Len 17

François Ozon umí točit, o tom žádná, ale nemůžu si pomoct, i přes zajímavé téma, mi opět přijde, že nedošlo k jeho plnému zvládnutí. Na film se docela dobře kouká, je vidět, že má tvůrce rozpracované postavy, ale stejně tak jsem měl pocit, že je to chladné, odtažité a že ten sex s těmi staršími chlápky je pořád takový nablýskaný. (01.08.2017)

Nuž, taktiež forma zárobku. Neviem čím to je, ale zatial čo som videl film o nynfomanka, tak bol z francúzskej dielne. Čajka si niečo vyskúšala, chcela viac, zapáčilo sa jej to a už to išlo. Nie nadarmo sa hovorí, že kto ochutná niečo lepšie, do horšieho už nechce ísť. Pekne vystavaný dej, s pútavým úvodom do deja, zlomom, úpadkom a sľubný, záverom. Nie nejak zbytočne naťahované, ale bez väčšej emočne vypätej scény, ktorá mi tam jednoducho chýbala. Nezvrhlo sa to, postavy ostali v medziach scenára, možno ten záver bol prekvapivejší ale rozhodne nie neočakávaný. Ako bolo povedané, experimentovala. A mala chuť v tom aj pokračovať. Je to len o psychológií a ponímaní toho, čo je správne a čo nie v danú chvíľu. 3 z 5 (09.06.2014)

Pocitovka bez pocitů. Třiadvacetiletá Marine Vacth je nádherná dívka, ale díky svému viditelnému sexappealu a ženské atraktivitě se do portrétu sedmnáctileté teenegerky zoufale nehodí. V úvodní letní lolitkovské části je její zkoumání vlastního těla a sexuality ještě roztomilé, ale přechod do podzimních měsíců ve kterých se z nezkušené panny stává "lety protřelá" společnice, ve skutečnosti pár týdnů, herecky (hraje teenegera) ne zcela zvládá. Film sice dál hovoří o sedmnáctce, ale divák celou zbylou hodinu sleduje třiadvacítku a to mi vadí. Je to prostě těžké, když se látky zhostí "Vinterbergovský umělec" Ozon, jehož filmům na chuť nejspíš nepřijdu. Jediné co si z filmu odnáším je touha, až mi na rameno zaklepe zubatá, ať je to pod ladnými křivkami třiadvacítky. Zemřít při souloži? Kdo Leysenovi nezáviděl! :) Závěrem: když už film na podobné téma, tak raději uvěřitelnou, na zdejší databázi rozcupovanou Sleeping Beauty. Kterou ovšem nenatočil jakýsi sebestředný Ozón a tak na ni zdejší přemoudřelá (j)elita tlučou (hubou) a plivou. (17.01.2014)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)

Unáhlené závěry musejí stranou. Na první pohled neškodný evropský zástupce, který na půl druhou hodinku hravě zaměstná divákovy smysly. Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role příliš krásné prostitutky, svůdná a přesvědčivá Marine Vacth. Třiadvacetiletá herečka balancuje na hranici dětství a dospělosti, nudí se a neví, co s právě objevenou sexualitou. Vydá se tak hodně netypickou cestou. Stále zajímavý tvůrce François Ozon svůj melancholický portrét staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit zasněnou dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, protože dívčiny pocity a stavy si dokážeme z letmých náznaků domyslet. Samotný francouzský „znalec žen“ nicméně mohl „vysvětlovat“ v některých pasážích víc. Proto se v závěru nelze ubránit pocitu, že se drží v překvapivě mělkých vodách. I tak mi výsledek stačil. (15.01.2014)