupně rozplývá do fata morgány. Škoda zmarněného tématu i příležitosti. ()
Erasmus aneb co všechno se skrývá po tímto slovem. Mnohým se jistě vybaví Erasmus Rotterdamský, ale s tím to v tomto snímku má společného pramálo. Zde slovo Erasmus vystupuje jako synonymum pro studentský život plný zábavy, alkoholu, bezstarostného života, milostných afér atd. Zjednodušeně řečeno se dá říct, že o ničem jiném ten film není. Náš na první pohled nevyzrálý Xavier nás provede i tou nejzapadlejší uličkou Barcelony a zjistíme, že pod křehkým obalem se skrývá pěkný rebel. Nicméně po celou dobu si udržuje status inteligentního studentíka. (Pracovně to tedy nazvěme elegantní rebélie.) Když zhodnotím vlastní snímek, je to stejné jako s Xavierem. Napovrch snímek vypadal křehce (snad i nějaká oddychová komedie s Audrey Tautou, pomyslel jsem si), ale výsledný efekt byl takový, že to nebylo ani moc oddychové ani moc komedie. Stejně jako nitro hlavního hrdiny jsem bloudil a hledal jsem, pro co se rozhodnout. Uměle reálné záběry ze španělské metropole mi svou vizáží připomínaly spíše nějaký seriál. Když se pokusím o nějaký závěr, tak mi tento snímek nic moc nedal a nebylo zde nic, co by mě nějak zaujalo. Nechalo mě to zcela chladným. (Nemohu si "nešťournout" do dabingu, který přispěl k celkové zmatenosti v té mnohonárodnostní společnosti.) ()
Prvních 15 minut jsem chtěl tenhle film vypnout. Strávil jsem šest let života v různých společnostech typu "Xavier v Barceloně". Xavier byl opravdu solidní bábovka, bylo pro něj opravdu těžké opustit Paříž, matku i svou Audrey Tatou. Málem bych po těch letech zapomněl, jaké to bylo pro mne, poprvé odjet "do světa". Xavier nevěděl, jaké to bude a léčba šokem z něj udělala jiného člověka. Přijal nový život za svůj i s cenou, kterou za to musel zaplatit. Ztratil svou Paříž, normální pohled na svět. Zbyla mu vzpomínka a touha znova prožít to co mu změnilo život. Kdo neprožil, nepochopí. Zbývá jen otázka: stálo mu to za to? Co bude dělat dál? Kariéru? Vrátí se do Barcelony? Dvojku jsem ještě neviděl, ale asi se vrátí do Barcelony. Je to droga.... ()
Reklama