Prípady 1. oddelenia

Po kompletních 14 dílech 1.série: Velmi, velmi povedený kriminální seriál bez zbytečností. Výkony na mne působí velmi věrohodným dojmem, stejně jako reálný způsob a průběh vyšetřování. Mezi krimi tv seriály nadprůměr. Pěkný titulní hudební motiv (s pár vypůjčenými tóny ze skvělého britského seriálu Sherlock). 90% edit: Druhá série je minimálně stejně dobrá! (komplet i druhá série) (06.01.2014)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

"Za slušnou mluvu odpovídá vedoucí ... a to jsem já. Tak mě kurva neserte." Případy 1. oddělení nejsou geniální, ale jsou autentický. Takhle nějak se to stalo, takhle nějak se to vyšetřilo a takhle nějak to u policie funguje. Chvílemi mě až mrazilo z toho, jak je to reálný. Jak se největší idioti dostávají k funkcím, jak se občas ohýbá zákon, jak novináři překážejí při vyšetřování i jak se práská na kolegy. Občas jsem byl skoro až naštvanej na namyšlenost Korejse, aroganci Drápové nebo neschopnost Sršně, ale všechno mě hned přešlo, když jsem si užíval erudovanost Kozáka, mazanost Plíška, odhodlanost Pražáka nebo sarkasmus doktora Vojíře. Vážně pochybuju o tom, že nějaká česká kriminálka někdy nabídne víc než tahle sestava z 1. oddělení. (11.03.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)

Hodně mužská záležitost, až lehce mačistická: muži pátrají, muži se perou mezi sebou, soupeří s vnějším světem a ti dobří z nich pak vítězí. Ženy mají roli pouhé stafáže: jsou nejčastěji oběťmi, hysterickým nebo otravným pozadím. Výraznější ženské role jsou jen tři: mluvčí, která občas povlává na tiskovce, tváří se zarputile a když má štěstí, tak v některých dílech pronese i jednu celou větu. Státní zástupkyně, která občas policistům vyhoví, ale občas je prudí. A vlezlá novinářka, která nechtěně způsobí svému milenci velké patálie a on ji pak sprostě zradí. Seriál to nepodává tak, že se jí tím pomstí, ale skoro to tak vypadá. ___ Ostatně vykreslení novinářů je zkarikováno šíleným způsobem. Jasně z toho vysvítá těsná spolupráce autorů s reálnými policisty, kteří mají takový strach z médií, že je zobrazují jako téměř démonickou říši, jejímž cílem není nic jiného, než co nejsprostějším způsobem ničit čestné a pracovité muže zákona. _____ OK. Tenhle druhý plán seriálu je nepříjemný a myslím, že i nebezpečný. Když ale vezmu seriál jako kriminálku, tak je vydařená. Jednotlivé příběhy, inspirovány skutečností, jsou věcné, reálně je popsaná práce kriminalistů (spíš hledání v archivu a kombinování zkušeností s kriminalistickými metodami než nějaké zběsilé akční scény). Soukromých záležitostí detektivů je naštěstí ukázáno jen pomálu. Charaktery jednotlivých postav jsou zajímavě a přitom jednoduše vykreslené, nezatěžují seriál přílišnou psychologizací. Vydařené jsou i spojovací linky proplétající se každou ze sérií – v první pátrání po zrádci, ve druhém boj o moc. Dobré herecké výkony a neošizená výprava tohle povyšuje nad průměr české televizní tvorby. (16.11.2017)