Osmy

Fraška z doby normalizace mě překvapila. Nečekala jsem, že někdo u nás dokáže zvolit tenhle žánr pro popsání právě té nejšedivější možné doby. Stalo se. Jenomže mi to úplně nesedlo. Postavy sice byly dobře napsané a charakterizované, nebyly to žádné šablonovité figurky (nejsympatičtější mi byla Stivínová), ale laciný mi připadal příměr, že ta doba stála za hov… a že se všichni museli brodit ve srač… podpořeno prvoplánovým zobrazením prasklé kanalizace a splašků, ve kterých se musí hlavní hrdinové brodit i reálně. Na druhou stranu, na televizní a český počin je to hodně dobré. (21.11.2017)

V Brně jsem nikdy v životě nebyl a koukám, že jsem teda o nic zajímavýho nepřišel. Matně si pamatuju, že různý horší části Prahy v těch 80. letech takhle podobně hnusně opravdu vypadaly. Jinak film nabídne vtipný jednotlivý epizodky, ale jako celek to moc nedrží pohromadě. Vždycky se tam něco nakousne a pak už se k tomu děj zpátky nevrátí. Konec mi přišel trochu nedotaženej a uspěchanej. Trojan nezklamal, ale připadá mi, že hraje pořád jedno a to samý. Tuhle roli mu zřejmě napsali na tělo. A nejlepší z herců byl jednoznačně Taclík jako instalatér z OPBH. Lezla mi na nervy stále se opakující a proti ostatním zvukům ve filmu strašně hlasitá hudba. (19.01.2024)

CITÁT - Mě se tu šprajcla nožička........ Hned úvodní scéna nás varuje: Když se vožerete, neberte do ruky tužku a nic nepodepisujte. (a nebo obráceně?) Protože druhý den je vokno, nic si nepamatujete a možná budete mít problémy. Richardovo (Ivan Trojan) narození je totiž 26.3.1940. Jenže, když jde všechno z kopce, tak s velkou parádou. Den začal hlubokým průměrem, ale prý se odpoledne může změnit na velký nadprůměr. CITÁT - Ty vole, já ti nerozumim. Nevrátíš mi walkmana za 200 liber, nechceš moje šprcky, nechceš mého zubaře. Tak co, kurva, chceš?....... Richardův den teprve začal a věřte, že bude hůř. Perfektní herecké obsazení, je základem příběhu. Ivan Trojan si roli, jako skoro vždy, užívá, Miroslav Krobot opět z minimem slovní zásoby, řekne víc, než polovina herců na place a Simona Babčáková, to už je legenda sama o sobě. Krásné, dnes již, dobové prostředí, vás donutí si trochu zavzpomínat, hudba je skoro bezkonkurenční, protože smíchat rock a úderné komunistické písně, tak, že neruší děj, je skoro um a kamera je taky povedená. CITÁT - Nejvíc nás bolí strach......... (18.12.2014)

Chudák dobrák Richard, to jak se celý den brodil ve sračkách, doslova i obrazně, bylo leckdy víc k pláči než k smíchu a Ivan toho hrdinu proti své vůli zahrál tak přesvědčivým způsobem, že jsem s ním soucítila až na doraz. I přes ty nánosy hořkosti, bylo přesto dost osvěžující vidět takto vážné téma zpracované s nadhledem i humorem, to u našich režisérů i scénáristů není zas taková samozřejmost a proto bod pro ně, hlavně Jiří Srach mi byl vždycky sympatický. Jinak já jsem tu dobu nezažila, ale jestli se skutečně pracovalo, či vlastně nepracovalo až takovým způsobem, tak potěš koště. A souhlas s Malarkeym a Enšpíglem, tohle by si skutečně zasloužilo jít do kin více, než leckterá letošní blbina. (19.12.2014)

Řady klišé momentů, které jsme už viděli jinde, a tudíž nebyly tak vtipné, se mohl Epsteinův scénář (opět) vyvarovat, a bylo by to ještě lepší. Přesto jsem ale rád, že se někdo konečně na vážné téma Charty 77 dokázal podívat s humorem a že si na něm nevylámal... ehm... zuby. Bez perfektního Ivana Trojana by byl ovšem výsledek poloviční. (14.12.2014)