Dumbo

Asi se opakuje stejný problém jako bohužel u čím dál více filmů u Walta Disneyeho. Hezký a roztomilý příběh pro děti. Ale nějak to nepřechová ten smysl až do dospělosti. Hold jsou i výjimky jako Pinocchio, ale to je asi jedno z mála. Pointa je jasná. Docela škoda, ale s tím se nedá nic dělat. (11.08.2017)

Ako dieťa ma volali Dumbo. Hádajte prečo ;-) Asi aj preto mám k tejto Disney-ovke ešte o kus bližšie než k ostatným. Navyše mi často zmieňovaný sentiment neprekáža, ešte aj teraz na staré kolená mi vháňa slané kvapky do očí. Návšteva uväznenej matky je šialene emotívna, najmä v originálnom znení. A aby som nezabudla, scéna s ružovými slonmi mi vo svojej nádhernej psychedélii v mnohom pripomenula Žltú ponorku. 5 hviezd za sobotné ráno pri telke a animovaný návrat do detstva. (23.07.2011)

Mne sa ponúkajú dva pohľady na pôvodnú rozprávku z roku 1941. Ten prvý je genialita animácie. Keď sa na to dívate a uvedomíte si rok výroby, tak mnohí animátori takú úroveň dnes nedosahujú ani náhodou. Tu nie je čo vytknúť, práve naopak. 5 hviezdičiek jak oči. A potom je tu druhý pohľad. V Dumbovi sa vlastne dívame na otrocký život zvierat v zajatí cirkusu. Malé stiesnené vagóny, reťaze na nohách, biče, nezmyselné namáhavé čísla pre pobavenie idiotov. Hej a potom je tu ešte šikana a ponižovanie z dôvodu inakosti. Týmto by Disney dnes teda nezaujal. Asi budem nespravodlivý zato, že kvôli tomu znížim hodnotenie, ale mne sa proste téma absolútne nepáčila. Iste bola tu aj čistá a nezištná materinská láska, alebo úprimné kamarátstvo dvoch “lúzrov”. Ale len slabá náplasť na to všetko zlé. Dám teda celkové štyri. (03.08.2022)

Nejlepší kreslený film. Pohádka mého dětství. Před chvílí jsem ji po dlouhé době opět viděla (bohužel s jiným dabingem) a musím říct, že na mě zapůsobila stejně, jako když jsem byla malá holka. Jak já jsem se při jeho sledování nabrečela. A i dnes mi slzy tekly proudem. Nejlepší scény : 1. Když jde Dumbo navštívit svou uvězněnou maminku. (To je ona. Ta scéna, u které brečím jak malý děcko.) 2. Když se Dumbo s myšákem opijí a vidí růžové slony. (U téhle jsem se zase děsně bála.) 3. Scéna s vránami. A navíc ta perfektní hudba. Tohle byla, je a navždy bude moje srdcová záležitost! (11.08.2013)

Od dětství mám rád slony. Dumbo není výjimkou. Je to asi nejznámější sloní pohádkový hrdina. Když jsem viděl film prvně v asi devíti letech, působil na mě oproti Sněhurce nebo Popelce skličující atmosférou. Tehdy jsem nechápal proč. Nyní to vím. Prakticky celý děj se totiž Dumbo trápí nad odloučením od své matky, kterou potkává až v závěru. Množství truchlících a uplakaných scén převažuje nad těmi humornými. Humor, kdy si ostatní dělají srandu z Dumba, je také smutný. Právě tento smutek a sloní beznaděj je z filmu cítit. Též se mi na filmu tenkrát nelíbila zbytečně dlouhá scéna představ s "růžovými slony". I nyní po tolika letech, kdy jsem film znovu viděl, mi ta scéna přišla příliš dlouhá, kór v dětském filmu. Možná ten film potřebovali nastavit, protože je příliš krátký____ I přes svoje nedostatky zůstane Dumbo navždy v mém srdci jako vzpomínka na dětské pohádky, které jsem sledoval na prvních videokazetách. (16.09.2016)