Len 17

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)

"And then I imagine going into the village, and up into the inn and taking into my bed any men that come there-crude men, big men, old men, boys. Just lying there and taking them one after another, and feeling some magnificent triumph in it, some absolute release without a thought of what happens to your father or your brothers, whether they are alive or dead. In that moment I am purely myself. I belong to no one." Gabrielle de Lioncourt. M83, strach zo slobody, neznesiteľná ľahkosť bytia teenagerskej krásy a film ktorý hovorí o ženskej sexualite viac než stohy spisov Dr. Uzla. 9/10 P.S. Fascinuje ma ako si tu málokto uvedomuje, že toto vôbec nie je film o prostitúcii a nedostatku peňazí... (01.07.2014)

Prostě puberťačka evidentně hledá sama sebe, zkouší, riskuje, je zvědavá... naprosto normální v tomto věku, ovšem Isabelle ty svoje hranice velmi posouvá až na samý okraj prostituce a leckdy se i ona musela cítit zneužitá. Evidentně to nedělala pro peníze, pro své vlastní potěšení /teda já neviděla, že by si to nějak užívala většinou/, proč to dělala možná ani neví ona sama... prostě to bylo něco jiného než její běžné starosti s rodinou a školou. Jsou to velmi silné 3*, skoro až 4*, jsem dost na vážkách. Marine je rozhodně neskutečně přirozeně krásná, tím lépe se na film dívá. Trošku podivný mi přišel ale vztah s jejím bráchou... velmi otevřený a intimní, to se jen tak nevidí. (14.02.2014)

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)