Totožnost (S01E09)

Epizoda o drobnostech, nicméně podstatných. Odhalování pachatele je mravenčí práce, kdy musíme dát za pravdu i těm méně sympatickým článkům řetězce. Osobní přesah byl jen třešničkou na dortu, ve své vážnosti pro odlehčení situace. Ondřej Vetchý byl v obsazení skutečně trefou do černého. A tím nemyslím trefou do Araba. (05.03.2018)

Sice dopadení nebylo autentické a ve skutečnosti si policisté na pachatele museli počkat 7 let (což je sakra dlouhá doba – hlavně pro pozůstalé), jenže co z toho když skutečný pachatel byl v roce 2018 propuštěn předčasně (o rok a půl dříve) soudem a vyhoštěn ze země – tomu se říká spravedlnost…44 bodných ran – to už je opravdová zrůda, ne člověk…chudák holka. Já říkám furt, že ty multi-kulty vztahy jsou na hovno a nic dobrého většinou nepřinesou…Jinak se tentokrát kriminalista Pražák vážně vytáhl a přetahovačka s popeláři byla vážně fajn… (21.11.2019)

Devátá epizoda první řady seriálu mě utvrdila ve dvou názorech. Nepovažuji se za plnohodnotného rasistu, protože kromě nevykořenitelného, hlubokého odporu k rádžastánským přišelcům necítím nutkavou potřebu oblékat se do upraveného prostěradla a zapalovat kříže. Nevím sice, jak dlouho mi tento názor vydrží, protože Netflix (ale i jiné společnosti) ve spolupráci s BLM dělají všechno pro to, aby se ze mě stal hajlující radikál. No, snad odolám. To jsem ale odbočil; jen jsem chtěl vysvětlit, že jsem sice nepřítelem různobarevných partnerských vztahů, není to ale kvůli samotné pigmentaci, vadí mi spíš ten střet kultur, který se zpočátku jeví jako naprosto nepodstatný. No, a druhý názor, v němž mě tvůrci podpořili, spočívá v mém přesvědčení, že musí být fyzické testy pražských kriminalistů po čertech náročné. Kapitán Petr Anděl a jeho souboj s osádkou popelářského vozu byl toho důkazem. Jsem rád, že se ani v tomto případě nezapomnělo na ukázkového kliďase, kapitána Martina Pražáka: "Do prdele, ještě bude drzej, vole!" / Poučení: Lepší vrabec v hrsti než Egypťan v Dublinu. (07.02.2023)

Po delší pauze jsem dostal chuť na další případ a musím říct, že tento díl rozhodně patří k těm povedenějším. Jakmile se jedná o vraždy žen či dětí, tak je to zpravidla hrozně super. Případ byl dostatečně zajímavý, zdravě xenofobní a bohužel i lehce předvídatelný. Tím, že je vše inspirováno skutečností, tak nemohlo být o pachateli pochyb. Pobavil mě zejména závěr a přiznání, že ono to s tím mezinárodním zatykačem bylo na podstatně delší lokte, než nám představil tento díl. [75 %] (25.02.2023)

Bez mena nie si v našom zbyrokratizovanom systéme nikým. Ako sa dozvedáme z tejto časti - ani vrahom. Až po získaní mena sa môže rozbehnúť mašinéria zatýkania a vydávania osoby na trestné stíhanie. Scénaristicky dosť riedka časť (niekedy hádam netreba byť tak realistický - veď bežný život má, na rozdiel od skvelého filmu dosť hluchých miest aj tak) na druhej strane zaujímavo upozorňuje na prežívajúce či až priveľmi životaschopné relikty byzantínskeho systému absurdnej byrokracie, kde sa bez príslušných čísiel, iniciál a mien priradených jednotlivým osobám často ani lístok vo vetre nepohne, bárs by šlo aj o masového vraha. (04.05.2016)