Len 17

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

Jedno se musí přiznat - Marine Vacth je půvabná a vyzařuje z ní " decentně vyzývavá " sexualita, z fleku by mohla být jednou z klasických bond girl minulosti. Na Marine je znát, že pracuje jako fotomodelka, umí dobře pózovat, nabízet se. Na rozdíl od jiných modelek je nesporně schopná podat nějaký herecký výkon, byť limitovaný. Na novou Marion Cotillard to zkrátka nevypadá. Tento typ dívek bývá u filmu hodně využívaný v mládí, v určitém věku obvykle z plátna mizí... Pokud jde o sám film - je zvláštní, že se mi chce opět psát o smyslnosti Marine... Ozon je nesporný profík, ale tenhle film k jeho nejlepším kouskům patřit nebude. Je to nedotažené, povrchní a psychologicky nevěrohodné. Srovnání s tematicky spřízněnou Buňuelovou Kráskou dne se logicky nabízí, Buňuelovi ale šlo evidentně o něco jiného a jeho film byl víc k zamyšlení, Jen 17 svádí možná tak k masturbaci... Ozonovi evidentně šlo o to zaprovokovat námětem nezletilé prostitutky ze spořádané středostavovské rodiny. Ve Francii, stejně jako kdekoliv jinde v západní Evropě je prostituce na nižší úrovni provozovaná obvykle narkomankami a jinou " spodinou", na té vyšší emigrantkami, které nemohou ztratit společenskou prestiž. Holka z lepší rodiny si zatraceně rozmyslí riskovat ztrátu morální integrity, která by mohla mít ničivý dopad na pracovní kariéru a stávající i budoucí rodinu. V Česko to máme jinak a ne náhodou bylo Česko ve své poslední fázi zlaté éry porna před zkázonosným příchodem internetu rájem pornoprůmyslu. Isabelle mě neuráží, ale ani pro ní a její chování nemám omluvu a nehledám složité významy tam, kde s největší pravděpodobností žádné nejsou. Můžete pochopitelně nekonečně dlouho debatovat nad rozervaným dívčím nitrem a hovořit o hluboké sondě do ženské duše, já budu přízemně v Isabelle vidět unuděného eurospratka, skvěle materiálně zabezpečeného, který nikdy díky rodinnému zázemí nepoznal skutečné problémy a tím pádem ani odpovědnost... Vzhedem k tělu Marine zůstávám na třech hvězdičkách, ale bez jakéhokoliv nadšení. Celkový dojem: 50%. (03.12.2013)

Trochu zklamání, od Ozona jsem zvyklá na lepší snímky. Nejsem si jistá, do jaké míry je za Isabellininým chováním její zvědavost nebo peníze, vnímala jsem to spíš jako citovou otupělost, ale dobře. Na Marinu Vacth se dobře kouká (ta rudá pusa a jinak nic... fakt na tom něco je), ale něco v tomhle filmu postrádám. Asi výraznější druhou ženskou postavu, která by filmu dodala větší grády. Tak tady má fungovat, podle mě, Charlotte Rampling, ale ve dvou minutách toho zkrátka už moc nezmůže. Škoda, že to místo ní nezahrála Catherine (pardon, promluvila za mě moje mladická obsese herečkou C.D.). (01.08.2014)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)

Záměr se kterým se buďto ztotožníte a… A nebo ne. Hlavní hrdinka/běhna, která vypadá jak o několik desítek let mladší klon Julie Roberts, totiž zůstává po celou dobu co se motivací týče neprostupná jak prešovský beton a tak je spíše na divákovi, co si do ní promítne. Je zrcadlem, které by mělo více vypovídat o vás než o ní. Tedy čistě teoreticky pokud Ozonovi na jeho hru přistoupíte. Já ji sice s Ozonem (roze)hrál, ale nedohrál, jelikož je to na něj ve výsledku málo rafinované a více chtěně prvoplánové než přirozeně působící. (20.01.2014)