Navždy svoji

Nevím, pokud chce režisérka hledat "sondy do nitra moderní české společnosti" a možnost "přemýšlet o podobě našich mileneckých vztahů i o smyslu svatebního obřadu v současném Česku", jak jí k tomu pomůže to, že záměrně hledala "extrémní dvojice". Navíc dost nepříjemné bylo mlžení ohledně Isabell, o které jinak všichni včetně režisérky ví, že je pornoherečka. Tím víc se místo opravdovosti podpoří povrchnost a nesrozumitelnost kontextu. Chvílemi nebylo jasné, kdo víc režíruje. Isabell: "To se mi nelíbí." Režisérka: "Co?" Isabell: "Že točíš toho pána." Režisérka: "Aha, tak promiň, to jsem nevěděla." (25.06.2013)

Navždy svoji? (s opravduu velikým otazníkem) Televizní soap dokumenty Eriky Hníkové mají veliký potenciál, kerý je bohužel nedovytěžen. Patrné je to právě i v tomto dokumentárním seriálu, který se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších přechodových rituálů, na svatbu. Zásadní chyba režisérky je výběr hdinů: hloupoučká pornoherečka, lidová máca Běla a naivně věřící Zdeňka (přiznejmě si, že mužské role jsou v tomto seriálu jen vedlejší, nevýrazné a nudné). Tyto svatby vedou ženy. Dobře. Koukáme tedy na svatbu feminisickým pohledem? Oh, nikoli. Optikou je nám tu jakási vesnicko-venkovská kamera, která se snaží proniknout do příběhu, ale nějak se jí o nedaří. Moje bulvární já při jednotlivých dílech plesá. Ale opravdu se dokumenty v České televizi mají vydat tímhle bulvárním směrem? (17.06.2013)

Velmi zajímavá a místy poměrně mrazivá sociologická sonda do soukromí trojice párů napříč společenskými sférami, která často ani moc neví, proč chce do manželství vlastně vstoupit. Režisérka šestidílného dokumentu Erika Hníková, která se na dokumentárním poli osvědčila hned několikrát (Ženy pro měny, Nesvatbov) však těží hlavně z odlišnosti jednotlivých aktérů. A do osudů párů tu víc mluví ženy. Dva motorkáři, rázní, žijící ze dne na den, dva vesničané, ona energetická a dominantní, on sebou nechajíc vláčet, dva praktikující katolíci, kteří jdou do manželství v naprosté čistotě. Víc než o pečení svatebních koláčků a vybírání bílých šatů je ale tahle série pochopitelně o krizi současného soužití – tvůrci sice zvolili metodu, kdy co nejméně pracují s natočeným materiálem a nechávají šestici co nejvíc prostoru, přesto bych od Hníkové očekával ještě větší zvídavost. Mnohdy je leccos pouze naznačené a divákovi v té či oné scéně vyskočí hned půltucet otázek. Jasně, vyptává se, ale často na situace, které jsou jasně dané a jen podtrhují něco, co už divák dávno vycítil. Rady si ten, jenž se do chomoutu žene, samozřejmě žádné neodnese. Tragikomicky české, jako divák však dávám oba palce nahoru. Jen velká škoda, že dokumentární ambice zůstaly tentokrát spíš za dveřmi!! Slabší čtyři hvězdy a slabší než Čtyři v tom, ale pořád velmi zajímavé. (28.07.2013)

Dokument je opravdu je opravdu zábavný a to díky opravdu zajímavým párům (katolíci+vidláci+zoufalci). Myslím, že to má i vypovídající hodnotu o třech absolutně rozdílných skupinách obyvatelstva. Nejsympatičtější mi byli katolíci, u nich má svatba opravdu smysl a vědí, co chtějí. Nejzábavnější byli vidláci (Troška by se mohl inspirovat) a nejsmutnější jednoznačně zoufalci (těch jejich dětí mi bylo doopravdy líto). (07.01.2014)

Velmi smutný pohled na nás, zaprděný Čecháčky při křepčení kolem svatby. Nevěřícně sledujeme tři dominy a jejich podpantofláky v nefungujících vztazích. Potetovaná kurva, panbíčkářská intelektuálka a vesnická kysna...člověk až nemůže uvěřit, že je to všechno doopravdy. Autorky zřejmě vsadily na fakt, že realita je schopná trumfnout i Kameňáky. Dokument, při kterym je třeba si dát panáka. (10.06.2013)