Prípady 1. oddelenia

Tento seriál detektivek polistopadového období obsahuje vše, co se téměř pravidlem míjí s kvalitou v podstatné části televizní tvorby nejen České televize. Týká se to mj. dobového vřazení, vzorného postižení vnitřních poměrů - nejen v rámci pražského městského kraje -, kvalitní režie, ale i hereckého obsazení, jemuž dominuje pětice Vetchý, Stach, Vladyka, Polívka, Blažek, ale také mimořádně zajímavá Petra Hřebíčková. Velmi dobrý je i výběr případů postihující škálu agend, jimiž se pražští kriminalisté z mordparty obírají. Vcelku se jedná o mimořádně příjemné překvapení. (18.04.2022)

Nejlepší český krimi seriál, který jsem doposud viděl. Jsou slabší díly, ale je více těch kvalitních. Výborně zahrané od nenáviděného Korejse, mistra Vetchého nebo Víti. Každá postava měla svou pozici a prostor, i takový Polívka, který hrál zkušeného policistu, který si jede svůj systém, neměl chybu. Po velmi dlouhé době tleskám tvůrcům, protože tohle je přesně to, kvůli čemu tu TV klidně zapnu. Netočit zbytečné seriály, které to jsou, nemusím snad ani jmenovat a radši natočit dalších klidně několik desítek dilů. Pár připadů jsem znal ze čtení novin nebo jsem o nich slyšel, pokud jsou všechny podle pravdy nebo ne, na to nehledím, protože tu šťávu, občas napětí a výbornou hudbu takový detail nikdy nezvrátí. (22.10.2016)

První díl, ten rozjezdový, mě docela znechutil. Nešlo o špatné filmařské provedení, ale nevkusné vykreslení charakteru jednotlivých postav. Především zobrazení role Miroslava Vladyky (nebo že by Míra přehrával?). Stupidněji to filmařsky vyjádřit už snad ani nešlo. No, a že vyšetřovatel tyká přeochotnému svědkovi (tedy i potenciálnímu vrahovi) mi žaludek také nestrávil dost dobře. Pokud se to tak stává i ve skutečnosti, tak je to špatně. Vykání totiž udržuje jistý odstup, a ten by si především kriminálka měla vždy udržet. Nejsme přece na diskotéce, že pánové scénáristi Malindo či Mareši, případně skuteční vyšetřovatelé. Postupně jsem sledoval i další díly a mohu nyní snad už nějakou tu hvězdu přihodit. S postupem následujících dílů docházím k již nadprůměrnému hodnocení. Následné díly jakoby napravily v mých očích špatný dojem z toho úvodního. Musím ale přiznat, že Případy 1. oddělení u mě patří mezi pořady, které mě u TV každé pondělí usadí. V ostatních dnech týdne mě však ČT televize doslova od obrazovky vyhání ke knize. Nu, a po odvysílání Kobry a užovky či Případ pro exorcistu a následujících Modrých stínech musím vyzdvihnout Případy 1. oddělení až do nebe, protože nikdo z herců nehuhňá a zvuk je skvělý. (28.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 % (07.04.2016)