Popoluška

[4,5*]     "Well, there's one thing. They can't order me to stop dreaming."     "Popoluška" je po Snehulienke (1937) ďalšou nesmrteľnou klasikou od Disneyho, ktorá za svojou filmovou sestrou zaostáva len o malý kúsok. Má presne to správne rozprávkové kúzlo, pôvabnú animáciu (nádherné výtvarné stvárnenie) a okorenená je milým humorom. A svoje spraví i chytľavá, dobre zapadajúca hudba (krásna je "bublinková" pieseň "Sing, Sweet Nightingale" v podaní Popolušky, ako kontrast k tomu, čo predvádzajú jej nevlastné sestry). Občas to tak vyzerá, že viac ako o Popoluške je táto rozprávka o tých dvoch myšiach (Jaq a Gus), ktoré majú veľmi veľa priestoru (o takom princovi sa naproti tomu dozvieme v podstate len to, že je krásny), ale to až tak nevadí, iba to zvyšuje celkovú hravosť. Myšacie misie s kódovými označenia "Raňajky", "Perly", či "Kľúč" dokážu celkom milo pobaviť. Medzi najlepšie scény ďalej patria čarovná scéna čarovania a splašený útek o polnoci,     "A knighthood. I hereby dub you Sir... Um, eh... By the way, what title would you like?" "Sire, she got away." "Sir "She Got Away"? A peculiar title, but if that's what you... She what?" (29.05.2024)

Starého Disneyho moc nemusím. Ale toto bolo znesiteľné. Hoci pri 74 minutách mi to prišlo ku koncu strašne rozťahané. To že tam dramatický oblúk až tak nefunguje mi nevadí. Dobrú polovicu je to o zvieratkách a tie ma bavili. Neviem či mám chuť sa k tomu vracať aj po druhý krát ale ako rest, ktorý som potreboval napraviť - mi to prišlo prekvapujúco v pohode. Ale asi mám rád modernejší háv a Menkenovú hudbu. (09.06.2020)

Popelka po americku. Bez oříšků, zato s dýní. Opět klasika z nejklasičtějších. Upřímně, příběh popelky mě vždycky trošku nudil, ať už ve kterékoliv adaptaci. Ale u této pohádky jsem se nudit nestačila - nedovolila mi to výborná animace a nepřekonatelné "záběry", jako je třeba vstup do zámku... A dýně nejím! Co kdybych si nechtěně slupla svoje případné auto??? (04.01.2011)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Keby sa celý film držal tej klasickej príbehovej premisy, ktorú už všetci poznáme, nemal by som s obsahom žiaden problém. Lenže zhruba tretinu filmu zaberá nejaký myšačinec a ich trampoty, ktoré možno pobavia deti, ale opäť, dospelý divák sa pri týchto scénach skôr nudí. A to aj napriek relatívne skromnej stopáži. 60%. (20.03.2023)