Escobar - Paradise Lost

Nejedná se o žádnou pecku, Escobar je celkem v pozadí a nemá ani co hrát, takže veškerý um, který del Toro má, zůstal nevyužit. Na druhou stranu sledujeme z počátku nějakou romanci dvou naprosto najivních, chce se říct úplně blbých lidí, kteří chca nechca spadnou do kolotoče Eskobarových eskapád. průměr. Závěr solidnější, začátek hodně nudný. (20.06.2016)

Benicio čoby Escobar veľmi presvedčivý (i keď na stvárnenie Wagnera Mouru sa nechytá, nakoľko nie je danej postave tak podobný), dobovosť zvládnutá bezproblémovo, a takisto dobre boli zvolené i lokácie, ktoré sa pričinili o hŕstku pekných záberov krajiny. Nuž a tu môj skromný výpočet pozitív asi končí. Hutcherson otrasný, jeho postava vyložene otravná, nuž a príbehovo slabučké a stupídne (všetko bolo moc skratkovité, povrchné, málo vysvetlené, nefungujúce). V podstate ani neviem, prečo vlastne Pabla zakomponovali, aký to malo význam - jasné, nahnalo to množstvo divákov, avšak veľká väčšina z nich musela byť dozaista sklamaná, podobne ako ja, nakoľko o Escobarovi sa primoc nedozvedáme, iba okrajovo, v podstate všeobecne známe fakty (a teda že chudobní ho zbožňovali, dokázal byť krutý, mal kontakty, toť vše). Inak to však význam nemá, práca s postavami (i celkovo s danou matériou) bola nedostatočná a takáto čajová prvoplánová zápletka by sa pokojne zaobišla i bez jeho mena. Slabota, jednohubka, zbytočný film. 40% (16.12.2017)

Poslední dobou mě život a smrt Pabla Escobara nesmírně zajímá. Nedávno jsem viděl novinku s Javierem Bardemem a teď tohle. Jedinou nevýhodou Paradise Lost je Josh Hutcherson a jeho smyšlená dějová linie, která sama o sobě špatná není, špatný je jen ten herec. Naproti tomu Benicio je v roli Pabla excelentní a kdykoliv byl na plátně (tedy monitoru mého PC), slintal jsem blahem. Na závěr si schválně nechávám vychvalovaný Narcos, tak jsem zvědavý na obšírnější příběh tohoto slavného narkobarona. (22.07.2018)

Po zhlédnutých Narcos je samozřejmě laťka velmi vysoko, ale i Del Torova prezentace Escobara je přesvědčivá a objektivně výborná. Milostná linka je po Narcos paradoxně osvěžující, ale několik pseudolíbivých scén si tvůrci mohli odpustit. Děj se týká let 91/92, avšak s nahlédnutím do jiných koutů Escobarových aktivit, takže i z dokumentárního pohledu je snímek přínosem. (18.09.2017)

Místo jako vždy vynikajícího a charismatického sympaťáka Benedikta Býkovského bych si v roli nejúspěšnějšího kolumbijského farmáře všech dob představoval spíše takového Mariana Labudu. Pavel E. byl totiž ve skutečnosti odporný tlustý cigoš, který téměř nikdy nesundal křiklavou teplákovku Addidas, a co si za peníze utržené z velkoobchodního prodeje chechtacího prášku postavil haciendu snad vkusnější než Stojkovi v Bánovciach nad Bebravou. Znáte to, zlaté kohoutky ústící do smaragdové sanitární techniky, starožitný nábytek ve stylu Ludvíka XIV. stojící na tygřích a medvědích kožešinách citlivě zkombinovaný se sedačkami z rudé kůže pokryté žlutě žíhaným leskimem, nad tím vším obří zlatý lustr s kříšťálovými cancy osvětlující sbírky růžového porcelánu a panenky s porcelánovými hlavami, do toho na sytě zelených stěnách pár originálních vlámských mistrů… Ten chlap měl prostě styl spolu s dokonalým smyslem pro fén-šukej, přičemž Benedikt jej zahrál až příliš mrazivě a seriózně a udělal z něj přičmoudlého Dona Korleona, i když je z dokumentů jasné, že jste z něj naživo museli na první pohled srát smíchy. Tedy do doby, než vás některá z jeho goril ověšená zlatými řetězy tak, že vypadala jako stojan u Kartiéra, neoblažila tracheotomií a neuvázala vám kolumbijskou kravatu. Smyšlený příběh píchala Pavlovy neteře je však jinak vcelku záživný a ve druhé polovině dokonce až strhující, nicméně má jednu dost hnusnou chlupatou bradavici rovnou na čele. Tou je obsazení toho ultimativního neherce a krystalického slizáka z Hangrgejs a já bych tedy ty dvě hodiny mnohem raději než na jeho naprosto iritující xicht čuměl do roztažené prdele klečící Věry Bílé. Pokud však vždy na chvíli zavřete oči, jakmile se ten mutant objeví, dá se u toho sto dvacet minut celkem úspěšně nezlobit. Jestliže to jen tak namátkou a zcela náhodou srovnám například s takovým Birdmanem, odporným to, povrchním, nudným a hloupým zvěrstvem pro přihřáté pozéry, mám pocit, jako bych se z nejhnusnější mouchami obsypané veřejné latríny někde v Kalkatě vynořil na rozkvetlé himalajské louce. Ostatně vždycky budu soudit, že Birdman musí být zničen. (06.02.2015)