E.A.Poe: Archa bláznov

Brad Anderson patří mezi zkušené režiséry, takže jsem byl velice zvědavý, jak se popere s povídkou Edgara Allana Poea. Po letmém přečtení průvodního děje jsem měl však obavy, aby se z toho nestala jen další z řady napodobenin osvědčeného tématu. Naštěstí se tak nestalo a já si tento psychologický thriller mohl docela užít. Hned na začátku bych chtěl však říct, že mi trošku vadila dlouhá stopáž, protože některé pasáže mě dost nudily. To je ale jen můj názor – prostě bych pár scén vynechal, nebo zkrátil. Jinak ovšem musím říct, že „vyobrazení“ psychiatrické kliniky a jejího osazenstva bylo vskutku zajímavé. Podobné místa ve mně vždycky vyvolají jistý druh sklíčenosti, ale tady na to šli tvůrci rafinovaným způsobem. Samozřejmě to bylo značně deprimující, ale zároveň i lehce zábavné. Dokud se neodhalí ono „tajemství“ ukryté ve sklepení, tak si divák přijde i na docela slušnou porci „bizarní“ zábavy. Někteří chovanci ústavu vážně stáli za to (kůň) a zvláště mě doslova uchvátilo to jejich „menu“, které dostali, když začaly docházet zásoby. Jakmile však začne fungovat ona „psycho“ atmosféra a na scéně se objeví několik dějových zvratů, kvalita snímku se rapidně zlepší a v tomto duchu se to s námi táhne až do samotného závěru. Dokonce zde našly uplatnění i násilné scény – ovšem o žádné brutalitě se mluvit nedá. V neposlední řadě se nesmí opomenout ani herecké výkony, které jsou rovněž velmi uspokojivé kvality. Kate Beckinsale byla půvabná jako vždy, ale tentokrát ji zcela zastínila dvojice Ben Kingsley a David Thewlis. Oba jmenovaní byli snad o třídu lepší, než hlavní hrdina Jim Sturgess, který mi nebyl zrovna dvakrát sympatický.60% (19.02.2015)

Dobře jsem se pobavila. Škoda, že v hlavičce filmu není uveden ještě jiný žánr než thriller, protože takové zařazení možná člověka přiměje příběh posuzovat seriózně a vážně a potom musí zákonitě trochu nevěřícně kroutit hlavou. Poeova povídka, podle níž se natáčelo, se řadí do žánru temná komedie a téhle škatulce, podle mě, příběh odpovídá. (08.03.2015)

Srdečné a vřelé díky tomu neomalenému a nekulturnímu pitomci z Bontonfilmu, který prozrazuje část zápletky filmu už v místní anotaci, ať mu mráz roztrhne prdel. Ale i tak byl pro mě Stonehearst Asylum hodně příjemný filmový zážitek. Romantický film, jehož způsob romantiky je pro mě ještě stravitelný. Fin de siècle, viktoriánská Anglie, ponurý blázinec s panoptikálním osazenstvem, skvělá výprava, dobří herci... tedy popravdě Kate Beckinsale se mi mnohem víc líbí jako modrooká upírka, no ale co nadělám. Během filmu jsem měl několikrát neodbytný pocit, že už bude každou chvíli překročena míra patetismu a romantismu, kterou jsem ještě schopný a ochotný tolerovat, ale nikdy se tak nestalo, protože scénárista pokaždé udělal nečekaný (i když nepatrný) úhybný manévr od triviálního kýče k... zajímavému a pohlednému kýči. (14.12.2014)

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

Atmosféra opuštěného blázince uprostřed lesů byla pohlcující. Do toho skvělý Ben Kingsley a půvabná Kate Beckinsale. Fakt mě to bavilo a když se ve sklepení objevil Michael Caine, v duchu jsem tleskal. Bohužel to v průběhu malinko ztratilo dech a snahu opepřit to ještě finálním zvratem, za každou cenu, moc nechápu. Když to porovnám např. s malinko podobným Scorseseho Shutter Islandem, tak to je prostě vyšší level. (06.09.2015)