Posledný Mohykán

Vzhledem k tomu, že Harald Reinl je slušný machr na indiánky, nechala jsem se ukecat. Tak předně nečekejte děj, na jaký jste zvyklý, včetně časového posunu. I tak to byl film velmi slušný, se spoustou akce, cválajících koní, Mohykánem skutečně indiánského vzhledu se slušnou figurou, Sokolím okem vzhledu bisexuála, hubaté Karin Dor a vůbec všechno mělo být, tak jak v pravé indiánce být má, tedy kromě velmi rušivé hudby, kde dechové nástroje přehlušily totálně všechno a vypadalo to spíše na boření hradeb Jericha než vojenské pevnosti. A to šla hvězda dolů, bohužel. (26.09.2020)

Pan Reinl vykrádá sám sebe, takže občas našinec neví, zda náhodou nekouká na Poklad v Stříbrném jezeře či první díl Vinnetoua. Ale ne, Unkas není takovej štramák jako Vinnetou a J. Fuchsberger má do Lexe Barkera taky daleko. To jsou taky, ve srovnání s předřečenými filmovými máyovkami, ty největší slabiny filmu. Jinak je to (na svou dobu) svižná dobrodružná podívaná, která má ovšem s avizovanou předlohou pramálo společného a která s historickými reáliemi nakládá velice volně a svévolně. Ale "božské" Karin to zase zatraceně sluší! (24.06.2011)

Film se natáčel v jižní oblasti kouzelné Andalusie (Almeria), kde se tuším natočilo určitě více westernů, a část také v atelierech Berlína tehdejšího Západního Německa. Byť režisér Harald Reinl posunul dobu a změnil britské vojáky v červených kabátech za modré oblečení vojáků USA cca o sto let později, no tak výsledek není úplně špatný. Na druhé straně děj tohohle filmu se vymyká mým utkvělým představám Cooperových románů s vážnějším nádechem. Spíše kostra příběhu trochu kopíruje film Poklad na Stříbrném jezeře, protože jde o zlato. A namísto statečného Vinnetoua a jeho neméně zdatného bílého bratra Old Shatterhanda nastupují Unkas a Sokolí Oko. I když žel v ději Poslední mohykána už není ta síla těch z nejlepších mayovek. Pro úplnost budiž podotknuto, že duch románů Karla Maye byl asi přeci jenom Reinlovi bližší než klasická americká dobrodružná literatura, respektive indiánky od spisovatele Jamese Fenimora Coopera. Osobně si také myslím, že styl jeho filmové práce se více hodil vyloženě k Mayovým románům. Možná si to také třeba režisér zřejmě sám uvědomil a už žádný film od tohoto amerického spisovatele nenatočil. Nakonec zcela jednoduše, film není bez kazů, ale asi uspokojí určitě valnou část příznivců starších filmů dobrodružného žánru. (14.11.2011)

Posledný mohykán trochu (alebo o dosť) inak, ako to poznáme z filmu, ktorý sa natočil o 28 rokov neskôr. V niektorých momentoch ani nie na škodu - vysoké skalisté hory a prašné prérie pod kopytami koní dodávajú westernovskú atmosféru. Príbeh obstojí rovnako, na akciu sa pozerá veľmi dobre. Záporom sú nevýrazní herci, zaujme iba hlavný záporák - náčelník Muongov; tiež hudba je miestami kostrbatá. Každopádne, vinnetuovky dopadli Reinlovi oveľa lepšie. Hodnotenie: 65% (29.11.2013)

Román Jamesa Fenimora Coopera som v detstve čítal, ale nikdy by som si nepredstavil, že by mohol byť zasadený namiesto lesov a jazier do prérie a pahorkatin. Stalo sa, predpokladám, že to bolo urobené z úsporných príčin. Síce sa neustále niečo deje, zďaleka nemá príbeh vznešenosť a poetiku slávnych mayoviek Haralda Reinla. V nezvyčajnej úlohe sa objavil predstaviteľ detektíviek od Edgara Wallaceho Joachim Fuchsberger, ktorý vymenil baloňák za uniformu ( major Heyward ). K tradičným postavám patrí aj režisérova manželka Karin Dor v úlohe Cory. (25.06.2011)