Lucy

Upoutávky v kině nebyly špatný a docela jsem se na tento film dost těšil, jenže co následovalo v tomhle díle překračuje možná dost meze a nechává se absolutně stáhnout mimo realitu. Byl jsem velmi zklamán po zhlédnutí. I když od začátku se to vyvíjelo celkem slibně a Freeman tomu dával svými vstupy dost naději, ale bohužel to nestačilo. ( Hodnocení: 3/10 ) (30.01.2015)

Je to dokument? Je to thriller? Je to akce na drogách? Pche - ani jedno a zároveň všechno. Je to prostě Besson, který si o sobě nemyslí že je blázen, ale hračička génius (ano, vím, co si ostatní myslí, páč můj chorý mozek právě jede na 40% výkonu!). A tak nostalgicky režíruje další neohroženou hrdinku na její epické výpravě za spásou vesmíru. Jupí. V tomhle filmu je možné naprosto cokoliv. Ale naprosto! Ani Neo se nechytá. S narůstající stopáží je ovšem tato zábavná flexibilita spíše záporem, zapomnělo se totiž na umění šlápnout ve vhodné chvíli na brzdu. Tak nad tím raději moc nepřemýšlejte a koukejte si to užít, protože nuda s Lucy nehrozí. P.S. Další důkaz toho, že si Luc umí mistrovsky ošéfovat soundtrack. (29.07.2014)

Luc Besson je zpátky v nejlepší formě, v níž natáčí naprosto šílený a zábavný postmoderní pel-mel. Možná nejlepší pulp v dějinách evropské kinematografie! Vlastně je úžasné, co všechno dokáže z pokleslé brakové estetiky a tématiky vytěžit a jak synkreticky spojuje nespojitelné - v metamorfóze Lucy v nadčlověka Vesmírnou odyseu s Cestou do pravěku, cool stylizované hrané scény a vynikající dokumentární prostřihy a intermezzy, která mají většinou ironický a humorný kontext, vykradený scénář k Všemocnému s tisícem a jednou akční slátaninou, asijskou mafii se západní vědou, Evropu a anime, Killbillovsky silnou hrdinku (pro Bessona tak typickou) s morálním relativismem... Globální postmoderní béčkový film, který i když přežvýkává mnohé dříve viděné, stejně není jako nic, co lze jinde vidět... (03.12.2014)

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)

Spoilier na konci. No vida co se z toho vyklubalo. Dokonalé to není, ale kousíček zvědavosti to ve mě vyvolalo. Dobré spojení drogového podstavětí s dívkou, která přišla ke "schopnostem" jako slepý k houslím. Konec byl trochu extrémní. Každý by chtěl hýbat věcma, ale aby se z něho stala chobotnice a pak zmizel? To né, díky. :D (01.10.2016)